Na album "Krajina Rovina" Jany Kirschner se po předešlém "Shine" dá nahlížet v mnoha ohledech jako na obrat o sto osmdesát stupňů. Žádná angličtina, ale slovenština. Žádné světové ambice, ale niterná pokora. Na pětku redaktorů naší makrorecenze tato změna zapůsobila pozitivně na celé čáře.
© facebook interpreta Anglicky zpívané album "Shine" mělo
Janě Kirschner otevřít bránu do světa. Nestalo se tak.
"V momentě, kdy jsem měla pocit, že přichází ta lehká etapa, protože deska je na světě, přišla ta nejtěžší - dvouleté čekání," vrátila se zpěvačka k důvodům neúspěchu v našem
rozhovoru. A tak se během minulých let jakoby uzavřela sama do sebe a nakonec nahrála album "Krajina Rovina". Album, které si na nic nehraje a na kterém je Kirschner sama sebou. Jméno producenta Eddieho Stevense, který pracoval na deskách kapel typu
Freak Power,
Moloko nebo
Zero 7, v tu chvíli ani není podstatné, možná je dokonce zavádějící.
"Jana Kirschner připravila vyzrálou a osobní desku s výrazným hudebním názorem. To pravé, skutečně světové album," neskrýval své nadšení v
hlavní recenzi Honza Průša a nahrávku ocenil úctyhodnými devíti body. V makrorecenzi s ním tři redaktoři souhlasili, dva dokonce neváhali udělit známku absolutní. V průměru tak "Krajina Rovina" dosáhla čtyřiadevadesáti procent, což ji řadí mezi nejúspěšnější makrorecenzentní kousky, minimálně letošního roku.
Petr Balada - Poslouchat a slyšet (10/10)
Vztah k interpretce: Od lhostejnosti k obdivu.
Všechno, co jste doposud slyšeli o desce "Krajina Rovina", je pravda. Ať už v převažujících pozitivních ohlasech, nebo negativních komentářích. Můžete zůstat v němém úžasu, kam až
Jana Kirschner ve své hudební krajině doputovala. Jak přirozeně zní něco, čemu se dá říkat hlukový experiment, pod kterým přitom zůstává ta nejklasičtější písničková forma včetně textů, kdy se nekoná žádné nabízející se cvičení vzletných slovních obratů bez obsahu. A tak si nelze odpustit obdiv nad odvahou zpěvačky. Jana Kirschner si touto deskou podkopává znovu nabytou masovou popularitu se singlem "Pokoj v duši", ale oproti tomu získává status skutečné hudební osobnosti. Je to krásné album. Ve své intimitě, ve svém písničkářství, ve své osobitosti. Nebo naopak? Zní z desky jen jakási manýra? Utrhla se interpretka ze řetězu a natočila nahrávku sama pro sebe? Výběr zůstává na nás, posluchačích. A je jedno, ke které straně se kdo přikloní, důležité je, abychom "Krajinu Rovinu" skutečně poslouchali. To totiž potřebuje novinka Jany Kirschner ze všeho nejvíce. Opravdu poslouchat a skutečně slyšet.
Jakub Malar - Krasosmutnění zo Slovenska (10/10)
Vztah k interpretce: Předchozí tvorbou spíše unuděn, "Krajinou Rovinou" úplně pohlcen.
Jana Kirschner mi svou předchozí nahrávkou "Shine" moc velkou radost neudělala, a to především kvůli své rádoby světové produkci. Samozřejmě, že jakýkoliv úspěch v zahraničí bych jí přál, ale ta deska na to neměla. Nakonec nešlo o nic jiného než o lacinou kopii
Norah Jones (jejíž vliv sama přiznala). To všechno je ale pryč. "Krajina Rovina" světová je, alespoň co se produkce týče. Jana Kirschner spolu s producentem
Eddiem Stevensem vytvořila svět, který je tajemný, zasněný a především barevný. Pryč jsou popěvky typu "Modrá" a těžko si představit, že by rádia některou z písní zařadila do svého vysílání. Nejblíže k hitovosti má "Keby si bol moj", ale délka skladby stejně jako u ostatních nejde pod pět minut. Trochu mi to připomíná loňskou desku britského písničkáře
Richarda Hawleyho, především svou intimností, a taky trochu britské
Radiohead odvahou experimentovat. Deska ale není silná jen hudebně, ale i jazykově. Angličtinu vystřídala slovenština a texty, převážně zaměřené na nešťastnou lásku, pomáhají vytvářet atmosféru alba. Nové album Jany Kirschner asi spousta jejích fanoušků neskousne, a to i přesto, že patří k jejím nejsilnějším. Je dost možné, že na další nahrávce se rozhodne vrátit ke svým kořenům. Já budu doufat, že tohle je pouze začátek nové kapitoly.
Lukáš Boček - Křehká intimita, která vás uhrane (9/10)
Vztah k interpretce: Velice kladný, poprvé mě však výrazněji zaujala až s albem "Shine".
© Ondřej Pýcha Na posluchače, kteří se rozhodnou strávit pár chvil s novou desku Jany Kirschner, čeká více jak hodinový vodopád hravosti, nálad a originálních myšlenek, které se jim vsáknou pod kůži. Měkká pěna něžných břehů řeky pojmenované "Krajina Rovina" žije ze spojení zpěvaččina lahodného hlasu, krásné slovenštiny a kontrastů. Tím nejznatelnějším je zde souboj hudba vs. ticho. Protikladů je tu ovšem daleko víc, vedle pomalých, mělce uspávajících melodií stojí rychlejší (a daleko rozvernější) skladby, místy prorostlé nenásilnou elektronikou. Právě v momentech, kdy se Jana pustí do experimentů se skloubením syntetických zvuků a akustikou, je patrný nejsilnější náboj, "V botách na opätku" je naprosto příhodným příkladem, po přechodné gradaci se do songu zapojí závěrečná electro smršť, při které vám klesne brada. Jana Kirschner si bere od všeho trochu, tu blues, jazz, tam rockové prvky, občas některé skladby mají až country náboj. Celkově album nezní přeplácaně, vše do sebe logicky zapadá, "Krajina Rovina" je totiž celistvý organismus nabitý emocemi až po okraj hudebního nosiče. A mnohem dál.
Michal Koch - Melancholická ledová nádhera (9/10)
Vztah k interpretce: Vždy mi byla sympatická jak Jana, tak její písně.
Co se může přihodit, pokud se talentovaný umělec, ať už z jakýchkoliv důvodů, rozhodne natočit desku, která bude programově ignorovat komerční sféru jak rádiovou, tak prodejní? Jsou dvě možnosti: buď vznikne Umění, nebo paskvil. U alba "Krajina Rovina" platí stoprocentně varianta první. Ignorace všech pravidel
trhu je patrná snad úplně na každém kroku: délka písní ani jednou neklesne pod pět minut, snadno zapamatovatelný slogan či refrén, který by si člověk pobrukoval po druhém poslechu, také k nalezení není, a navíc je ta deska tolik smutná a studená, a to úplně celá. Ale krásně smutná a krásně studená, asi jako když uloupnete rampouch a v melancholických vzpomínkách na někoho blízkého si jím přejíždíte po zasmušilé tváři. Tohle není hudba, již by bylo vhodno poslouchat jako kulisu. Lépe je se do té ledové nádhery plně ponořit a vychutnávat každý tón a každou aranžérskou finesu plnými doušky. Vynoříte se možná posmutnělí, ale očištění. Prozatím nejlepší Janina nahrávka.
Pavel Parikrupa - O usychajících kytkách (9/10)
Vztah k interpretce: První setkání bylo v duetu s Mekym "Oh Me Oh My". Od té doby nezmenšující se náklonnost dle hesla "Čím menší popík, tím lépe".
Už první letmý pohled na obal něco naznačoval: když má nejkratší skladba pět minut (a ta nejdelší trvá dokonce přes devět minut), asi to nebudou žádné písničky z Impulsovic krabičky. "Krajina Rovina" je hodně jiná než předchozí Janiny desky, zahloubanější, intimnější, rozostřenější. Žádná "Žienka domáca" ani prosluněná pohoda a la
Norah Jones ze "Shine". V nějaké internetové diskusi kdosi vypustil, že je to jako
Radiohead, a ono to vůbec není přirovnání od věci. Delší stopáž písní umožňuje důkladněji zabalit posluchače do hebké muziky, jež ovšem doprovází slova, co zas tak konejšivá nejsou. Jsou to především texty o bolestné lásce, které beze spěchu necháte plynout do svého nitra. Nic pro netrpělivé cyniky. Rozhodně to není album k povrchnímu poslechu, do auta ani jako kulisu to neužijete. Spíš je to vzpomínka na rozmazaný sen, který byl sice trochu smutný (neboť jak zpívá Kirschner,
"láska je krutá"), ale ne nepříjemný. I suché květy jsou krásné.
Album: Jana Kirshner - Krajina Rovina
Průměrné hodnocení: 9,4/10
Celkový čas: 66:46
Skladby: Ty a Ja, Máj krásny Máj, Keď rozkvitnú agáty, Keby si bol môj, Unesená, O láske nepoznanej, V botách na opätku, Diera, Miluješ Nemiluješ, Krajina Rovina