Laurent Boutonnat se neúčastnil nahrávání a Mylene Farmer se obklopila zcela novým týmem. Tato změna mohla dopadnout i hůře, výsledkem je současné popové album, na němž tato tajuplná kráska ztrácí cosi ze své magičnosti, ale které je nejvíce otevřené masám. "Bleu Noir" však nemá takové kouzlo jako předchozí desky.
7/10
Mylene Farmer - Bleu Noir
Vydáno: 29.11.2010 (digitálně) / 6.12.2010 (fyzicky)
Celkový čas: 48:53
Žánr: pop, synth pop, electronic
Skladby: Oui mais... non, Moi je veux..., Bleu Noir, N'aie plus D'amertume, Toi L'amour, Lonely Lisa, M'effondre, Light Me Up, Leila, Diabolique mon ange, Inseparables, Inséparables (Version Française)
Vydavatel: Universal
Zasněnost, chlad, osamělost, smutek, sametem pokrytá křehkost atmosfér.
Modrá čerň. Další obrazce vnitřního já
Mylene Farmer. Ta se po letech rozhodla pro experiment a kompletně přestavěla tým spolupracovníků, kteří jí pomohli natočit osmý opus, který přišel na svět zcela nečekaně. RedOne, Moby a Archive se po svém chopili nelehkého úkolu spojit intelekt textů s jejich hudebními formami. Výsledek je na první poslech rozpačitý, po bližším sblížení se ale jeho určité kouzlo objeví.
Pilotní singl
"Oui mais... non" je práce vyšitá po vzoru RedOnea a je čitelná každičkým taktem. Vedle "Lonely Lisa" však bere trumfy do svých rukou, ta se stala pouhým kolovrátkem. Zradou na první poslech je fakt, že pokud tento chlapík natáčí s někým jiným než s
Lady Gaga, výsledek je jaksi poloviční, postrádající šmrnc, grácii. Pro někoho vítaná změna, pro jiného nejslabší momenty "Bleu Noir"; vše stojí a padá s vaší oblíbeností Lady Gaga.
Archive se postarali o tři skladby, do nichž propletli pop se svým nadšením pro trip hop a lehké
pošimrání orientálními ornamenty v "Leila". V "Light Me Up" se však dopustili
chyby při produkci (všimnete si jí ve slokách, kdy Mylene opakuje některá slova), zčásti za to může i zbytečná snaha nazpívat anglické texty. To vám však vynahradí "Diabolique mon ange", která uhrane svým temnějším stínem na pozadí.
Paradoxním vítězem a překvapením je
Moby (stejný úděl, v dobrém, letos postihl
Stuarta Price s "Progress"
Take That). Většina jeho písní má punc hitovosti jeho desky "Hotel" a po dřívějších spolupracích s Mylene s ní asi našel nejvíc
souznění, zároveň dal "Bleu Noir" nejucelenější tvář. "Inseparables" je čistě jeho dílem a jedna z mála skladeb, kterou Mylene Farmer neotextovala ani k ní nesložila muziku (částečně to vynahrazuje ve francouzské verzi, která zde figuruje coby bonus) a připomene vám jeho přepracování klasiky "Lost Again"
Yello (z vynikají placky "Hands On Yello") hozené do
najazzlého feelingu. Titulní track nebo dvojice "Moi je veux..." a "M'effondre" jsou aspiranty na singly, Mobyho zvuk je nezaměnitelný a často se přistihnete, že právě u těchto momentů si budete nejvíc pobrukovat melodii.
Sběratelská edice
© facebook interpreta I tentokráte zpěvačka myslela na sběratele/nejvěrnější fanoušky. Ti dostanou do rukou dřevěnou psací soupravu s potisky (která tak hezky létala ve filmu "Společnost mrtvých básníků", ti kteří viděli, vědí), v níž je kromě samotného cédéčka rozsáhlý booklet většího formátu, kalamář s inkoustem, psací pero a piják (kdyby náhodou při psaní vznikly kaňky). Samotný booklet je řešen třiceti samotnými listy, které obsahují čtyři nové fotografie, které budou k mání jen v tomto balení. Oproti předchozím limitovaným edicím zde ale bohužel není hudebně nic navíc.
"Bleu Noir" si bohužel vybere asi stejnou daň rozporů jako Madonnino "Hard Candy", bude vychvalováno i zatracováno. Laurent Boutonnat je nepostradatelná persona v kariéře
Mylene Farmer, snad jejich odloučení bude jen pro tuto chvíli. Samotné album pro své zaměření je stále nadstandard s plně funkčními písněmi a hity. Postrádá však jakési magické sevření a tajuplnou identitu. Ty pro tentokráte jen vykoukly skrze rozplývající se páru/opar tajemství.
Mylene Farmer - Leila