Basista Jaryn Janek je dlouholetá stálice české hudební scény. Prošel, ještě působí nebo hostoval v mnoha nejrůznějších uskupeních (namátkou třeba Eleison, Krucipüsk, Benedikta, Al Yaman, kapela Kamila Střihavky nebo Václava Noida Bárty, Kryštof, Seven Days). Teď se ale rozhodl vydat své vlastní, autorské album. Napsal řadu žánrově pestrých písní, které spojují až posvátná křehkost a intimita. A spojil se s vynikajícími zpěvačkami, kterým jako by tyto písně psal vždy přímo na tělo.

Album "Ty lidi" je především o vzájemné komunikaci. Je to deska postavená jednak na kontrastech, jednak ale ve stejné řadě i na souznění. A tak se mužská, basová (tu můžeme chápat jako neohrabaný nástroj s tlustými strunami) část prolíná s obrovskou křehkostí a éteričností znamenitých a čistých zpěvaček. Snových pokorných dam, výrazných osobností - každá se svou nezaměnitelnou tváří. Tyto zpěvačky ale zůstávají samy sebou, písničky jsou uzpůsobené právě jejich naturelu s obrovským citem pro jejich osobnost i osobitost.

Koho tedy Jaryn Janek na své album přizval? Není překvapením, že je to jazzová zpěvačka Martina Fišerová, s níž působí právě ve zmiňovaných Seven Days a jež na album kromě zpěvu přispěla i čtyřmi texty. Dále tu zpívají Lenka Dusilová i s bráchou Markem, Dorota Barová (Tara Fuki), Markéta Foukalová (Lanugo), Eva Turnová (The Plastic People Of The Universe) a Jana Šteflíčková. Z těchto jmen si můžete udělat první představu, jak asi celé album zní a vypadá.

Jde tedy o příjemnou směs folku, jazzu, swingu i alternativy, album zdobí i povedený remix. Ve "Světabolu" se křehkost Evy Turnové snoubí s psychedelickými kytarovými mezihrami a to jsou právě ty kontrasty, které fungují. Nahrávka se stává pestrou, i když jednotně kompaktní. Jedinou výjimkou, která zde vybočuje, je jednoduchá vodácká "Tak nazdar ahoj". Té nepomohly ani vysamplovaný dialog z filmu "Svatební cesta do Jiljí", ani její krátká stopáž. Písnička se odhalí hned při prvním poslechu a není v ní už nic nového k nalezení, což by nevadilo jen v případě opravdu silné a geniální melodie.

Ani to ale desku nedegraduje. Zbytek alba se totiž povedl znamenitě a jen tak se neoposlouchá. A tak si užíváte krásné finále neustále rostoucí "Je to asi tím" s vynikajícím saxofonem Vratislava Brabence nebo souznění hlasů sourozenců Dusilových v opravdu silném kousku "1944". Skladby, která si v sobě nese obrovský pocit svobody a touhy.

"Ty lidi" jsou jak rozkvetlá louka. Kompaktní celek, který dotváří mnoho jednotlivostí. Támhle kvete třezalka, jinde roste šalvěj, opodál uschla divizna. Kus vedle leží velký kámen, nad loukou poletují motýli a vedle mraveniště kvete mateřídouška. Deska je stejně voňavá, stejně opravdová, stejně přirozená i pestrá. Jaryn Janek umí být normální a nevyumělkovaný. A je dobře, že se rozhodl tuto desku vydat.