Díky bohu se nevyplnily původní zvěsti, že by se Tonya Graves měla na své první sólovce pustit do vod jazzu, který tak ráda provozuje naživo. Asi by to byla pěkná deska, ale pro velmi malý okruh zájemců. Oprostila se i od vlivu domovských Monkey Business a Romana Holého a produkci alba svěřila do rukou Hynka Tomana ze Support Lesbiens, jenž je i autorem veškeré hudby, texty dodala zpěvačka sama. Společně na album namíchali koktejl stylů, který se jiným souslovím než moderní pop asi opravdu označit nedá.

Že je Tonya výborná zpěvačka, není třeba nijak zvlášť zdůrazňovat. Přesto jsou její vokální dispozice jedním z největších kladů desky. Její sytý hlas dává smysl i některým písničkám, které by v podání někoho jiného vyzněly o dost hůř. Hynek Toman se ale snažil a na nahrávku složil výtečné kousky, až se divím, že mu to jeho kolegové ze skupiny dovolili. V porovnání s aktuální novinkou "Homobot" totiž Tonyina deska obsahuje mnohem silnější materiál.

"I'm The Only Me" je jedním z těch alb, která si po celou hrací dobu drží svou kvalitativní úroveň a skladby v zábavnosti vyčnívají pouze nahoru, nikdy ne dolů. Bez problémů tak můžete stále dokola točit všech dvanáct položek, aniž by bylo nutné některé přeskakovat. K těm nejlepším kouskům bezpochyby patří úvodní "Surrender" (tu bych si jako jedinou možná dovedl představit i na desce Monkey Business), pilotní singl "39 Reasons" zase klidně mohl být velký hit, protože disponuje výborným a chytlavým refrénem, který by rádiím opravdu slušel. Ale holt nic. Skvělá je společná písnička s Kryštofem Michalem "Keeper", která ční i na zmíněné novince Supportů.

Po deseti skladbách následují dva bonusy. "Cry Me A River" zbožňuju už od Justina Timberlakea, ale Tonya Graves se v její coververzi pustila jiným směrem. Protože Timbalandovu produkci v českých podmínkách jde jen těžko překonat, doprovází ji pouze fender piano, čímž vznikla akustická a přitom elektrická něžná verze. Celou desku uzavírá taneční remix "Megastar", jenž z už tak dost taneční pecky udělal ještě větší dusárnu.

Sólová deska Tonyi Graves je příjemným podzimním dárkem. Nic neslibuje, nabízí ale vyrovnanou kolekci písniček se skvělou zpěvačkou, která si na nic nehraje a je prostě svá.