Když má Sia dobrou náladu, netočí dobré desky. Jasně, nemůže za to ani ona, ani posluchači, stejně jako se nedá říct, že by album "We Are Born" byl vyložený průšvih, ale pamětníci, kteří to mají rádi pomalu, melancholicky a dojemně, asi nechají tentokrát peníze v peněžence. Čtvrtá studiovka Sii Furler je totiž popík. Pozitivní, rozverný, obyčejný, nenásilný, fajnový, příjemný, milý. Popík.

Na druhou stranu se nedá říct, že by to bylo nějaké mega překvapení. Vzpomeňme třeba na dva roky starý ulítlý singl "Buttons", ke kterému zpěvačka natočila ještě ulítlejší videoklip. Samotné album "Some People Have Real Problems", z kterého píseň pochází, však pořád udržuje jistou hladinu melancholie. I přes to tehdy zmiňované celinedionovatění.

Ne tak novinka. "We Are Born", to je koncentrovaná dobrá nálada. Sia Furler našla fungující a harmonický vztah (pro příznivce drbů - s JD Samson z lesbické kapely Le Tigre) a k vaření i sexu si teď pouští Cyndi Lauper a Madonnu. Na světě je ráda, a do posluchačů tak pere jednu pozitivitu za druhou. A i když třeba v "Be Good To Me" zvolní na svůj oblíbený tříčtvrťový takt, pořád se o písni nedá mluvit jako o pomalé baladě. Je to prostě volnější píseň s pocitovým textem: "Be good to me, be good to me, I need you now more than ever..." Jedinou opravdovou smuténkou, ve které si posluchači užijí Siina krásného nakřáplého hlasu, je "Cloud". V protikladu k ní stojí skoro až rock'n'rollové "Stop Trying", "Bring Night" nebo "Never Gonna Leave Me".

Celá deska se i přes místy tvrdší zvuk stále drží v mezích stylu, který nelze označit jinak než jako pop. A to pop skoro ve své esenciální podstatě. Elektronické finesy prakticky neexistují, a když Sia postaví šikovnou kapelu, budou písně naživo znít úplně stejně jako na albu. Popové písničky z "We Are Born", z nichž mnohým vtiskl svou zvukovou tvář stále populárnější Greg Kurstin, jsou příjemnými popěvky, které si člověk rád pustí třeba po ránu pro nastartování fajn dne. Popíjí čaj nebo kávu a prozpěvuje si spolu s "The Co-Dependent" chytlavé "tu dudu, tu dudu, tudu dudududu". Coververze Madonniny "Oh Father" z alba nijak nevybočuje. Sia písni vtiskla svou tvář a učinila tak za deskou relativně důstojnou tečku.

Stejně se ale asi těším, až bude mít zas nějakou depku. Sobecky.