Před deseti lety na britskou hip-hopovou scénu vtrhli The Streets, tedy projekt, za kterým dodnes stojí Mike Skinner - obyčejný kluk z Birminghamu, který ve svých textech zpočátku nepopisoval nic jiného než obyčejné věci a události ve svém životě. Debutové album "Original Pirate Material" patří dodnes bez debaty mezi nejlepší a nejoriginálnější britské desky poslední dekády. Následovaly oslavné recenze a všechno najednou nabralo obrátky. The Streets dobyli hitparády ("A Grand Don't Come for Free") a Mike Skinner se vyrovnává s úspěchem ("The Hardest Way To Make An Easy Living") a nakonec se zaměřil na ekologii ("Everything Is Borrowed"). Zatímco na prvních dvou deskách byl zábavný, na následných dvou se začal trochu ztrácet. Teď je tady s deskou pátou a údajně poslední. A musím hned na rovinu říct, že Mike Skinner zase baví.

Jestli je to pravda a "Computers And Blues" opravdu budou poslední nahrávkou The Streets, tak si neumím představit lepší rozloučení. Od otvíráku "Outside Inside" ("Wake up and smell the coffee") až po rozlučkovou "Lock The Locks" ("I'm packing up my desk I've put it into boxes, knock out the lights, lock the locks and leave") je deska nabitá hity. Hlavním tématem, jak už název napovídá, je vliv moderní technologie na náš obyčejný život. Drogy, noční párty v klubech a fish & chips vystřídaly Facebook, Google a elektrické implantáty. Přestože v "Trying To Kill M.E." Skinner o sobě říká, že "je dítě, které zestárlo o pár let" ("I am just a child who got a few years older"), není to tak úplně pravda. Vždyť v "Blip On A Screen" se dívá na ultrazvuk své dcery a řeší dospělost a rodičovství. Navíc ani to éčko už nefunguje tak jako před tím ("drugs make me sleep, sleep is like death"). Naopak "OMG" je klasický Skinner, tak jak ho známe z prvních dvou desek. Na ploše čtyř minut popisuje, jak si prohlíží facebookovou stránku své přítelkyně, která si do svého statusu dala "ve vztahu". Pak je tady "Going Through Hell", která je postavená na tvrdých kytarách a zpěvu Roberta Harveyho z The Music. Asi nesedne každému, ale vězte, že oproti spolupráci The Streets s Muse ve "Who Knows Who" jde o podařený kousek.

Když Skinner poprvé o albu v roce 2009 promluvil, tak jej popsal jako "ravey", temné a futuristické. "Computer And Blues" jde ale úplně opačnou cestou. Nečeká vás žádná klubová hudba, ale příjemná kolekce popových melodií, které jsou určeny k poslechu, ne k tanci. Skinner si ke spolupráci pozval řadu vokalistů: již zmíněného Roberta Harveyho z The Music, mladou písničkářku Clare Maguire (5. místo v BBC Sound Of 2011) a zpěvačky Lauru Vane (z Laura Vane & The Vipertones) a Sharlene Hector. Propojení Skinnerova projevu s vokalisty v chytlavých refrénech zkrátka funguje.

Nejlepší song jsem si ale nechal nakonec. Je jím předposlední skladba "Trust Me", jedna ze skladeb, které byly zveřejněny prostřednictvím Skinnerova Twitteru (další skladby, které takto byly zveřejněny a byly umístěny na "Computer And Blues", jsou "Outside Inside" a "Blip On A Screen"). Albová verze se sice drobně liší od té twitterové, ale vylepšení jsou spíše k lepšímu. Skladba je postavená na neuvěřitelně chytlavém disco-funkovém beatu a je natolik dotažená, že se ani nechce věřit tomu, že první verze byla hotová pouze za jediný den.

A to je vše. I když nikdy neříkej nikdy. Momentálně se Mike Skinner loučí a jde k filmu (údajně má točit thriller z prostředí nemocnice). Ať už je to ale jakkoliv, "Computers And Blues" je výborné album, i když nepřináší nic nového. Vše bylo víceméně řečeno na prvních dvou albech a novinka určitě lepší není. Přesto jde o důstojné zakončení pentalogie. You'll surely be missed Mike!