Na novém albu sice najdeme moravské lidové písně, zlínská rodačka z nich však skoro vše lidové vypreparovala. To, co zůstalo, je zasmušilá nálada písní moravského Slovácka, texty a zpěvaččin typický přízvuk. Umělkyně hudbu studovala na brněnské konzervatoři i na Masarykově univerzitě. Za sebou má i spolupráci s jazzovým pianistou Emilem Viklickým. Už tehdy zjistila, že kromě cimbálové muziky ji to také stále více táhne k jazzu.

Po výborném předloňském albu "Marija Panna přečistá", které již nahrála se současným kvintetem, tak Lapčíková na nové dece došla k dokonalosti. Minulé, ceněné album nabídlo různě upravené vánoční písně. Novému nosiči naopak oproštění od monotématu výrazně prospělo.

Celý kvintet je složen z výrazných osobností. Posluchač má dojem, jako by byla kolekce nahrána naživo a muzikanti jen jamovali. To je ale mýlka. Vše je tu naopak přesně naaranžováno a zahráno bez nejmenší chybičky. Faktem je, že tentokrát Lapčíková svůj cimbál upozadila, na novém albu ji totiž mnohem více uslyšíme zpívat.

Překvapením desky jsou i dvě úpravy skladeb Leoše Janáčka. Do série lidových písní skvěle zapadají. S trochou nadsázky by se s kvintetem takovéto kvality nemusel stydět hrát ani Miles Davis či John Coltrane. Někomu, kdo tvorbu Lapčíkové nezná, může její zpěv do jazzového vyznění skladeb připadat rušivě. Právě díky tomuto spojení ale deska vyčnívá. Průměrných fúzí rockové a jazzové hudby s lidovou už jsme slyšeli mnoho. Lapčíková je trochu jiná liga a v České republice se jedná o jednu z nejlepších jazzových nahrávek míchajících žánry poslední doby.

Deska také uspěla na letošním výročním udělování hudebních cen Anděl 2011. Akademici ji ocenili jako nejlepší album v kategorii world music. Škatulkování je ale na nic. Důležité je, že se jedná o desku vyhraných muzikantů, kterou stojí za to slyšet.