Bonecrusher Fest nabídl brutální jízdu

Kvalitní hudba má nespočet různých podob. Jedno moudro praví:"Není špatné muziky, jen špatných hudebníků“. Letošní česká zastávka Bonecrusher Festu nabídla její nejbrutálnější a nejzběsilejší tvář. Mašina Dying Fetus a černokněžníci Keep Of Kalessin rozpoutali v pražském Exitu totální hudební peklo.

Live: Dying Fetus, Keep Of Kalessin

support: Carnifex, Fleshgod Apocalypse, Burning The Masses
místo: Exit Chmelnice, Praha
datum: 24. února 2011

© Tereza Váchová

Necelý měsíc po vynikajícím koncertě Nile přivezli Obscure Promotion do české metropole další špičku současného metalového extrému. Uspořádat Bonecrusher Fest opět v Exitu Chmelnice ovšem nebyla dobrá volba. Chápu, že Praha nenabízí příliš vhodných míst pro pořádání metalových večírků tohoto rozsahu (rozuměj velkých na klub, malých na halu). Kvalitní line-up ovšem přilákal téměř pět stovek diváků, což je na prostory velikosti Chmelnice zkrátka moc. Výsledkem byly tlačenice a nelidské fronty na baru. Mnohé návštěvníky především druhá skutečnost nepříjemně rozladila. Jednalo se však o jediný vroubek tohoto večera.

© Tereza Váchová

Po amerických Burning The Masses, kteří se postarali o rozehřátí početného davu, nastoupila italská naděje Fleshgod Apocalypse. Jejich rychlý, technický brutální death metal je proložen postupy z klasické hudby, čemuž odpovídaly nejen samplovaná symfonická intra, ale i vzezření ansámblu. Přece jen není zvykem vídat death metalové smečky navlečené do fraků s motýlky - pochopitelně doplněných krví a corpsepainty. Italové předvedli set na slušné úrovni podpořený dobrým zvukem. Zamrzely jen občas nepřesné Francescovy kopáky a nepřesvědčivý pokus basisty Rossiho o čistý vokál. Četné sypačky pozvolna dostávaly do varu především pubertální vyznavače deathcoru, kteří spustili první z mnoha mosh-pitů večera.

© Tereza Váchová

Právě tato, nejpočetnější, část fanoušků si přišla na své při vystoupení Carnifex, klasických zástupců nejtrendovějšího deathcoru současnosti. Bohužel dosavadní koncerty kapely v ČR přinesly především pozérská gesta. V živé paměti je loňská show, kdy se bubeník soustředil spíše než na zkrocení svých pedálů na hrození paličkami. Letos si Američané částečně napravili reputaci a zahráli slušně. Nikterak invenční deathcorový kolovrátek zabrnkal na strunu především skalním příznivcům žánru, kteří rozpoutali skutečně extrémní circle-pit.

Překvapivě bez dlouhých průtahů vtrhli na pódium první z headlinerů, norští Keep Of Kalessin. O kapele se vedou v poslední době v metalových kruzích bouřlivé diskuse. Norové opustili ryze black metalové kořeny, tvorbu okořenili žánrovou pestrostí. Vrcholem pak byla účast kapely v čistě nemetalové soutěži Eurovize s téměř rockovou skladbou "Dragontower". Jestli si někdo myslel, že kapela vystoupila z extrémně metalových vod, pražské vystoupení ho vyvedlo z omylu. Keep Of Kalessin ubrali na image, o to víc se soustředí na hudbu. Živelný, ultrarychlý thrash/black přinesl první vrchol večera. Vyzdvihl bych výkon kytaristy Obsidiana-C., jehož hra je velice specifická a dodává kapele vlastní tvář. Rovněž bubeník Vyl byl dnes jako první naprosto přesný v rychlých kopákových náletech a nescházela mu dynamika. Skladby z posledního alba "Reptilian" živě zabíjely. Mnoho ortodoxních fandů deathcoru se ovšem kapelou odmítlo zabývat. Lidí pod pódiem znatelně ubylo, přesto se během setu rozpoutal slušný kotel.

© Tereza Váchová

Následující HC/death legenda Dying Fetus úspěšně dokončila to, co Keep Of Kalessin načali. S jejich nástupem na pódiu i pod ním nastalo totální peklo. Křišťálově čistý, ale neskutečně brutální zvuk dal vyniknout podstatě hudby americké trojice. S naprostou lehkostí prezentované neuvěřitelné instrumentální výkony proložené těžkotonážními valivými party. Jak se říká: "k tanci i k poslechu". Při poslechu setu těchto veteránů rázem připadala vystoupení Carnifex i Fleshgod Apocalypse úsměvná a školácká. Plešatý lídr John Gallagher kvičel luxusním growlingem a krmil publikum jednou extrémní vyhrávkou za druhou. Trey Williams za bicí soupravou pak dokonale zesměšnil bicmeny předskakujících kapel. Diváci se dočkali průřezu celou historií souboru, největší úspěch pochopitelně sklidily songy z kultovních alb "Killing On Adrenaline" a "Destroy The Opposition".

Dying Fetus ukázali, že i snaha o maximální brutalitu nemusí nikterak ubrat na hudebním umu a zvukové čitelnosti. Jejich set se stal vrcholnou ukázkou kvalitního zvládnutí hudebního extrému. Letošní pražská zastávka Bonecrusher Festu se tedy velmi povedla. Můžeme jen doufat, že příští rok tento putovní festival nabídne neméně kvalitní sestavu kapel a zavítá opět do české kotliny.

• zaujatost (Jakub Čorňák, 25.02.2011 16:24) Reagovat

  miluju zaujatý redaktory....
  
  ...Četné sypačky pozvolna dostávaly do varu především pubertální vyznavače deathcoru... myslím, že lidem, kterým je kolem 20-25 let jsou z puberty vyrostli už dávno, místo abyste měli radost, že na koncerty chodí mladý lidi a poslouchají tvrdou hudbu, tak prskáte...
  
  ...Právě tato, nejpočetnější, část fanoušků si přišla na své při vystoupení Carnifex, klasických zástupců nejtrendovějšího deathcoru současnosti.... Nejtrendovější deathcore současnosti? Pane redaktore, pokud nemáte přehled o současné metal/hardcorové hudební scéně, nepouštějte se do jejího rozebírání... Carnifex sami sebe označují jako death metal, starší alba sice čerpala z moderních postupů a breakdownů - ale v roce 2007 a 2008 byla deathcore scéna úplně někde jinde, než v roce 2010 a 2011 - v roce 2010 vydali carnifex album hell chose me, který opravdu není deathcore... navíc absolutně nechápu slovo trendový... to se zase parta starejch fotrů naučila nový slovo a musí ho plácat všude, kde to jen jde... navíc nejpočetnější část fanoušků to určitě nebyla, převládali tam fanoušci Dying Fetus a klasický metly, pokud jste ale stál stále u podia, tak je jasné, že máte zkreslený pohled, protože metly víc lejou, hází kelímky a stojí než paří...
  
  ...Bohužel dosavadní koncerty kapely v ČR přinesly především pozérská gesta. ... ehm a co takový black metal? to je asi tak 100x pozérštější hudba než celá moderní metal/hardcore scéna... navíc hromada BM kapel jsou hudebně na úrovni první třídy a tu paličku by si ani nedokázala protočit...
  
  základní chyba? zbavit se předsudků a přestat závidět mladým lidem jejich věk a vzhled...
  
  jinak něco o mě ... je mi 21 let, během puberty jsem objevoval všemožný metalový styly, keep of kalesin jsem taky jednu dobu poslouchal, nic proti nim, bubeník je master a jejich show byla naživo špičková! Dnes mi sice jejich hudba nic nedává, ale to neznamená, že je budu odsuzovat a mít o nich rejpavé poznámky...
  
  

• ps (Jakub Čorňák, 25.02.2011 16:40) Reagovat

  ještě pro představu: www.last.fm/user/Czornyj
  
  chápu, že zastánci starý školy to vrací mladejm, protože mladý se jim smějou, říkají že to jsou sračky, že to je mrtvý atd... s tim teda nesouhlasím a ti, co to říkaj, tak by měli dostat dvě facky... na druhou stranu oplácení je dětinský a ve výsledku jsou (jste) za blbce vy
  
  

• re: zaujatost (Matěj Bílý, 25.02.2011 19:53) Reagovat

  Ahoj Jakube. Zaprvé, poprosím emoce dolů. Bavme se věcně.
  1) Během Fleshgod Apocalypse rozjela kotel skupinka lidí, kterým bylo okolo patnácti let a měli tradiční deathcorovou vizáž - toto je holý fakt, nikterak ofenzivně míněný.
  2) Ano, Carnifex je kapela, kerá sama sebe jako deathcore označuje, označují ji za něj jíní a jejich muzika deathcore zkrátka je. Vpomeňme si na gesta vokalisty na předloňském Brutal Assaultu, kde hláška "fucking deathcore" zazněla mnohokrát.
  3) Proti deathcoru, pokud je prezentován kvalitně, nic nemám. Třeba set Despised Icon na Brutal Assaultu 2010 patřil k vrcholům, stejně tak na loňském Bonecrusheru jsem si neskutečně užil The Balck Dahlia Murder. U Carnifex je však neskutečný rozdíl mezi studiovou tvorbou a schopností předvést materiál stejně kvalitně naživo. Zastávám názor, že na prvním místě by měla být muzika a divadélko okolo by mělo pouze podtrhnout zážitek. U Carnifex jsem 2x viděl především divadlo. Včera se mi jejich set docela líbil, což jsem v reportu zmínil.
  4) Fanoušků Carnifex a spol. pod dvacet tam byly opravdu mraky. Souhlasím, že především v kotli. Osobně jsem stál převážně na hranici kotle na středu, jelikož je tam nejlepší zvuk.
  5) Black metal. Ano, valná většina BM kapel jsou totální šašci. to, co předváděl např. starý bicmen z Gorgoroth (a nejen on), nebylo snad ani k smíchu. Nevím ale, proč do toho BM taháš, jelikož jediná kapela s BM nádechem na této akci byli Keep of Kalessin, kteří oproti Carnifex předvedli výrazně vyzrálejší výkon. Když to srovnáme opět přes bicmeny - já bych si do kapely 100x radši posadil za škopky Vyla (byť se nesnaží hrát tak technicky) než Coryho, který si evidentně nakládá víc než uhraje.
  6) Nejsem o tolik starší než Ty, tři křížky mi ještě nějaký ten pátek nebudou. Nejsem nikterak zaujatý proti jakémukoliv žánru. Podívej se na perex článku - hudba je dobrá, či špatná - na žánru nesejde. Deathcore přinesl nepochybně některé zajímavé postupy, ale dnes to dospělo do fáze, kdy vzniká nespočet DC kapel, kteří pouze totálně vykrádají pár slušných žánrových kapel - toto je trend.
  Měj se a díky za koment.
  
  
  

  • Re: re: zaujatost (Petr..., 26.02.2011 22:47) Reagovat

    "Deathcore přinesl nepochybně některé zajímavé postupy, ale dnes to dospělo do fáze, kdy vzniká nespočet DC kapel, kteří pouze totálně vykrádají pár slušných žánrových kapel - toto je trend" - Musím bohužel naprosto souhlasit, dneska je to často všechno jak přes kopírák a celá scéna tak ztrácí na autentičnosti, čest těm pár skvělým vyjímkám jako například The Black Dahlia Murder či All Shall Perish.
    
    

• Recenze (Sisyf, 25.02.2011 22:42) Reagovat

  Tato recenze na me pusobi, jakoby ji psal nekdo, kdo na podobne koncerty chodi tak pul roku az rok. Uz jen proto, ze kdyz tu KoK byli pred peti lety, tak na zadne velke image nestaveli.
  
  

10/10

Recenze: Magnum opus. Caleb Landry Jones natočil bezchybnou desku "Hey Gary, Hey Dawn" Bezmála rok a půl po předešlé řadovce "Gadzooks Vol. 2" se americký zpěvák a herec Caleb Landry Jones vrací s dalším hudebním materiálem. Jeho nové album "Hey Gary, Hey Dawn" se ale od těch předchozích přece jen trochu liší.... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 16:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze