© facebook interpreta
Michal Koch - Duše je racek, létá u jezera (8/10)
Vztah k interpretovi: Veskrze pozitivní. Dojdou, nebo nedojdou nápady? Je vůbec možné sypat i na třetí desce skvělé verše z rukávu, jako by se nechumelilo, a tvářit se přitom, že je to normální? Je, pohleďte na jeden z mnoha důkazů: "Pod stromečkem už se naježilo / Nejhezčím dárečkem by pro mě bylo / Vyzvědět to, co mě trápí už tolik nocí / Zdalipak věří kapři na život po Vánocích..." Smutek, stesk, radost, naštvanost - to vše vyjadřuje Tomáš Klus velmi poeticky, nápaditě a přesně. Z některých obratů zejména v racčí čtveřici "Trigorin", "Nina", "Arkadina" a "Treplev" doslova mrazí. Vlivy vzorů, tolik zmiňované u předchozích dvou desek, přetrvávají v podobě již dosti vybledlé, Tomáš nachází svoji polohu čím dál jasněji (i když ne zcela, třeba takové "Podléhnutí" jako by bylo vytaženo z Krylova šuplíku). Co ale sráží můj celkový dojem dolů (ano, osm bodů pro Kluse je z mého pohledu málo), je trochu odbytá zvuková stránka. Bytové nahrávání jistě mělo své kouzlo a možná se i ušetřila nějaká ta koruna za studio, mě ale jistá nedotaženost v tomto směru ruší. O to větší škoda že o dobré aranžérské nápady (v mezích daných žánrem) nouze není. Před celkem ovšem do třetice smekám: vynikající deska. Dan Hájek - Melancholický přelet s rackem (7/10)
Vztah k interpretovi: Koncertně je to občas hodně velká divočina, ale umí mě nechat zamyslet se i nad texty.Třetí deska dovedla Tomáše Kluse na velmi zamotanou křižovatku. V jednom směru se věnuje nastoleným tématům z dřívějška (politika, Krylův odkaz, vztahová alchymie), z pravoboku se však naučil být zadumaným melancholikem. Čechovův "Racek" na něj měl nemalý vliv, který jej přinutil k jiným pohledům na tento vskutku poblázněný svět a vlastní nitro. Je to nový obraz, který si zaslouží velkou pozornost. Album totiž v kvartetu písniček pojmenovaných podle postav této hry graduje a nabídne ty nejhlubší emoce vytlačené do výrazných textů. Dlouhá noc má rázem úplněk a člověk se nimrá, zda by chtěl být tím, či oním hrdinou. Natáčení dle hesla "samo doma" Tomášovi a Jirkovi Kučerovskému otevřelo nové pole působnosti, kdy se do příprav sice přenesly koncertní improvizace, ale jejich ukočírování do jednotného celku pak bylo složitějším manévrem (jednotlivé krátké předěly mohou i působit rušivým dojmem). Přesto "Racek" nabízí silné momenty, které se pevně vryjí pod kůži a budou vás hlodat na úplnou dřeň. Příště tedy jen drobet ubrat úletů a budeme tu mít vyzrálého a uvěřitelného písničkáře. Pavel Parikrupa - Tomášovo Divnoalbum (6/10)
Vztah k interpretovi: Dlouho jsem ho ignoroval, ale získal si mne několika famózními koncerty.
© Pavel Kučera
Vztah k interpretovi: Fascinuje mě, baví mě, rozčiluje mě, je mi z něj trapně. Jak kdy, jak čím. Tomáš Klus pořád nemá ksicht. Na tom se od předchozí desky nic nezměnilo. Jako herec si ale umí hrát, na koho si jen vzpomene, nejradši na ty nejlepší české písničkáře. A pokud jste dostatečně mladí a Nohavicu, Kryla, Plíhala, Mertu nebo Dobeše jste nikdy neposlouchali, je to v pořádku. Znáte-li ale diskografie výše uvedených, zbystříte a nějakou dobu vám trvá, než mu odpustíte. Než si zvyknete. Je-li Klus jen inspirován a zvolí si tu Krylovu náladu, tu Nohavicovu, ještě to jde. Ale když začne kopírovat (zhudebnění návodu ke sprše x Plíhalova "Cibulová omeleta" (pro ty, co neznají, jde o text ze sobotní přílohy Rudého práva (to byly dřív noviny) napasovaný na hudbu od Pink Floyd), Bártovo na i v ní, nebo dramatická deklamace a la Kryl "Dobrý mrav(enci)"), je to už příliš. V těch okamžicích je mi z(a) něj stydno. A přitom je to tak milý (bez ironie), talentovaný (viz poslední čtyři skladby) a zábavný (zajděte na koncert) muzikant. Na "Rackovi" ale spíš vyklusává, hledá témata, o čem a proti čemu zpívat, aby byl jako ONI. Ti, na které si hraje, které bezmezně obdivuje a místy se jim i vyrovná. Adam Eff - Nepochopení, nebo selhání, whatever (5/10)
Vztah k interpretovi: Svým způsobem i pěkný. Ale "Marii" mám radši. "Racek" se mi jeví jako polotovar. Netroufám si ale říct nahlas, co postrádá, protože bych se nerad stylizoval do soudce, který má právo cokoliv definovat. Album je i pěkné, ale zdá se mi, že mu chybí výraz. Do polemik na téma hloubky písniček, jejich obsahu a něčeho jako přínosu posluchači se vrhat nebudu. Po několika posleších to ale, subjektivně, stále ještě spíše nedávám. Nechápu, do čeho se ten synek stylizuje a co to dělá s hlasem. Si hraje na Vojtka? Je na plech? Mám být (i) já? Nechápu, jestli mají ty songy být vtipné ani jestli jsou, ale třeba to, až budu starší, pochopím. Za sebe to vidím takto: pár chytrých veršů padlo; snaha o autentičtější desku nevyšla (pokud teda byla); ten hlas bez trojky v žíle nedávám; nezasmál jsem se (a tuším, že jsem "měl"); postprodukce chybí... Ve vší slušnosti bych v tuto chvíli chtěl jen zmínit, že mě Klusův debut moc bavil, a chtěl bych mu popřát, aby příští album nezprostředkovávalo otazníky. Ať si pořádně, a asi i dopředu, rozhodne, jestli bude divný, vtipný a stylový jako třeba Kimya Dawson, anebo jestli radši chce být "normální", "vtipný" a "žánrový" jako Kabát.
Album: Tomáš Klus - Racek
Průměrné hodnocení: 6,2/10
Celkový čas: 40:02
Skladby: Teplota vody, Dobrý mrav(enci), Pánubohudooken, Okoloběhu, Sibyla, Soběc, Dno za dnem, Textovka v hudbě, Podléhnutí, Trigorin, Nina, Arkadina, Treplev, Ledaco, Děkujeme za pozornost
