shop.musicserver.cz
Hudba prohrává válku... stává se z ní hluk

Hudba prohrává válku... stává se z ní hluk

Vydáno: 07.12.2011 07:00 v sekci Publicistika - Radek Londin | foto: facebook interpreta

Nikdo není schopný říct, kdy padl první výstřel. Jedno je ale jisté, poslech muziky se v posledních letech nepříjemně blíží právě hluku uprostřed bitevního pole. Za všechno může současný způsob nahrávání hudby, který dostal přízvisko Loudness War.

Nemusíte být zrovna hifisti, abyste přišli na to, že tady něco nehraje. Respektive hraje, ale hodně špatně. Stačí obyčejná minivěž nebo repráčky k počítači a už poznáte rozdíl. Tak daleko už zašla takzvaná Loudness War - přeloženo do češtiny Válka hlasitostí. Na začátku stojí předpoklad, že hlasitěji nahraná hudba zní na první poslech lépe. Na konci celého řetězce je pak posluchač otupělý ze zkreslené hudby, která postrádá hloubku a dynamiku a jejíž poslech už po pár desítkách minut vyvolává únavu a bolehlav. A je jedno, zda posloucháte intimní klavírní písničkáře nebo metal. Pojďme se nejprve stručně podívat ke kořenům zla.

Z Detroitu až do virtuality…

Hlasitěji nahraná hudba dokáže více zaplnit posluchačovy smysly a upoutat jeho pozornost. Vydavatelství proto už v polovině dvacátého století začaly lisovat speciální hlasité verze vinylů pro jukeboxy v restauracích. Jukeboxy totiž měly napevno stanovený limit hlasitosti a nahrávka, která se k tomuto limitu více přiblížila, tak měla větší šanci omámit návštěvníky barů a klubů. Slavné americké vydavatelství Motown, jehož detroitské nahrávací studio se právem jmenovalo Hitsville USA, dokonce postavilo na hlasitosti s vysokou mírou zkreslení svůj zvuk. Díky tomu i jemnější nástroje a vokály zněly jako pořádný rock’n’roll - a to v době, kdy ještě zkreslené elektrické kytary nebyly běžnou součástí populární hudby. Na podobném principu, jen se specifickým využitím ozvěny, stála i nahrávací technika Wall Of Sound slavného producenta Phila Spectora.

Bob Dylan v rozhovoru pro magazín Rolling Stone

"Současné nahrávky jsou příšerné. Je to zvuková stěna. Nemají definici, nemají nic - je to jen statický hluk."

Vysoká hlasitost se však tehdy uplatňovala cíleně jen na určitý druh hudby a nestala se součástí obecného soutěžení. Navíc způsoby analogového nahrávání a záznamu na desky či magnetofonové pásky umožňovaly zvyšování hlasitosti jen částečně. Jenže pak přišla digitální éra...

Cédéčka byla zpočátku spíše médiem pro labužníky, ale tím, jak rostl jejich komerční potenciál, přišlo se na to, že nabízejí daleko větší možnost zvyšování hlasitosti nahrávky, zejména díky novým možnostem digitální dynamické komprese (více o procesu v infoboxu). Zhruba od poloviny devadesátých let se pak pomalu rozjela neoficiální soutěž o to, kdo bude mít hlasitější nahrávku. Postupem času pohltil tento trend rockové, popové, ale i mnohé další žánry a čím díl více lidí se začalo ptát: "Nepřehnali jste to už náhodou?"

Hlasitěji je lépe

Hlasitěji nahrané cédéčko je prostě více slyšet, a tak máme pocit, že naše věž či přehrávač mají vyšší výkon a plnější sound (ve výsledku výkonnostní limit reprodukčního zařízení samozřejmě nejde obejít). Citlivě provedená komprese také může vytáhnout jinak takřka neslyšné detaily v pozadí a zvýšit zajímavost a senzuální účinek. Argumentem zastánců vysoké hlasitosti nahrávek je taky fakt, že stále více lidí poslouchá muziku mimo domov - ve sluchátkách v hlučném prostředí. Hlasitěji nahranou desku bez tichých prvků pak lépe slyšíte. Takto nahraná hudba se také lépe poslouchá jako kulisa, její mikro i makro dynamika totiž tolik neruší. Hlavní motiv však prioritně vzešel od vydavatelství. V rádiích jsou hlasitěji nahrané písničky oproti těm tišším lépe slyšet - dnes už to však tolik neplatí, díky filtrům, které rádia používají a které dále tlačí hlasitost k maximu. Také podle poslechových testů dnes lidé upřednostňují nahrávky s vyšší hlasitostí a tedy menší dynamikou - vydavatelé samozřejmě konzumentům naslouchají. Jenže nejde v tomto případě spíše o posluchačský zlozvyk? Připomíná to debaty s mými polskými přáteli, kteří budou donekonečna hájit polský způsob televizního dabingu (vše namlouvá jeden hlas přes takřka neslyšné původní znění), ačkoli plnohodnotný dabing nebo titulky jsou evidentně méně kompromisním řešením.

Jak se ztrácí ticho?

Mastering je v nahrávacím procesu obdobou takzvaného školení při výrobě vína. Přichází jako poslední a relativně nevýznamný krok, přesto výrazně ovlivňuje jeho charakter. Při masteringu se finálně upravuje zvuk už hotové nahrávky. Nemění se už poměry hlasitosti nástrojů, ale ladí se barvy a úrovně jednotlivých frekvencí, a co je pro nás hlavní - aplikuje se dynamická komprese. Ta pomáhá vyniknout vlastnostem jednotlivých nástrojů či vokálů, případně maskuje chyby v interpretaci, ale také bývá používaná pro zvýšení hlasitosti celé nahrávky. Zjednodušeně řečeno se dá říci, že se tak děje ze dvou stran - zesilují se tišší vrstvy zvuku a ty nejhlasitější se naopak ořezávají, aby se omezilo zkreslení atd.

Podstatným údajem je takzvaný dynamický rozsah (DR), který určuje průměrný rozdíl mezi nejhlasitějšími a nejtiššími úrovněmi nahrávky. Zatímco kdysi byl dynamický rozsah u rockové desky běžně 15dB, dnes je o obdobných alb kolem 6dB. Dynamický rozsah samozřejmě předurčuje i povaha samotné muziky, ale i sebeuřvanější punk má svoji vnitřní mikrodynamiku.

Toxické dávky zvuku

Jaký je vlastně problém hlasitě nahraných desek? Postrádají hloubku, barvu a dynamiku; to však pouze v tom lepším případě. V tom horším, který je dnes celkem běžný, jsou navíc silně zkreslené - slyšíme tzv. digitální clipping (praskání), středy jsou zahuhlané a slévají se, výšky naopak nepříjemně syčí. Je to vlastně obdoba situace, kdy vytočíte hlasitost na maximum a repráky už nestíhají. Vaše nově koupená hi-fi sestava, drahá sluchátka nebo hudební soubory ve vysoké kvalitě jsou vám pak houby platné; stejně to zní skoro jako z mobilu. Za všechno může mastering, tedy poslední fáze přípravy nahrávky. Právě tam přichází ke slovu komprese a dolaďování jednotlivých frekvencí tak, aby zněla deska co nejlépe (dnes spíše co nejhlasitěji!) na všech typech přehrávačů. Proti masteringovým inženýrům se už v poslední době obrátil i hněv fanoušků. V případě desky "Death Magnetic" od Metalliky, na níž kopáky připomínají žbluňkání a kytary nasrané čmeláky, dokonce fanoušci sepisovali petice a nakonec si poradili po svém (viz. infobox). Jednoduchým argumentem proti předopovanému soundu je pak vzkaz: "Chceš to nahlas? Použij volume!"

Výběr dopingových hříšníků

Red Hot Chili Peppers - Californication
Red Hot Chili Peppers - Californication

Ve své době mimořádně hlasitá deska, její úspěch se považuje za jeden z důvodů, že se válka rozhořela naplno. Kiedisovy vokály a vlastně všechny středy se vtíravě tlačí do hlavy, což vysvětluje - kromě chytlavých a skvěle napsaných písniček - přístupnost desky nejen rockovému publiku. Poslouchat originální cédéčko vyjde asi nastejno, jako si pustit album z mp3ky s kvalitou 128 kbps.

The Stooges - Raw Power
The Stooges - Raw Power (1997 Remaster)

Jasně, tahle deska si o extrémní hlasitost přímo říká a byla s tím účelem nahraná, ale Iggy Pop, dohlížející na tenhle remaster, to dotáhl (možná úmyslně) do neposlouchatelné absurdity. Vysloužil si kritiku i od svých spoluhráčů Jamese Williamsona a Rona Ashetona. Neslyšíte kytary, ale surové digitální zkreslení. Bývá označována jako vůbec nejhlasitější nahrávka vůbec. Dynamika nula, rozlišení nula. Novější remastery už jsou umírněnější.

Paul McCartney - Memory Almost Full
Paul McCartney - Memory Almost Full

Při prvních posleších vyndaváte CD a díváte se, zda není nějak poškrábané. Mírumilovné písně s brutální hlasitostí a zkreslením. Když jsem svého času hledal na netu, co je na zvuku téhle desky špatně, našel jsem petici za její přemasterování a zjistil, co je Loudness War. Sira Paula - zde ve skvělé skladatelské formě - omlouvá pouze fakt, že desku nahrál pro řetězec Starbucks, který si zřejmě diktoval pravidla.

Manic Street Preachers - The Holy Bible
Manic Street Preachers - The Holy Bible (10th Anniversary Edition)

Manic Sound Creatures?


Depeche Mode - Playing The Angel
Depeche Mode - Playing The Angel

Tady kulminoval trend, který u Depešáků započal deskou "Ultra" a týkal se i většiny dřívějších remasterů raných desek. Naštěstí následně kapela vyslyšela stížnosti svého ex-člena Alana Wildera a prosadila si na vydavatelství citlivější mastering.

Metallica - Death Magnetic
Metallica - Death Magnetic

Asi nejvíce medializovaný případ. Příšerný zvuk vyvolal překřtění desky na Deaf Magnetic, bouře mezi fanoušky a internetové petice za znovuvydání s opraveným zvukem. Kapela, která je proslulá tím, jak jde na ruku hudebnímu průmyslu, od toho dala ruce pryč. Nakonec fanoušci přišli na to, že daleko menší zkreslení má verze desky použitá ve speciální edici hry Guitar Hero a internetem se začala šířit tato dynamičtější verze. Je příznačné, že zrovna kapela bojující tolik proti pirátsví k němu nepřímo nutí své fanoušky.

Arcade Fire - The Suburbs
Arcade Fire - The Suburbs

Hodně skloňované indierockové album, jehož kvality bohužel docení naplno jen ten, kdo ho poslouchá z vinylu.

Únikový východ

Poslouchat hudbu s potěšením už dneska není snadné a neplatí ani hláška "mě se to netýká, neposlouchám mainstream". Loudness War zdaleka nezuří jen v komerčním rocku a popu, ale i ve specifičtějších žánrech od indie až po jazz. Jedním z mála žánrů, kde je naprosto tabu, je vážná hudba, jež by zbavená dynamiky přišla takřka o všechno. Nezbývá, než si vybírat interprety, kteří se jí brání a v případě spousty jinak výborné muziky, kterou tahle válka zasáhla, radši moc nepřemýšlet, o kolik by byla bez bobulí muzikálnější. Další cestou je kupovat vinyly, kde princip fyzického záznamu na desce do velké míry znemožňuje aplikaci komprese dynamiky - ne každý je však příznivcem analogu.

Craig Potter z kapely Elbow

"Nechápu, jak někdo dovolí zničit svou desku takovým způsobem, jak se dnes běžně děje. Kazí to všechnu tvrdou práci, co jste do nahrávání dali. Myslím, že dynamika je pro emocionální vnímání hudby naprosto klíčová."

Při současném vývoji se pak nelze divit, že hifisti stále upřednostňují staré nahrávky z doby před válkou (nebereme-li v potaz jejich zamrzlý vkus). Samostatnou a hodně smutnou kapitolou jsou pak nová remasterovaná vydání hudebních klasik. Remastering sice nahrávku většinou pročistí a zpřehlední, ale pak ji doslova zabije sníženým dynamickým rozsahem. Ve výsledku zní daleko lépe několik desítek let starý originál, i včetně šumu. Samozřejmě také zde je dost výjimek (namátkou třeba nedávno citlivě zremasterovaný katalog The Beatles).

Do války s válkou

Existuje už celkem početná komunita posluchačů a lidí z pozadí nahrávacího průmyslu, která se rozhodla aktivně bránit. Výsledkem je třeba mezinárodní Den dynamického rozsahu, různé databáze interpretů podle jejich válečného štváčství (např. zde), koncept certifikátů zvukové nezávadnosti nebo vznik softwaru pro jednoduché změření dynamického rozsahu.

Jazzový vizionář Miles Davis celou svou kariéru říkal, že ho na muzice nejvíce zajímá ticho. Právě ono tvoří v hudbě napětí, vytváří dualitu se zvukem, s tónem... Moment, kdy se vraždí ticho, musí štvát i příznivce uši proplachujícího noise rocku: mizí totiž pestrost, hudba ztrácí informaci, vše se slévá v jeden proud různě zabarveného hluku - všichni pak vlastně poslouchají onen noise. Navíc si k dynamické kompresi můžeme připočíst ještě další druh komprese při vytváření ztrátových hudebních souborů jako MP3, WMA atd. Tento proces totiž ve snaze zachovat frekvenční rozsah nahrávky jako první bere z jejího prostoru a dynamiky. Plochost se tak ještě násobí. Loudness War není pokrok, ale slepá a hlavně nahluchlá ulička... momentálně bohužel spíše dálnice.

PS: Vypadá to, že se trend snad konečně začne obracet, mno, uslyšíme!

Jaké desky byste přidali do našeho seznamu hanby?

NÁZORY
  • kdo ma rad grafy, cisla a podobny hovna (jarecek, 07.12.2011 08:35) Reagovat

    http://blog.last.fm/2011/07/15/anatomy-of-the-uk-charts-part-4-survival-of-the-flattest

  • Hudbaprohráváválku...stávásezníhluk (lateralus, 07.12.2011 10:47) Reagovat

    Díky za zajímavý článek a taky neméně zajímavé odkazy, už nějaký ten rok si kupuju hudbu na vinylech, ale hlavně kvůli obalům a proto, že to zkrátka vypadá hezky. Dlouho dobu jsem nedokázal specifikovat, proč se mi u některých LP zvuk tak strašně líbí, ale nedokázal jsem to specifikovat. Tady je odpověď.
    Na druhou stranu chápu, že k tomuto "prasení" muziky uchýlilo. Jistě tu jsou i ty komerční důvody, ale když jde člověk po městě se sluchátkama na uších, tak u klidných nahrávek slyší spíš ruchy kolem než hudbu samotnou. Zvyšování hlasitosti je tak docela logickým krokem. Tento problém jsem vyřešil docela jednoduše, místo kossů jsem si pořídil špunty a ačkoli v klidné místnosti jsou daleko lepší ne špuntovky, ve městě už neslyším skoro žádné ruchy kolem a můžu polsouchat hudbu na mnohem nižší hlasitost.
    Jinak co se týče té poslední otázky, napadá mě She´s good swimmer od Charlie straight. Schválně si poslechněte jejich poloakustické demáče a potom ty samé písně, které jsou na tom albu už "hezky" zmastrované a (pře)produkované.

    • Re: Hudbaprohráváválku...stávásezníhluk (tupolev, 09.12.2011 09:25) Reagovat

      Špunty Vám brutálně ničí sluch. Tím, že ucpou zvukovod, vytváří na sluchové ústrojí mnohonásobně vyšší akustiký tlak, na který ten orgám není stavěný. Brzo Vám už nebude vadit ani hluk na ulici.
      Charlie straight jsou přesně ta partička, která má pocit, že uspěje v cizině, když bude znít, jako cizinci. Způsob (ne)sdělení, neoriginalita hudby, aranží a samozřejmě zvuk. Oni tu hru hrajou dokonale. :-)

      • Re: Hudbaprohráváválku...stávásezníhluk (lateralus, 10.12.2011 13:39) Reagovat

        Díky za upozornění, ale uši už mám kvůli dřívějším zkouškám s kapelou v garáži už docela zrychtované. A stejně jako vím, že cigára škodí zdravím a přesto kouřím, tak podobné je to s těmi špunty. Hold jsem ještě mladý a blbý :-) Na druhou stranu, někdy mě z kossů docela bolely uši proto, že jsem to měl příliš nahlas, to se mi teď u těch špuntů nestává.
        CS jsem uváděl jako příklad proto, že člověk může hezky srovnat demáče, které se válí někde youtube, a ty samé písně už sprasené. Ale zase tak příkrý bych k ním nebyl, už dlouho jsem neslyšel české album, kde 3/4 písniček jsou rádiové a přitom docela vkusné hity na první dobrou. Že to není originální, o textech by se dalo polemizovat atd., je věc druhá.

        • Re: Hudbaprohráváválku...stávásezníhluk (Michal Pekárek, 10.12.2011 15:40) Reagovat

          Velmi doporučuju Sony MDR 7506!!!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
We Are Domi - Love Every Part Of It 9/10
Video: We Are Domi doplnili skvělý elektropopový song "Love Every Part Of It" netradičním videoklipem Trojice We Are Domi, jež se mnohým vryla do paměti v roce 2022 svojí účastí v Eurovizi, přichází s povedenou písničkou "Love Every Part of It". V ní se snaží bořit stereotypy a noří se do tlaků společenských očekávání ve... čtěte zde
Vydáno: 28.03.2024 14:00 v sekci Audio / Video | Video
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner
Nové desky 12/2024 - od Elbow přes Shakiru po Janu Kirschner Už týden před Velikonocemi přišla do obchodů velmi bohatá nadílka novinek v čele se Shakirou, Elbow, Gossip nebo Alestorm. K nim se přidali například Gary Clark Jr., Fletcher, Kenny Chesney, Empress Of, Pnau, The Veronicas a zejména... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 22:00 v sekci Novinky | Nové desky
The Jesus and Mary Chain - Glasgow Eyes 7/10
Recenze: The Jesus And Mary Chain oslavují deskou "Glasgow Eyes" 40 let na scéně Píše se rok 2024 a je tak trochu zázrak, že The Jesus And Mary Chain stále tvoří hudbu. Když se totiž v roce 1999 rozpadli, málokoho napadlo, že bratři Jim a William Reidovi budou ještě někdy spolupracovat. A přece se teď vracejí... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 16:15 v sekci Recenze
Justin Timberlake - Everything I Thought It Was 8/10
Recenze: Justin Timberlake se na "Everything I Thought It Was" trochu zacyklil. Ale to nevadí Justinu Timberlakovi lze vyčítat ledacos, ale určitě nelze tvrdit, že neexperimentuje. Naopak - snahu vykročit ze zajetých trendů a vyšlapávat nové cesty ukazuje celou svou dospělou kariéru. A daří se mu. Kromě toho, že se stal... čtěte zde
Vydáno: 27.03.2024 08:30 v sekci Recenze
Shakira - Las Mujeres Ya No Lloran 7/10
Recenze: Shakira už nepláče. Na desce "Las Mujeres Ya Na Lloran" si drží solidní laťku Na obalu své dvanácté studiovky "Las Mujeres Ya Na Lloran" (česky "Ženy už nepláčou") je Shakira vyobrazena se slzami stékajícími po její tváří, které se mění v drahokamy. Předloňský rozchod s fotbalistou Gerardem Piquém sice ve... čtěte zde
Vydáno: 26.03.2024 15:00 v sekci Recenze
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Video: Apocalyptica se s The Four Horsemen vrací ke kořenům i k Metallice. Na podzim zahraje v Praze (02.03.2024 14:21)
- Paul McCartney se po padesáti letech shledal se svou ukradenou baskytarou Höfner (18.02.2024 14:03)
- Nové desky 5/2024 - od Kateřiny Marie Tiché přes L Devine po Kirina J Callinana (07.02.2024 16:00)
- Zemřel Denny Laine, spoluhráč Paula McCartneyho ve Wings a první zpěvák The Moody Blues (06.12.2023 18:22)
- Hudba v tisku: Nádherná kniha "1964: Oči bouře" je kronikou fotografií a vzpomínek Paula McCartneyho na beatlemánii (26.11.2023 11:00)
- Audio: Takhle by The Beatles zněli dnes. Definitivně se loučí písní "Now and Then" (02.11.2023 15:50)
- The Beatles potvrdili vydání definitivně poslední písně "Now and Then". Poprvé ji uslyšíme příští čtvrtek (27.10.2023 09:11)
- Recenze: Deset bodů je skoro málo. Nonšalantní The Rolling Stones na "Hackney Diamonds" ukazují, že nostalgii nepotřebují (23.10.2023 00:00)
- Na novince Rolling Stones hostují i Paul McCartney, Lady Gaga, Elton John a Stevie Wonder (19.09.2023 13:12)
- Metallica musela odložit koncert, James Hetfield chytil covid (04.09.2023 12:28)

ALBUM TÝDNE 13/2024

Moimir Papalescu & The Nihilists
Mystery Women In The Acid Pools

Jedna z mnoha tváří Moimira Papalescu, projekt Moimir Papalescu & The Nihilists, dlouhá léta spal. V roce 2006 odešel po albu "Lewis Neptune" na vrcholu. Trojici protagonistů zaválo tvůrčí pnutí různými směry, po sedmnácti letech se ale spojilo pro nové album "Mystery Woman In the Acid Pools". Povedlo se?

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 28.03.
Tom Odell (UK) (Forum Karlín, Praha)
Pá 29.03.
Judas Priest (UK) / Saxon (UK) / Uriah Heep (UK) (O2 arena, Praha)
Út 09.04.
The Academic (IRL) (Futurum Music Bar, Praha)
Út 16.04.
Dave Matthews Band (US) (O2 Universum, Praha)
Út 16.04.
Lil Tracy (US) / Brennan Savage (US) (Fuchs2, Praha)
St 17.04.
Foreign Beggars (UK) (Bike_Jesus, Praha)
Čt 18.04.
Slash feat. Myles Kennedy & The Conspirators (US) (Winning Group arena, Brno)
Ne 21.04.
Fletcher (SaSaZu, Praha)
Út 23.04.
Walter Trout (US) (Divadlo Archa, Praha)
St 08.05.
Tate McRae (US) (Forum Karlín, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Prince Vladimír Mišík The Prodigy Justin Bieber Queen AC/DC Karel Gott Adele Kabát Rush Paws U2 Sia Bono Taylor Swift Madonna Dua Lipa Télépopmusik Lucie Vondráčková Mirai
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2023 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe
Zavřít reklamu