Po Česku se potuluje spousta dobrých kapel s chvályhodným úmyslem obohatit zdejší hudební scénu. Vystrnadit přežité dinosaury, nabourat hegemonii protežovaných jmen nebo se rovnou takovým jménem stát. Největší rvačka je pochopitelně ve frontě na mainstream, ve které nervózně přešlapují i Bros 'n' Beasts. A šlape jim to solidně. Však už také leccos odehráli ve svých původních souborech. Pod novým názvem se stylově prezentují jako širokorozchodná kolej rocku a popu, ale než přestanete číst, měli byste vědět, že je to spíše její alternativnější výhybka. Dost čistá na indie, dost špinavá na pop.

Stejně ošemetné jako jejich žánrové zařazení je i debutové album. Vedle sebe nabízí několik výjimečných skladeb, které vzápětí dokáže shodit stejně výjimečná série odpadků. Ošemetnost pak spočívá v tom, že některé kapely by za zisk podobných odpadků byly ochotné dělat hudební doprovod Ivetě Bartošové, a to i za střízliva. Ale nejdříve k tomu povedenějšímu na desce, tedy k prvním čtyřem trackům. Výborná otvíračka "Innocence" zavírá ústa všem, kdo by chtěli namítat něco proti přirovnání Bros 'n' Beasts ke Kings Of Leon. A pro změnu kvůli třetí "Forever" by si s Ivet zanotovali nejspíše i 30 Seconds To Mars.

Úvod "On A Limb" se zkrátka za svůj zvuk (Šmity a Boris Carloff) rozhodně stydět nemusí. Nabízí český pohled na aktuální trendy kytarového opojení a přitom nepůsobí jako slaboduchá kopie ani jedné ze jmenovaných kapel. Svůj podíl na tom má i vokální výkon Scotta C., který si až do páté "Denial" drží velmi příjemnou hlasovou polohu. A i když se u zmiňované "Forever" ocitá blízko vražedné hrany popové přecitlivělosti, je to právě až "Denial" lámající mu vaz. Chvíli to vypadá na hostujícího zpěváka, ale booklet žádného nehlásí. Ovšem vzhledem k tomu, že tato skladba je po hudební stránce první ze šňůry tří špatných položek na albu, vlastně do ní zpěvákova interpretace docela dobře zapadá.

Počáteční opojnou dravost a barevnost tu totiž po dobu několika minut nahrazuje proces nepříjemného drogového dojezdu. Tracky jsou najednou snůškou nezajímavých, tisíckrát slyšených hudebních postupů a slévají se do jednotvárné masy nevzrušivých not. Chybějí výrazné refrény. Texty by chtěly vyvolávat emoce, ale hudba tomu brání. To nejmilejší, co lze o trojici skladeb "Denial", "On A Limb" a "Last Chance" říct, je, že jsou nudné. Ale každá krize se jednou přežene a tady k tomu naštěstí dojde dříve, než album skončí. "Spinning Around" navazuje na začátek desky a až do jejího konce se kapela snaží vyvolat ztrátu posluchačovy paměti pro kousky s pořadovými čísly pět až sedm. Do určité míry se jí to i daří. Přesto zůstává odpověď na titulní otázku, po vzoru skladby "Heaven’s Hell", jasná. Ani nebe, ani peklo. "On A Limb" je v poměru sedmdesát ku třiceti obojím.