Ač Karel Plíhal právem nepatří do společnosti čistokrevných folkáčů, objevil se mezi nimi (František Nedvěd, Pacifik, Taxmeni, Nezmaři...) v rámci pravidelných středečních koncertů v KD Krakov v pražských Bohnicích. Vyprodaný malý sál kulturního domu dal vzniknout příjemné atmosféře, dost na to, aby se odbouralo plechovo-betonovo-skleněné zázemí klubu, tak akorát na to, aby se vřelost publika nezvrhla v čundrácký potlach typu březnového koncertu Jaromíra Nohavici v Městské knihovně.

Projev a výraz Karla Plíhala je již léta stejný a neměnný, na atmosféru koncertů se dá předem spolehnout. Budu-li svět Plíhalových skladeb definovat na základě hravosti, nekryté upřímnosti, obrazovosti, latentní syrovosti, jemnosti a skromnosti, budu se jen opakovat po mnohých. Když ke všemu přičteme ještě nadobyčejnou instrumentální zručnost, zvuk kytary, který by leckterý jazzman mohl závidět, citlivou dramaturgii písní, civilní komentáře mezi skladbami (praštěné jedno až dvouveršové říkačky nemohu nezmínit), dostaneme se k takřka ideálnímu koncertnímu "neofolkovému" zážitku.

Za necelé dvě hodiny zaznělo přes třicet skladeb; dostalo se jak na debutové album "Karel Plíhal - 1985" - "U spinetu", "O blechách a tak", "Pozvánka", "Sedí topič u piána", tak na poslední dvě řadové desky (osobně mne potěšily hlavně písně "Dopis", "Tři andělé", "Lásko má" z "Králíků, ptáků a hvězd", "V kině" či "Ve skříni" z "Kluziště"), na řadu přišly i takové, které se na alba nedostaly, případně právě dostávají - výhledově má vyjít cosi jako "Hold Karla Plíhla Josefu Kainarovi" ("Švadlenka", "Nebe počká", "Blues železničního mostu"...).

Dostane-li se divák do Plíhalova světa a má-li chuť v něm chvíli pobýt, je pak snadné tolerovat to, co by jiným vytýkal, více prožívat to, co by jinde považoval za normální a nehledat nic, na čem by chtěl umělce nachytávat. Což je na jednu stranu možná nesprávné a riskantní, na stranu druhou velmi příjemné a v tomto případě přirozené a logické. Je-li vám blízká kombinace kvality, nadhledu a nezamindrákovanosti, pak si živý kontakt s Karlem Plíhalem nenechejte ujít!

Koncertní playlist:
Peníze z nebe, Jehla a nit, Mám príma den, K vodě, U spinetu, Dopis, O blechách a tak, Amnestie, K smíchu, k pláči /J.Žáček/, Diga Diga Do, Katolička /Šrámek/, Švadlenka /Kainar/, Nosorožec, Z minula, Intelektuálky, Skalice modrá (Králíci?), Nebe počká /Kainar/, Vosa, Pozvánka, Prosím Tě holka, Tři andělé, Sedí topič u piána, Ve skříni, Blues železnižního mostu /Kainar/, Vánoční (Na Pradědu sněží?), Morseovka, Nagasaki Hirošima (Tramvají do Židenic?), V kině, Podzimní, Kde jsou, Ráda se miluje, 'Brej den, Lásko má, Černá kára /Kainar/, Hvězdy

Karel Plíhal, KD Krakov, Praha, 18.4.2001