Nepatřím k těm, kdo musí za každou cenu do všeho rýpat a hledat chyby. Když ale jednou řeknu, že cena lístků na místě bude tři sta osmdesát kaček, nebudu za ně chtít čtyři sta dvacet. Prý technická chyba, jak jinak... Čert vem čtyři pětky, jde o princip. Také nenápadné slovo na vstupence "support" nevěstilo vzhledem k už tak dlouhému a vysilujícímu večeru nic dobrého. K rozšíření line-upu nakonec naštěstí nedošlo a čtyřnásobný nářez byl výživný dostatečně.

Nezdá se, že by v případě metalcore akcí hrálo roli, kdo je hlavní hvězda a kdo předskokan. Vždyť okamžitě s nástupem For Today se před pódiem vytvořila zóna smrti, tedy kruh složený z energeticky nejvíce nevybitých fanoušků, a abstinenční příznaky po circle-pitu tak mohly být brzy uhašeny. Nutno říci, že pro člověka sledujícího metalcore a s ním úzce související deathocore jen okrajově to byl zajímavý pohled. Vedle všelijakých známých způsobů bouření jste mohli vidět i méně obvyklý druh - nazveme si jej pracovně mlátička - kdy jedinec podřepne v kolenou a s neuvěřitelnou kadencí mlátí rukama ve vzduchu. Vlastně to vypadá jak desetkrát zrychlený plavecký kraul. Pokud ovšem podobné přetlaky energie a agrese nemáte, je bezpečnější zůstat v takových chvílích raději opodál.

O vybití energie a agrese šlo ostatně během setů všech předskokanů především, jelikož ti jinak dosahovali (možná jen s výjimkou As Blood Runs Black) stěží druhé ligy. Ne zcela vlastní vinou - když vám za mixážním pultem sedí místní, ničemu to nepřidá - ale sypačku bez větší přidané hodnoty by nepozvedl ani sebelepší zvukař. Aspoň tak zbyl čas a prostor omrknout rozsáhlý merch. Jo, tamto tričko s bůžkem vyprazdňujícím vlastní střeva vypadá mile...

S nástupem Caliban se divočina v klubu paradoxně zklidnila. Těžko říct, jestli vinou nastupujícího vyčerpání nebo si jen přítomní uvědomili, že teď půjde i o muziku. Na každý pád jste mohli německou pětici sledovat z větší blízkosti, aniž byste museli mít bezprostřední obavy o svůj chrup. Za mašinky si stoupl zvukař kapely, k osvětlovacímu pultu osvětlovačka kapely a celková úroveň se rázem přinejmenším o jeden level zvedla.

Ve srovnání s hojně pokérovanými a všeličím a všelikde propíchanými fanoušky vypadala německá pětka poměrně civilně. Zpěvák Andreas upustil od oblíbených sytě modrých kontaktních čoček (nikoliv od přerostlých kotlet) a hrůzu tak naháněl pouze precizním growlingem. Právě jistý Andreasův vokál a celkově dobrý a čitelný zvuk vévodily celému vystoupení. Na rozdíl od předchozí syrové a surové produkce zapojili Caliban do svého setu také melodické linky a pasáže, aniž by ovšem jejich výraz ztrácel na síle. V závěru došlo i vydařený cover krajanů Rammstein "Sonne" z aktuálního EP "Coverfield".

Pokud jste nestihli Caliban v Praze, nezoufejte. Však on k nám zase nějaký fajnový metalcore made in Germany brzy dorazí.