Britská kapela Paradise Lost je často uváděným příkladem pro poměrně výraznou změnu stylu, která neznamenala ztrátu fanoušků. Začínali metalem, zpěvák se dávil u mikrofonu, postupně však v jejich tvorbě přestaly kytary hrát takovou roli, zvýraznily se klávesy a zpěv se stal normálním. Vždy byla snaha dělat skladby s atmosférou, škatulka gotický rock by členy skupiny snad neurazila. Předposlední deska "Host" byla klávesová natolik, že byli srovnáváni až s Depeche Mode (což bylo už dost mimo).

Nová deska, osmá v pořadí, se více vrací ke kytarám. Ostatně k produkci byl přizván John Fryer, který pracoval např. s Nine Inch Nails, Stabbing Westward nebo Die Krupps. Klávesy však stále používají - ostatně není divu, když všechny skladby složil hráč na kytaru a klávesy Greg Mackintosh. Jednoduše řečeno, nová deska je mixem posledních třech desek.

Singl "Mouth" je slušným představitelem - hutnější kytarový začátek, volnější sloka - podmalovaná kytarami v pozadí - a pak chytlavý, opět hutnější refrén. Klávesy slyšet moc nejsou (i když v poslední "World Pretending" ano), znějí spíše ve slokách jako různé ruchy ("Never Again"). Refrény jsou přitvrzeny kytarami, někdy si i metalově zasólují. Občas zazní i naprogramované rytmy (první "I Am Nothing"), ale o žádnou tančírnu se nejedná, občas použijí smyčky. V "Divided" dojde na smyčce (mimochodem, zpívají zde "...divided we stand...", Mission zpívali "¨...divided we fall..."). Texty (nejsou v bookletu, ale na www stránkách je najdete). Jsou spíš temnější či melancholické, k hudbě se hodí (nebo naopak?), jejich výhradní autor a kvalitní zpěvák Nicka Holmes je podává věrohodně.

Je sklenice z půlky plná nebo z půlky prázdná? Tím chci říci, je ta deska plná stejně kvalitních písniček, nebo žádná příliš nevyčnívá nad průměr? Ačkoliv skupina používá různých drobností pro obzvláštnění převládajícího zvuku, skladby si jsou podobné, což neznamená, že by se nenašly přece jen výraznější - místo druhé singlové "Fader" bych vybral "Illumination" nebo tvrdší "Sell It To The World". Deska nepřináší nic zvlášť nového, prostě mladší bráška alba "One Second", ale kvalitní gotický rock (ne náhodou doprovázejí Sisters Of Mercy na reinkarnačním? turné) - to není málo. Paradise Lost dokázali v minulosti překročit omezující hranice žánru a oslovit i jiné posluchače, nová deska by měla uspokojit obě části.

Album: Paradise Lost - Believe In Nothing
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 45:59
Skladby: I Am Nothing, Mouth, Fader, Look At Me Now, Illumination, Something Real, Divided, Sell It, Never Again, Control, No Reason, World Pretending