Album "Out Standing In Their Field" je v pořadí jedenáctým studiovým počinem Steve Morse Bandu. Toto trio přitom reprezentuje pouze jednu z mnoha Morseových hudebních tváří. Američan je koneckonců po právu považován za jednoho z nejvšestrannějších kytaristů, jehož záběr se pohybuje od klasického country až po heavy metal. Otázkou zůstává, zda takové rozpětí a extrémní tvůrčí nasazení nevyhnutelně nesměřuje k rozmělnění invence a vykrádání sebe sama.

Steve Morse Band otevírá druhou desítku svých studiových počinů obstojně. Po pár skladbách dojde posluchač k prvnímu příjemnému zjištění, že album obsahuje poměrně variabilní materiál. Ačkoliv základní hudební kmen tvoří především instrumentální, progresivně laděný rock, na mnoha místech jsou na něj naroubovány různorodé větve. Hutné metalové riffy tak prostřídá americké country, rock'n'roll či typické balady. Deska však drží pohromadě. Pojítkem zůstává charakteristický Morseův kytarový rukopis. Při pozornějším poslechu se bohužel dostaví i pachuť nedostatečné invence a z některých pasáží na posluchače až nebezpečně dýchnou poslední nahrávky výše uvedených Deep Purple.

Steve Morse je bezpochyby jedním z nejuznávanějších elektrických kytaristů současnosti. Po instrumentální stránce se tedy jedná samozřejmě o bezchybnou práci. V tomto ohledu můžeme ocenit, že prostor nedostává pouze Morse, ale velmi zdatně mu sekunduje Dave LaRue se svou zvonivou baskytarou. Dokážu si však představit zajímavější bicí party.

K dobru je nutné přičíst i snahu kapely uchopit tentokrát věci za energičtější konec. To je velmi dobře slyšet především v konfrontaci s živákem z roku 1990, který recenzovaná deluxe edition obsahuje na samostatném CD. Z nové nahrávky je cítit pokus alespoň částečně modernizovat aranže a zvolit zvukový kabát odpovídající 21. století, přitom však výrazně neopustit klasické žánrové postupy. Úsilí zůstalo bohužel jen v polovině cesty.

Steve Morse se svým bandem nahráli obstojnou desku, která odpovídá kvalitativnímu standardu hlavního protagonisty, leč pro nezaujatého posluchače postrádá výraznější přidanou hodnotu. Album tak budou adorovat pouze skalní Morseovi fanoušci nebo aktivní hudebníci, uznale pokyvující hlavou nad instrumentálním uměním souboru.