Pozor, pozor! Hlásí se další zástupci z letošního seznamu BBC Sound Of..., tentokráte z toho klubovějšího ranku. Jmenují se Nero, mají rádi dubstep a drum'n'bass a ještě radši oba tyhle styly míchají dohromady. A to všecko tak, aby se to líbilo a dobře prodávalo. Umíchali slaďounký debut "Welcome Reality".
7/10
Nero - Welcome Reality
Vydáno: 15.8.2011
Celkový čas: 60:01
Skladby: 2808, Doomsday, My Eyes, Guilt, Fugue State, Me And You, Innocence, In The Way, Scorpions, Crush On You, Must Be The Feeling, Reaching Out, Promises, Departure
Vydavatel: Universal
Je to fakt jako rozevírající se nůžky. Někde to psali. A měli pravdu. Kdo není dubstep, není in. Svět je okouzlen. Zdá se, že to nikdy neskončí.
"Vždyť dubstep je tak úžo, bájo! Nevyčerpatelný. Jako dramík!" A tak se undergroundové rameno dubstepových nůžek, na kterém sedí třeba
Benga nebo
Skream, roztahuje a vzdaluje od toho, na kterém sedí všichni ti, co dubstep prodávají masově. A kde si to stříhají
Nero? No, umístili se v
BBC Sound Of..., takže uhádnout to není vůbec těžké.
Jsou dva - Daniel Stephens a Joe Ray - a stálá hostka Alana Watson. Dohromady se dali v roce 2004, a když zremixovali "Blinded By The Lights" Skinnerových
The Streets, už se o nich mluvilo jako o naději, talentech a tak dál. Po dalších remixech pro jména jako
N.E.R.D.,
Daft Punk,
Chase & Status,
Calvin Harris,
La Roux nebo dokonce
Beyoncé už se pak jen čekalo, s čím přijdou dál. A patnáctého srpna se to stalo - Nero vydali svůj debut "Welcome Reality". Má co nabídnout? No, umístili se v BBC Sound Of..., takže uhádnout to není vůbec těžké.
Stephens a Ray to hrají na první dobrou. Proto ten oslavný "První poslech". Bylo to, jako kdybyste vzali
Justice a
Pendulum, medem slepili k sobě, obalili v cukru a vystřelili na Měsíc. Líbivý mix dubstepu, drum'n'bassu, jistě i všemožných odnoží obého (
fuck my ass and call me a bitch, na všechny ty něco-stepy a dub-něco a drum'n'něco a něco'n'bassy fakt prdím), tvrdého beatu, masivních basových linek, patetických
smyčců, megalomanských synťáků a (často nasekaného a zasmyčkovaného) andělského hlásku Alany Watson prostě v tomhle plánu funguje. Žádný jiný plán ale hledat nelze.
Deluxe
A kdo má Nero fakt moc rád, může se rozmazlit a koupit deluxe edici "Welcome Reality". A nedostane málo. Šest skladeb navíc, celková stopáž skoro hodina a tři čtvrtě. Z bonusů zaujme hlavně "Angst", který je de facto neráckým remixem tracku "Stress" Justice (ano, mají je pánové evidentně hodně rádi), a téměř osmnáctiminutový opus "Symphony 2808", ve kterém si Nero hrají na skladatele hudby k filmu "Něco-jako-Tron 3".
Jasně, dá se namítnout, že to je pořád
jen taneční hudba. A proč ne. "Promises" je fakt pecka. Stejně tak "Guilt" nebo "Innocence". Vtipné výlety do osmdesátek v podobě vysamplovaných (nebo zremixovaných?) The Jets ("Crush On You" ve stejnojmenném songu),
Carmen ("Time To Move" v "Must Be The Feeling") a Hall & Oats ("Out Of Touch" v "Reaching Out") nahrávku fajnově odlehčí. "Doomsday" a "Fugue State"? Takhle by zněli Justice v roce 2011... kdyby teda náhodou nevydávali desku taky. A nechybí beznázorové vatičky "In The Way" a "Scorpions" (kterou nezachrání ani to, že je na tři). A dohromady? Jako proč ne... Dobře to odsýpá, i když to pluje spíš po povrchu a je to předvídatelný až hanba. Navoněná zdechlina. Kopírka všech electro trendů posledních šesti let. Nebo guilty pleasure 2011. Vyberte si. A vtípek s obalem, co vypadá jak plakát k hollywoodskému sci-fi blockbusteru? Jako jo...