Koncert Davida Guetty v Praze měl od začátku nálepku taneční párty. O koncertu se opravdu nedá mluvit. Pro mě, a myslím i nějaké menší procento návštěvníků, to však byl kámen úrazu. Čekal jsem od akce něco jiného. Návštěvníci Transmission nebo White Sensation už mají jasno, co to ta taneční párty je, já jsem si to ale potvrdil až nyní. V základu jde o to, že vaše milované písničky z rádia vůbec neuslyšíte. Uslyšíte pouze jejich výtažky. DJ pustí známou melodii, kterou za deset sekund přeruší monotónním tuctucem trvajícím pět minut. Na známé refrény můžete téměř zapomenout, DJové zpravidla pouštějí pouze instrumentálky. A tak jediné, co vám zbývá, je se umět tak odvázat, že vám to je úplně jedno. A takových zasvěcenců byla plná Tesla Arena, takže se vlastně celá akce náramně podařila.

Tesla Arena byla bohužel špatná volba. Marně vždy hledám jakékoliv pozitivum na tomto zastaralém kulturně-sportovním stánku. Jako pořadatel vidím jednu evidentní výhodu: náklady budou znatelně nižší než v O2 Areně, a tak se ani nemusím klepat, jestli vyprodám. Je však ohromná škoda, že právě David Guetta musel vystoupit v této nepěkné hale se zmatenými chodbami, drahými a ostudnými stánky s občerstvením a schody, nebo spíše rampami mezi patry, kde by uklouzl i kamzík. Ozvučení si přehnanou chválu také nezaslouží, potěšily snad jen slečny neomezeně rozdávající ochutnávku jednoho alkoholu. Když ale v devět začal český DJ Neo, tak už flašky došly.

Před headlinerem vystoupili ještě dva zahraniční DJové. Ital Mauro Mondello za svůj hudební výběr často obdržel oslavnou odezvu od publika, duo Maďarů Muzzaik však minimálně první hodinu hrálo značně tragicky a docela strnulou plochu na stání pořádně roztančili až po půlnoci. To už se pravidelně začalo skandovat jméno francouzské megastar. Čekání na ni hodně lidí znechutilo, vysvobozením tak bylo heslo "Are you ready Prague", které se dvacet minut po jedné objevilo na projekcích. A jak se tedy předvedl málomluvný vitální čtyřicátník? Vyznavače taneční hudby pobavil, ostatní asi nenadchnul.

Přitom ze začátku to vypadalo, že budu spokojen i já, to když za sebou pustil "Gettin' Over You" a "On The Dancefloor" z úspěšného alba "One Love" bez nějakých zvláštních disko úprav. Celý jeho set do čtyř do rána však šel mimo mě. I milovanou "Memories" znásilnil do stupidní podoby, stejně jako takové Usherovo "OMG" nebo "Whatcha Say" Jasona Derüla. Taneční podobou zaujala snad jen předělávka "Hip Hop" Dead Prez.

Je velká škoda, že si Guetta nedokázal přizvat jakéhokoliv z hostů svých desek. Samozřejmě tady nevolám po hvězdách jako Kid Cudi nebo Black Eyed Peas, ale vždyť takový Chris Willis prakticky nemá vlastní kariéru a jen jeho přítomnost by show velmi oživila. Dvě a půl hodinky s Guettou se prostě nijak nelišily od jakékoliv taneční noci v pražských klubech. Guetta není žádný machr, co se týče DJské techniky, jedinou hodnotou navíc tak bylo, že jste na projekcích mohli sledovat jeho hlavu a efektní světelné obrazce a vystoupení zpestřili dva roboti s lasery a ohňostroji.

Když se ve čtyři ráno Guetta rozloučil FMIF remixem "I Gotta Feeling", tak většina obecenstva plynule přešla na DJku Luccu. Možná si toho ani nevšimli. Byli to opravdoví vyznavači tanečních párty. Já taneční hudbu miluji, ne však v této podobě. Skvělý zážitek jsem tak s nimi nesdílel. Dopředu je tak zodpovězena otázka z případných komentářů typu "tak proč tam teda lezl": jednoduše jiná očekávání.