Markétu Irglovou známe především coby něžnější polovinu dua The Swell Season, která se, spolu s Glenem Hansardem, zpěvákem irských The Frames, proslavila krásným filmem "Once". Snímek z roku 2007 vyprávěl příběh prodejce vysavačů, který se v Dublinu setká s prodavačkou květin, a učaroval miliónům diváků po celém světě. Za svůj úspěch vděčí nejen samotnému ději, ale také kouzelné hudbě, která film doprovázela, přičemž za titulní "Falling Slowly" získala ústřední dvojice amerického Oscara. Markéta se stala první oceněnou Češkou a zároveň byla ve svých devatenácti letech jeho vůbec nejmladší držitelkou v hudební kategorii.

O dva roky později vyšla třetí řadovka The Swell Season "Strict Joy", s níž Markéta a Glen objeli svět a rozešli se. Následně se rodačka z Valašského Meziříčí přesunula do Ameriky, kde chystala nápady pro svůj samostatný debut "Anar", což persky znamená granátové jablko. To ostatně můžete vidět na obalu desky.

A podobně jako byste se zakusovali do zmíněného ovoce, se budete nořit stále hlouběji do příchutí jejího sólového alba. "Anar" má zdánlivě jednolitý obal se stále stejnou příchutí, ale s každým dalším kousnutím objevujete silné emoce, cit, čistotu, něhu, upřímnost a kouzlo minimalistických, ale vycizelovaných aranží. Zpěvačka svůj lehce nevýrazný hlas dobarvuje nejčastěji klavírem a pozadu nezůstává ani její doprovodná kapela, ať už máme na mysli Tima Iselera, hráče na basu a Markétina manžela v jedné osobě, kytaristu Simona Gooda či íránskou virtuosku ve hře na perský buben daf, Aidu Shahghasemi.

Třiadvacetiletá Markéta se jednoduše vyzpívává z bolestného rozchodu s Hansardem (alespoň to tvrdila na svém koncertě ve Valašském Meziříčí na jaře loňského roku) a vy jí to trápení věříte. Jakmile se položí do "Crossroads", "For Old Time's Sake" či perské lidovky "Dokhtar Goochani" coby nejsilnějších momentů alba, i ten největší cynik ve vás zjihne.

Nicméně Hansardův hlas coby protipól něžnému jemnocitu Irglové na "Anaru" schází. Není překvapením, že tomuto navýsost pikantnímu spojení se v minulosti dostalo tolika uznání. "Once" se po právu zapsalo do hudebních análů, "Anaru" se to pravděpodobně nepodaří a svou vinu na tom má i mizerná propagace. Přesto ale máme čest setkat se s vynikající nahrávkou plnou hluboce emotivních písní, které zvláště v zimě pěkně zahřejí.