Hodina, která neexistuje

14.05.2011 05:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Folkrockový Hromosvod zajímá na jejich třetí desce přechod na zimní čas. Co všechno se dá stihnout v té hodině, která fakticky neexistuje? Třeba si poslechnout právě album kapely Ondřeje Fencla. To sice má jako celek své mouchy, některé jednotlivosti jsou ale znamenité a naznačují slibnou budoucnost skupiny.
6/10

Hromosvod - Zimní čas

Skladby: Špatný časy, Zimní čas, Svítá, Tanečnice, Zákaz vjezdu, Ztracenej, Pisces Fish (Ryby), Pochyby, Spolu, Svitavy II, Uvařil jsem si čaj, Nebe nad Berounem (Plíhalovka)
Vydáno: 12.6.2010
Celkový čas: 51:37
Vydavatel: OF Records
Původně dětská kapela Hromosvod existuje už sedmnáct let. Její aktuální, třetí deska "Zimní čas" přináší tucet písní převážně z pera Ondřeje Fencla (mimo jiných také Schodiště, 5P Luboše Pospíšila, Nahoře Pes), hlavní postavy této roky velmi nadějné kapely. Mimo to ale nabízí i zajímavě pojaté coververze třeba od George Harrisona.

"Zimní čas" je plná folkrocková nahrávka, kterou dobarvuje i nemalá skupina hostů. A tak tu mimo mnoha jiných na baskytaru hraje znamenitý Jaryn Janek, violoncello rozeznívá Kristýna Kalinová a s vokály pomohla Pája Táboříková. A možná i díky nim se nedaří jasně ukotvit formaci v prostoru tak, aby byla snadno čitelná, rozpoznatelná, svá.

"Můžu být nevěrný sám sobě," zpívá Fencl v titulní písni a mimo plán tu charakterizuje i největší nedostatek své kapely. Kapely, kde hrají šikovní a vyhraní i sehraní muzikanti, nemají problém napsat opravdu dobré kousky, k nimž se budete rádi a nenuceně vracet ("Zimní čas", "Nebe nad Berounem", "Ztracenej"), ale dohromady nemají jasnou, vyhraněnou tvář. Cejch, podle nějž byste hned věděli: jo, to jsou oni.

A tak, když posloucháte "Zimní čas", napadají vás taková jména jako Ebeni, Navzájem, Poupata, či samozřejmě přiznaný Plíhal. "Ztracenej" zas jako by vypadl z nějakého fakt dobrého muzikálu, takového, jaké se u nás daří napsat jen zřídka. A i když už se skupina dávno dokázala přehoupnout z prokletí dětských kapel (to na čem jiní úspěšně umírají (viz. třeba Berušky)), nedaří se přehoupnout ještě o kus dál k osobitosti. Nabízí se opět citovat Fencla: "Proč, když se z jedný mely vysvobodím, nekráčím dál?"

I tak je ale "Zimní čas" slušná deska. Je možná příliš dlouhá, dalo by se škrtat a ponechat osm skutečně dobrých věcí, a oprostit se tak o některá, zejména textová klišé. Ať už jde o víly a princezny nebo prázdné vztahové verše jako "Špinavá, copatá stála tam u baru / s modrejma očima plnejma bolu / jen jsme si nalili pití do poháru / tak už jsme věděli, že budem spolu." A pokud by se kapele podařilo najít svou tvář, mohla by s čtvrtou deskou zaznamenat i výrazný úspěch. Našlápnuto má velmi slušně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY