Martina Chodúra už od začátku první série Česko Slovenské SuperStar mnozí pasovali na jasného vítěze. Charakteristický hlas, jasný hudební názor a skladatelský a textařský um, to jsou znaky, kterými se tento mladý zpěvák zapsal do povědomí televizních diváků, kteří ho následně (kdyby to náhodou někdo nevěděl) skutečně vítězem celé soutěže určili. Chodúr tohoto postavení využil dosyta, a to včetně toho, že si vydupal oddálení termínu vydání debutu, aby si za výsledkem mohl stát. Paralela s Anetou Langerovou je možná zdánlivá, možná ne, album "Let's Celebrate" je ale každopádně jiné, co se týče žánru i počtu autorských skladeb, než "Spousta andělů". Na Pavla Parikrupu v hlavní recenzi kolekce zapůsobila jako příjemné překvapení, pročež si vysloužila nadprůměrnou sedmičku. V makrorecenzi s ním souhlasili dva redaktoři a jedna redaktorka, jednou šla známka dokonce výš, jednou ale i níže. V průměru pak album získalo 6,8 bodů z deseti možných.

---

Tomáš Parkan - Pojďme slavit zachránce středního proudu (8/10)
Vztah k interpretovi: Jako ke každé SuperStar. Částečně netečný, přitom připravený na nejhorší a zároveň v očekávání něčeho nového.

Z pojmu střední proud se u nás za posledních několik let stala takřka nadávka. Napsat o někom, že dělá tenhle styl, znamenalo ho uvrhnout do té nejhlubší žumpy průměrnosti s přepadem ke kýčovitosti. Když ale poslouchám "Let's Celebrate", musím uznat, že i v téhle oblasti může vzniknout hodně dobrá deska. Martinu Chodúrovi a jeho týmu se podařilo velmi umě namíchat pop s fragmenty stylů, jako je jazz, swing, soul, funky nebo bossa nova, a zakomponovat je do velmi zdařilých melodií, které nepostrádají vkus, nevtíravost a přitom jsou přiměřeně chytlavé. K zpěvu Martina Chodúra se navíc všechny výborně hodí. Naštěstí se z něj nikdo nepokusil dolovat něco mimo jeho přirozenost. Jeho zpěv samotný je pak přesně takový, jak jsme ho znali ze soutěže - jedním slovem dokonalý. I přes určitý návrat ke kořenům a pelu klasických bondovek zachycených v některých písničkách má výsledný zvuk desky parametry současných trendů, tedy těch světových. "Let's Celebrate" je jednoduše zřejmě nejlepší deska středního proudu, která u nás v posledních letech vznikla, a tím jej na čas nechává vstát z příslovečného popela.

Petr Adámek - Príbeh (naštěstí) nekončí (7/10)
Vztah k interpretovi: Chladně neosobní, emocí a posílání smsek prostý respekt.

Jako by Martin Chodúr do té soutěže vůbec nepatřil - snad ještě více než kdysi u Anety Langerové na něm bylo v jejím průběhu znát, jak strašně moc nestojí o svět jančících -teens, kamer a fotoaparátů a strojených úsměvů. Možná i proto mohl působit znuděně až arogantně, možná proto nemají o "Let's Celebrate" česká rádia příliš zájem... Ale k věci. O svých kvalitách, tedy velkém hlasu i velké osobnosti, přesvědčil Chodúr už v průběhu ČSS a stejně tak bylo dopředu jasné, jakým směrem se budou jeho další hudební kroky ubírat. Svým ideálům se zpěvák naštěstí nezpronevěřil, a během necelých čtyřiceti minut tak na vás dýchá noblesní retro produkce oscilující mezi blues a swingem až k popu. Je to osobité, procítěné a skvěle odzpívané, jenže kromě několika výjimek chybí písním větší jiskra a náboj. Mohou za to nepříliš nápadité aranže a dost možná i Martinova lehká zastydlost ve "starých časech". Rozhodně však jde o povedený debut a velký příslib do budoucna.

Honza Průša - Ví, co chce, a celkem mu to jde (7/10)
Vztah k interpretovi: V SuperStar jsem fandil převážně jemu.

Když jsem sledoval Česko Slovenskou SuperStar, měj jsem z Martina Chodúra radost. Byl totiž jiný. Svůj. Podobně jako třeba Aneta Langerová nebo Ondřej Ruml vystoupil ze zažitých šuplíků, standardů a formátů, které se v našem showbusinessu nosí. A hlavně proto zvítězil (to, že umí zpívat, se od všech finalistů SuperStar očekává). Svou první deskou navazuje na své muzikanství předvedené v soutěži, na svůj rozhled a inteligenci. Nesnaží se nazpívat / upravit sterilní skladby z katalogu / od obvyklých hitmakerů. Album je skutečně jeho. I když ne vše je tak zdařilá jízda jako úvodní (skvěle zvolená rozjížďka desky) "Let's Celebrate" - třeba česky zpívaná "Vím jak to je" působí jak z tuzemského muzikálu a na albu působí rušivě -, nevadí to. Martin Chodúr totiž svým albem říká: Vím, co chci, a docela mi to jde. Baví mě hlavně v těch rychlejších skladbách. V baladách, kde není energie, chybí něco víc - hlubší prožitek nebo tak něco. Ale to vše přijde. Hlavní je, že umí balancovat nad hranicí kýče, kam tak často zapadne tolikrát s Chodúrem srovnávaný Michael Bublé.

Tereza Vavroušková - Hudbu složil, slova napsal (7/10)
Vztah k interpretovi: Kladně pozitivní.

Výtvor naprosto nezvyklý pro vítěze talentové show. Totiž nezvykle dobrý. U debutů různých superstárů si člověk většinou oddechne, když produkce nevybere upocené písničky z databáze, natož tak když si Martin album složí téměř celé sám. Kdo z nich to má, přátelé? Ať už jste, nebo nejste fanoušky Chodúra, tohle vás musí donutit minimálně k uznalému pokývnutí, případně usazení na zadnici. Hudebně by se CD dalo asi nejvíce přirovnat ke stylu Michaela Bublého, bohužel někdy až s úpornou snahou o napodobení, ústící v křečovitou nudu. Jediná česká skladba "Vím, jak to je" sice koncept alba mírně rozbíjí a mohla být zařazena pouze jako bonus, ale textově Martinovi ohromně sedí a hudebně je jednou z nejzajímavějších na desce. I když má Martin prozatím se skládáním v češtině problémy, určitě by se mateřštině neměl do budoucna vyhýbat. Album má také nedotažené aranže, které leckdy brilantní hudební nápad přehluší či úplně zabijí. Pro příště se tedy svěřit do rukou zkušené, nejlépe zahraniční produkce, která z Martinova talentu vycucne maximum. Pak si opravdu sednu na zadek a utřu slinu.

Tomáš Tenkrát - Krok sun krok, krok sun krok, krok sun krok... (5/10)
Vztah k interpretovi: SuperStar mě nebaví a Chodúr není cool jméno do showbusinessu, ale to není důležité.

Na nepozorný poslech to může znít, jako by Tom Jones natočil popové album s příměsí funku a swingu. Pokud se však do desky ponoříte soustředěně, je výsledný dojem nečekaně povrchní. Střídání stylů, zbytečná roztříštěnost repertoáru mnoha směry a naprosto ucancaná píseň v češtině. Proboha proč?! Aby se náhodou neurazily fanynky, kterým se líbilo, když zpíval Gotťáka? Kompromisy jsou pro bábovky a rychlokvašky. Nemám rád desky, co se snaží zalíbit všem. Jistě, leckdo může říct, že je to album náročnější, pravda je však taková, že je náročnější jen pro nás zabržďálky z Česka. Pro nás zdegenerované neposlouchatelnými playlisty tuzemských rádií, případně televizí Óčko. V globálním měřítku je výsledek absolutně nezajímavý a necharismatický. Je super, že si Tygr z Ostravy napsal většinu repertoáru sám, ale nutno podotknout, že repertoáru bezpohlavního. Směr má dobrý, ale ovoce se má trhat zralé, nikoli dozrávat na cestě ke konzumentovi. Hlasu samozřejmě nejde vytknout nic, ale v dnešní době skvělý hlas nestačí, toho je přeplněný MySpace.com a zbylé kontejnery, co se do něj již nevešly, najdete na Last.fm. Takže snad příště, až se povede obtisknout svou vlastní stopu, pořádně ošéfovat aranže a my nebudeme muset přemýšlet o tom, zda neposloucháme béčkové demáče Michaela Bublého.

---

Album: Martin Chodúr - Let's Celebrate
Průměrné hodnocení: 6,8/10
Celkový čas: 36:41
Skladby: Let’s Celebrate, Sleeping With An Angel, Forest, You Got Me, Save Just A Little For Me, Karla, Meaning, Vím jak to je, Who’s Gonna Stop It Now, Paparazzi, Things That Have Happened