To tenkrát před deseti lety...

Rok 1991 byl pro mne z hlediska muziky naprosto nezajímavým rokem. Taky se není co divit, nebylo mi ještě ani deset a mezi moje největší koníčky tehdy patřili, tuším, dinosauři (ha, dinosauři). Protestoval jsem, když se brontosaurovi přestalo říkat brontosaurus, a pod vlivem rodičů poslouchal Brontosaury.

© facebook interpreta

Pod nenásilným vlivem mých dobrých folkových rodičů jsem si taky na Folkových prázdninách v Náměšti koupil svůj první vinyl - "Tajný výpravy" Brňáků Kamelot. O tom, že existují nějací Primal Scream a rodí se rave, jsem neměl ani ponětí a upřímně, kdyby mi někdo tuhle informaci nějak prozradil, měla by na můj život pramalý vliv.

Co z toho plyne? Hlavně to, že kolega Parikrupa je o něco starší a/nebo hudebně prostě vnímavější a/nebo obojí (cé je správně).

Na druhou stranu netrvalo dlouho a od vlivu rodičů jsem se, co se týče hudby, vymanil poměrně záhy - magické dance-floorové roky 1993-1996 budiž mými báječnými léty nad psa. Nebudu se o tom více rozepisovat, veselé počtení je ostatně už zde, a skokem se přesunu ještě o pár let dál.

Tím pravým klíčovým rokem pro mě osobně navždy zůstane rok 2001. Tehdy jsem, milý deníčku, pochopil, že trance je mrtvý a že odebírat XMAG nemá smysl, a v trafice sáhl o magazín vedle (ne, tohle bylo jinak, myslím, že jsem ho někde našel nebo že mi ho někdo nějak podstrčil, ta paměť...). Jmenoval se Ultramix a otevřel mi uši.

© facebook interpreta

"Discovery" Daft Punk, "Simple Things" Zero 7, "What Sound" Lamb, které tehdy vyhrálo souboj se Zero 7 o to, které si jako "jedno z prvních cédéček z kapesného" koupím (a dodnes nevím, jestli mě to trošku nemrzí... ale ne, nemrzí) "Born To Do It" Craiga Davida, "Genetic World" Télépopmusik, "Death By Chocolate" De-Phazz (ke kterým jsem se ale dostal o dost později), "Pocustone" Floexe, "Resist" Kosheen, "Melody A.M." Röyksopp, "10 000 Hz Legend" Air, to všechno jsou desky, o kterých jsem četl, které jsem poslouchal, které jsem miloval. A miluju dodnes.

Jasně, opomíjím jistě zásadní kusy, v přehledu na wiki jsou třeba nějací Radiohead, ale ti mě nebrali nikdy. Stejně tak každý laskavý čtenář jistě má své jiné oblíbené (a jistě mezi nimi v mnoha případech bude třeba nejprodávanější album roku "Hybrid Theory" Linkin Park). O to mi ale nejde.

Jde mi o to, že takový nějaký svůj zásadní rok má možná každý. A ne vždycky to nutně musí být rok nějak zásadní i pro celou hudební scénu. A pro mě to možná budou i roky tři. Ale rok 2001 vnímám jako ten nejzásadnější. Jako ten, který mě definitivně odstřihl od pubertálního devadesátého čtvrtého, a jako ten, který mě o pět let později přivedl k Herbertovu "Scale", Justinovu "FutureSex/LoveSounds" nebo tehdy již dva roky starému "Map Of What Is Effortless" Telefon Tel Aviv.

A pointa toho celého mudrování? Logicky numerologická. Z malého vzorku respondentů - mě a kolegy Parikrupy - usuzuji, že dalším silným rokem by měl být ten letošní. A věřím, že pro mnohé bude. Slečna Gaga ovšem promine, na mě to zatím nějak nefunguje, na Pavla, jak tak tuším, asi taky ne. Možná že jsme si ty "svoje roky" už užili a vyčerpali. Vám ostatním - příjemný poslech!

• Nedivím se, že to nikdo (Turbolachtan, 06.08.2011 12:03) Reagovat

  zatím nekomentoval...co taky napsat ztracený duši, která jako procitnutí považuje to, že místo trance začla poslouchat Craiga davida a Justina Timberlejka. To je, jako by jste do roku 94 chodil třikrát denně na záchod a od roku 94 jen dvakrát denně.
  
  Jinak gratuluji k odvaze tohle přiznat veřejně.
  
  PS: A co byl ten zlomový moment, proč jste se rozhodl být hudební publicista? Když Right Said Fred vydali best ofku?
  
  

  • Re: Nedivím se, že to nikdo (jan, 16.08.2011 17:45) Reagovat

    Na to se nedá říct než jen to, že celkem chápu ten text, ale nechápe tuhle stupiditou a nabubřelostí tryskající reakci. Odůvodňuju si to tak, že jste neměl šťastný dětství. Ale třeba se vám časem v hlavě rozsvítí a třeba přijdete na to, že ani zrovna muzika, kterou posloucháte vy, nemusí všem okolo připadat jako to nejlepší. a k tomu PS - Co bylo pro vás zlomovým bodem, kdy jste se rozhodl vyrazit do diskusních fór a vysvětlovat všem, že na rozdíl od vás jsou debilové? Že by střevní problémy?
    
    

    • Re: Nedivím se, že to nikdo (Turbolachtan, 22.08.2011 00:12) Reagovat

      Chtěl bych se jen ohradit, že můj příspěvek tryská nabubřelost, nikoliv stupiditu. To si vyprošuji.
      
      A ano, můžou za to střevní problémy.
      
      

• Helmut... (pupkoun, 08.08.2011 18:04) Reagovat

  Nesouvisí to skoro vůbec s článkem, ale v souvislosti s rokem 91 jsem si vzpomněl na album Helmut zabijí Hildu. Dodnes neuvěřitelně zajímavá placka ala The Cure. Vřele doporučuju!
  
  

• ? (ajdesechlastat, 09.08.2011 20:09) Reagovat

  každý rok je stejný - každým rokem v hudbě někdo uděla něco čemu se nikdo z ostatních ani nepřiblíží... a každý rok se dělají desky podle jednotné šablony znovu a znovu. to je jeden z důvodu proč je asi rock and pop definitivně dead? to jestli se prodává lady nebo madonna nehraje v tom marasmu roli... je to pořád dokola. někdo to děla prvoplánově jiný kopíruje a pak jsou lidé kteří to dokáží udělat dobře.
  pro mě jsou milníky: 1966 revolver od Beatles /1990 heaven or las vegas od cocteau twins 1991 screamadelica 1997 words gets arround od stereophonics 1995 - 1997 music for the jited od prodigy 1997 leftism od leftfield pak taky do toho 2008 animal collective a loni baths - cerulan
  každým rokem se objeví něco tak dobré že se to nedá odmítnout. jsem rád za každou dobrou muziku. doufam, že nikdy nebudu mít v tomto nějakou hranici a nejlepší rok v muzice mě stále ještě čeká...
  jinak pro mně za 2001 bassement jaxx rooty nebo mouse on mars idiology... jinak přišlo v tom roce moc divných věcí jako tatu myslím nebo taky nebo zrovna discovery od daft punk je pro mně prvoplánová sračka. subjektivně samozřejmě a bez jiného vysvětlení než že pro rádio kiss to je docela dobrý ale jinak se mi z toho opravdu děla špatně. zde položili francouzi další důkaz o tom jak je jejich hudba divnošpatná...
  
  

10/10

Video: Falling In Reverse s Coreym Taylorem a Serjem Tankianem ve velkolepém klipu "Joseph" rozpoutávají peklo Falling In Reverse mají zvláštní talent dělat věci tak, aby kolem nich nešlo projít bez povšimnutí. A jejich novinka "Joseph" je toho dalším důkazem. Lídr formace Ronnie Radke tentokrát vytáhl z rukávu rovnou dvě mimořádně... čtěte zde

Vydáno: 15.09.2026 17:00 v sekci Audio / Video | Video

Naživo: Zasnění i divocí - Snarky Puppy uhranuli brněnský Jazz Fest O jazzu se někdy tvrdí, že jde o hudbu nepřístupnou, intelektuálně náročnou, složitou a vůbec určenou jen pro vybranou skupinu nějak specificky disponovaných jedinců. Samozřejmě, něco na tom bude, nicméně není jazz jako jazz. Ne... čtěte zde

Vydáno: 15.09.2026 12:30 v sekci Naživo

Zaprášenosti: S "Laundry Service" vtrhla Shakira před čtvrtstoletím do světových hitparád silou vichřice z And Rok 2026 Shakiře mimořádně přeje. Fotbalový hit "Dai Dai", koncert pro dva miliony lidí na pláži Copacabana v Riu či evropská rezidence v Madridu tvoří jen špičku ledovce jejích současných úspěchů. Do toho navíc slaví... čtěte zde

Vydáno: 15.09.2026 08:00 v sekci Recenze | Zaprášenosti

7/10

Recenze: "I Know Too Much" vrací Ellie Goulding emoce, které jí na minulém albu chyběly Po odosobněné minulé desce se Ellie Goulding na "I Know Too Much" vrací sama k sobě. Šestá řadovka sice nenabízí ani jeden obří hit a zpěvačka na ní občas až příliš krotí vlastní emoce uhlazenou produkcí, díky důrazu na... čtěte zde

Vydáno: 14.09.2026 13:30 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Interpol už neutíkají před vlastní minulostí. "This Mirror Weighs a Ton" je jejich nejodvážnější deska za poslední roky Interpol nikdy neztratili reputaci jedné z nejlepších indierockových kapel současnosti. Novinka "This Mirror Weighs a Ton" působí, jako by formace pochopila, že vlastní minulost nemusí překonávat. Svou tvorbu tentokrát posunula do... čtěte zde

Vydáno: 14.09.2026 00:00 v sekci Recenze