Modré rejdy a tři tečky na závěr

02.06.2011 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

"Je třeba obout boty a pak dlouho jít", toť název jedné písně Blue Effectu a heslo do budoucna. Protože druhé DVD obnovené kapely s Radimem Hladíkem v čele, "Acoustic/Time", je opět bilanční a uzavírací. To ovšem nevadí, vždyť je značně odlišné svého předchůdce a opět skvělé.
9/10

Blue Effect - Acoustic/Time

Skladby: DVD1: Blue Effect Street, Sun Is So Bright, Je třeba obout boty a pak dlouho jít, Kuře v hodinkách, Třiatřicet, Slunečný hrob, Napříč, Jako déšť, Drápky, křídla, Rejdit, Ej, padá, padá rosenka, Má hra, Rajky, Rainy Day, Stále dál, Personal Jesus, Little Wing / DVD2: Time (dokument), Avignonské slečny z Prahy, Badge/Medley, Ticket To Ride, Twelve String Shuffle, Čajovna
Vydáno: 13.05.2011
Celkový čas: 102:40 + 85:50
Vydavatel: Supraphon
Recenzi minulého DVD Blue Effectu "Live & Life 1966-2008" jsem si dovolil nazvat Tlustá modrá čára, protože to mělo být uzavření kapitoly "Vzpomínky na (starý) Blue Effect" a start nového života omlazené kapely. Jenže život to zašmodrchal jinak: Radim Hladík se svými mladými spoluhráči oprášil ty písně ještě jednou (a k tomu přidali něco ze zlatého fondu rockové muziky), tentokrát v obnažené akustické podobě, a brázdil s nimi česká koncertní pódia ještě několik sezón. A bylo to tak dobré, že to chtělo ještě jedno DVD: "Acoustic/Time".

"Obnažená akustická podoba" může evokovat něco něžného a jemného, jenže pánové do svých unplugged instrumentů pěkně šijou. Hladík místy používá sice i kytaru elektrickou, ale celá idea akustických koncertů spočívala v obnažení skladeb až na kost a znovuobjevení jejich krásy. A jak říkají hudebníci v dokumentu "Time" (viz druhý disk), byla to pro ně muzikantská výzva, ve které se nic nedá ošvindlovat.

Vše se odehrává na místech, které samy o sobě mají svého ducha. Genius loci kostela, synagogy i Balbínovy poetické hospůdky je dalším faktorem, jenž dotváří výbornou atmosféru záznamu. Malé, až intimní prostory dávají divákovi možnost vidět všechno opravdu velmi zblízka. Kamera se vyžívá v detailech a je úžasné, jak se skvěle hrající (a sehrané) čtveřici dostanete až na kůži. A můžete silně cítit ten obousměrný tok radosti z pódia do publika a zpět.

Pro rockové fanoušky může být jistě zajímavé pohlédnout na proces tvůrčího kvasu v malinké zkušebně či slyšet poměrně nečekané coververze, "Personal Jesus" (v kostele, ha!) a zejména spektakulární "Medley" z druhého disku, která navazuje na Claptonovu "Badge" a natáhne se přes dvacet minut. Pozorovat nakažlivý optimismus frontmana Honzy Křížka a magickou hru charismatického "slušného rockera" Hladíka, to je čistý požitek.

A na závěr ještě jeden podstatný detail - kromě vynikající obrazové a zvukové kvality disků je nutno vyzdvihnout i perfektní obal s vloženým trsátkem.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY