O to větší pak byla očekávání, s čím přijde tento charismatický chlapík a majitel jednoho z nejúžasnějších rockových hlasů na svém autorském debutu.

Předně je třeba říct, že deska zní úplně jinak než převážně testosteronová chlapácká tvorba Godsmack, i když... Jak se to vezme. Na desce nenajdete žádnou typickou vypalovačku s burácejícími bicími, říznými kytarami a Sullyho spalujícím chraplákem. Pokud však patříte k příznivcům experimentálnějších pokusů bostonských ve stylu legendární "Voodoo" nebo ještě lépe akustického EP "The Other Side", přijdete si na "Avalonu" na své.

Celá deska je velmi vzdušná a jako červená nit se jí táhne aura jakési psychedelické mlhy. Album je výpravně zaranžováno, a tak tu kromě vokálu hlavního protagonisty uslyšíte především akustickou kytaru, klavír či jemné smyčce a především hypnotizující jakoby šamanské tribální bubínky udávající rytmus. Celé je to taková hodně relaxační, pocitová experimentální záležitost s očistnými účinky.

Nejlépe to vynikne v úvodní titulce, hypnotické a mrazivě krásné skladbě, v nádherné klavírní baladě "Broken Road" nebo páté "My Light", což je lyrická věc s pravidelným tleskáním a sborovými chorály připomínající tradiční americké kostelní spirituály.

Sully Erna natočil dobrou experimentální desku bez jakýchkoliv hitparádových ambicí. Na rozdíl od poslední řadovky Godsmack, která už zní hodně vyprázdněně, je tohle velmi svěží poslech se specifickou podmaňující atmosférou. Jedinou výtku tak mám k přílišné stopáži, která evidentně pramení z několikaletého hromadění materiálu nehodícího se tak úplně do konceptu domovské kapely, který chtěl Erna prostě asi všechen představit světu. Bohužel se tak v prvních dvou třetinách podmanivé hypnotické tempo alba mění na svém konci spíš v uspávající.