Skupinu Laura a její tygři založil v roce 1985 baskytarista Karel Šůcha a její koncerty se rychle staly vyhledávanou show i za hranicemi Československa. Jednoduchou a účinnou image a zároveň poznávací znaky kapely tvoří dodnes černé brýle, černé kalhoty, bílé košile a kravaty. Za dobu její existence se v ní vystřídalo asi čtyřicet muzikantů a deset zpěvaček. Sláva skupiny stoupala i v devadesátých letech, dodnes si pamatuji turné z roku 1998. Koncertovala v přeplněných klubech a sálech, energií nabité koncerty se zpěvačkou Lenkou Novou a zpěvákem Martinem Poštou, jedním ze zakládajících členů, patřily k tomu nejlepšímu, co se u nás dělo. Na Silvestra 1998 však Laura a její tygři vystoupily ve staré sestavě naposledy a skupina se poté rozdělila na Lauru, ve které zůstal Martin Pošta a většina muzikantů, a Lauru a její tygry, kterou postavil z úplně nových lidí Karel Šůcha. Zatímco Laura už dnes neexistuje a Martin Pošta se věnuje muzikálům a možná i úplně nové kapele, Karel Šůcha, který byl od začátku autorem většiny repertoáru skupiny, měl koncem roku 1999 hotovou zbrusu novou skupinu z mladých muzikantů z konzervatoře. Po roce koncertování se v říjnu 2000 vydali do studia, aby zde nahráli své poslední album "Rytmus".

Autorem většiny skladeb i textů je opět Karel Šůcha. Hudebně ubylo latinskoamerických prvků a deska je více funky. Jednoznačně nejlepší skladbou je "Rytmus", dává jasně najevo, jakým směrem by se současná Laura chtěla ubírat. Najdete zde i několik starších písniček s novými aranžemi a také zpěvem Karla Šůchy, ten je však především skladatel a baskytarista a zpěv by měl přenechat jiným. Ve srovnání s Lenkou Novou, kterou osobně hodnotím jako nejlepší zpěvačku v historii Laury, působí vokalistky Tereza Hálová a Vladěna Svobodová méně přirozeně. Z celého alba je cítit snaha navázat na dobrou pověst Laury a jejích tygrů jako sehraného bandu, který vás dokáže svou muzikou vytrhnout od problémů, roztančit, nebo ponořit do zamyšlených nálad.

Karel Šůcha se v textech opět lehce dotýká filosofie ("čas, divně se kroutí kolem nás"), milostných problémů ("v noci ležím sama, ty se bavíš sám) i radostí a starostí běžného života ("každý sám hledáme zkratku do nebe") . Hudebně je deska blízká funku a acid jazzu, v dechových partech skladby "Sama" lze například poznat starší skladbu od The Brand New Heavies, autorství jim však v bookletu nikdo nepřiznal. Zpěv a frázování má naopak blíže k rockovému projevu než soulovému cítění.

Byl jsem se na svátek Laury (1. června) podívat i na křtu alba a o koncertu můžu napsat to samé, co o desce. Nebylo to špatné, ale mohlo to být lepší. Jak na koncertě, tak při poslechu nahrávky se budete bavit a občas se vám možná zasteskne po staré Lauře. Ta současná má před sebou ještě hodně práce.

CD k recenzi poskytla firma Popron Music.

Album: Laura a její tygři - Rytmus
Hodnoceni: 5/10
Celkový čas: 41:36
Skladby: Čas, Rytmus, Život je teď, Vzdej to, Kouzla a čáry, Nechoď spát I., Nechoď spát II., Sama, Prachy jsou zákon, Svět je hra, Jedna nula