Obal nové desky Ash by skoro mohl svádět k podezření, že jde zase o nějaký umělý produkt showbusinessu, který využívá hudby k vylepšení svých účetních závěrek a hlavně konta managerů. Ale ten chlapík vzadu vypadá na masový trh moc drsně, natáčelo se ostrovech a jde o Iry. A navíc nejde o žádné nováčky, první desku "1977" vydali Ash v roce 96, kdy už byli známí jako "poppunkoví teenageři". Druhá deska z roku 98 "Nu-Clear Sounds" přes účast Butche Viga z Garbage u mixážního pultu nebyla úspěšná. Do třetice všeho dobrého?

Hned úvodní skladba zapudí obavy z komerce, po chvíli se na vás začne valit porce kytarové muziky, ve které se nedá přeslechnout inspirace punkem v jeho nekomplikovanosti. Ale od těch dob jsme tady již měli britpop (a před ním...), takže melodií ku prozpěvování se tu nabízí dost. Duch anglických indie kytarovek se také vznáší poblíž. Neexistuje náhodou něco jako britská varianta neopunku? Druhá "Shining Light", první singl z alba, svým úvodním kytarovým riffem a jeho barvou jako kdyby vypadla z oka britských kolegů Reef. Melodické písničky jsou na masové obehrávání rádii příliš kytarové, určitě nejen proto, že téměř výhradní autor skladeb, kytarista a zpěvák Tim Wheeler, je v jinak chlapské kapele doplněn kytaristkou Charlotte Hatherley (i když ta se stala členkou už před druhou deskou). Skupina si byla asi "nebezpečnosti" kytar vědoma, protože nejen jimi prostoupené skladby zde najdete. Ale ne, určitě to nebude chladným kalkulem, na to jsou příliš sví, že jsou ke slyšení kousky využívající kromě kytar hojně smyčce, jako je chytlavá "Candy" (přiléhavý název, bonbónek vhodný pro rádia), "Someday", jejíž naléhavost připomene kolegy Coldplay, ovšem se zapojenou aparaturou, nebo "There’s A Star" (další favorit na singl).

Nutno přiznat, že mojí zvýšenou pozornost si zpočátku tahle deska vysloužila až od šesté "Submission", která zaujme od úvodních divnějších zvuků, hutné basy přes chytlavý lehce taneční rytmus až ke kytarám (Primal Scream by se nemuseli zlobit). Následující již zmíněná "Someday" patří také k těm zajímavým, pak ještě "Shark" potvrzující důraz na první slůvko v označení rockpop. Jinak slušný nadstandard, je znát, že kapela si úspěšně prošla dospívacím procesem. Přes kvalitní, i když ničím výjimečný, zpěv a slušnou porci písničkového umu se však občas stává riziko špatné odlišitelnosti od jiných realitou. K zaujetí nepřispěje zpronevěra vůči "punkové stopáži" u některých skladeb ("Shining Light"), toto je hudba, u které je pět minut moc. Přes hodně uváděných jmen však nejsou Ash nějakou bezduchou kopii (pohled z druhé strany - aspoň si kapela vybrala hodně vzorů), umí napsat jednoduchou fungující kytarovou písničku. Využiju-li názvu desky, všechny anděly se osvobodit nepodařilo, ale i těch pár stojí za to. Naživo může být tahle muzika ještě víc rocková než je na desce, kde měl mix na starosti Alan Moulder spolupracující dříve s britskými kytarovkami (aha), později s Depeche Mode nebo U2.

A pro ty, kteří poslouchají muziku skrz pohyblivé obrázky, má CD výhodu, můžete si pohrát s videem. Alespoň tak soudím dle textu Ash Video Mixer s popisem potřebné konfigurace počítače. Jen soudím, neboť k tomu potřebujete QuickTime, a ten na svém počítači nespustím. Aspoň nějaké překvapení, když k němu nedošlo u muziky. Co lze každopádně doporučit, je graficky propracovaná stránka kapely, která je opravdu příkladná, najdete zde mp3, fotky, chat,..., prostě vše, co si fanoušek může přát. Dvě vady na kráse - nemohl jsem se dostat na texty a posoudit tak, nakolik jsou punkem ovlivněni i v textech. A to, že tam od dubna nemají novou desku v diskografii, no fuj!

CD k recenzi poskytla firma Warner Music.

Album: Ash - Free All Angels
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 48:30
Skladby: Walking Barefoot, Shining Light, Burn Baby Burn, Candy, Cherry Bomb, Submission, Someday, Pacific Palisades, Shark, Sometimes, There's A Star, World Domination