Ektorovo "Topství" doprovázela virální kampaň - na dveřích v metru, na nosných konstrukcích pražských lamp, ve výlohách, na značkách, tam všude po sobě mladý egomanický rapper zanechával bobečky, totiž samolepky s úryvky vlastních textů. Zanedlouho je bombili všichni jeho fans, kterých bylo o poznání více než haters zmíněné fragmenty strhávajících. Prahu letos v létě zachvátila mánie a způsobil ji pětadvacetiletý Pan Nikdo - Ektor. Za zapojení street artu do hry mu patří jedno velké dík. Podzemní kultura se s trochou nadsázky přece pozná podle počtu nelegálně polepených sloupů.

Své výsostní postavení překvapivě obhájil i na plochách legálních - do proma musel vrazit nevídaný budget. Po několik týdnů mu patřily ulice v podzemí i nadzemí hlavního města, což "Topství" rázem katapultovalo mezi jednu z nejočekávanějších hiphopových nahrávek letošního kalendářního roku. Přestože reklama zpravidla klame, pro Ektora pravidla neplatí, což je s definitivou jediné platné pravidlo.

Ektor nemá komplexy, mindráky, je všechno, jen ne umělý, není pozér. Zná svou hodnotu, zná svou cenu. Nedává spolupráce každému na počkání - tímto zdravím Moju reč. Pro haters zůstává Ektor snadným cílem, nejvíce arogantní postavičkou hiphopového panoptika. Jenže silné osobnosti přitahují závistivé nýmandy jako magnet. Ektor se svým "Topstvím" trefil do doby, kdy na CZ/SK scéně schází výrazná mladá tvář. Smack - jeho nejzajímavější konkurent - je zatím kultem jen pro pár holubů a holubiček a Maratova ušmudlaná mikina vyšuměla do ztracena zcela celá. To Ektor proklamuje jasný názor, má nekompromisní flow, byť stále opakující se frázování po několikátém poslechu začne ztrácet na lesku, ale o této vadě na kráse víme už od časů debutového alba "Airon Meidan" (2008).

"Já bych podpořil mladý talenty, ale nikde žádný nejsou," konstatuje v jednom z textů. I proto si na "Topství" pozval jen minimum hostů. Za mikrofonem se zaskvěli Strapo, Supa a Hugo Toxxx, na beatech snad vůbec poprvé mile překvapil Emeres, kvality potvrdil DJ Wich. Nejvíce ale Ektorovi stejně sluší spolupráce se zlým Enemym, na tom se nic nezměnilo.

Ektor nemá za celé album jediný error. Jeho energický, agresivní projev je invazivní a pod kůži se dostává snadněji než inzulínka. Progresivní produkce napomáhá výslednému efektu, který je na první poslech ohromující. Vyniká písmenko po písmenku, slovo po slově, věta po větě. Ektor umí artikulovat jako málokdo jiný. Sympatická je také pestrost témat - přestože tím ústředním je jeden velký egotrip.

Zamrzí tak jen ono stále se opakující frázování, činící "Topství" hutnou směsí, kterou lze jako celek aplikovat maximálně jednou denně. Pokud dávkování porušíte, ozve se alarm, jenž vás nelítostně vyzve teď vypněte nás prosím, ať nebolí vás hlava.