Sekaná s łagodnou omáčkou...

Od poslední desky Meat Loafa uplynuly čtyři roky. Jeho jedenáctá řadovka "Hang Cool Teddy Bear" vyšla v dubnu. Deska vychází z příběhů fiktivního vojáka: každý song povídá "odlišný scénář v jeho budoucnosti", dohromady jsou svázané vojákovými představami, nikoliv z minulosti, ale z možné budoucnosti...

7/10

Meat Loaf - Hang Cool Teddy Bear

Vydáno: 19.4.2010
Celkový čas: 64:56

Skladby: Peace On Earth, Living On The Outside, Los Angeloser, If I Can't Have You (feat. Kara DioGuardi; piano by Hugh Laurie), Love Is Not Real / Next Time You Stab Me In The Back (guitars: Brian May a Steve Vai; backvocs: Justin Hawkins), Like A Rose (feat. Jack Black), Song Of Madness (guitar: Steve Vai), Did You Ever Love Somebody, California Isn't Big Enough (Hey There Girl), Running Away From Me, Let's Be In Love (feat. Patti Russo), If It Rains, Elvis In Vegas

Vydavatel: Universal

Ohodnoť toto album

Michael Lee Aday alias Meat Loaf je poněkud zvláštním zjevem. V našich končinách a mezi mladými všeobecně si jen málokdo uvědomuje, že tento třiašedesátiletý pán je známý i jinak než songy typu "I'd Do Anything For Love (But I Won't Do That)". Tento zpěvák, skladatel, hudební producent a herec je považován nejen díky ikonické trilogii alb "Bat Out Of Hell", které se prodalo více než 40 milionů a na příčkách prodejnosti vytrvala více než devět let a dnes, po více než třiceti letech, se stále ještě prodá zhruba 200 tisíc kusů ročně...

Jedenáctá studiovka "Hang Cool Teddy Bear" vznikala od května loňského roku a dokončena byla podle zpěvákova oficiálního účtu na Twitter.com dvanáctého prosince. Na desce autorsky spolupracovala s Meat Loafem jména jako Justin Hawkins, Rick Brantley, Tommy Henriksen a Jon Bon Jovi. Řemeslně muzikantská četa také stojí za povšimnutí: kytaristé Brian May a Steve Vai, vokály hostů jako Jack Black, Patti Russo či Kara DioGuardi a piáno herce a komika Hugha Laurieho. Producentem desky je Rob Cavallo - člověk proslulý spoluprací s Green Day či Goo Goo Dolls, podepsaný ale kupříkladu i pod nahrávkami Avril Lavigne, My Chemical Romance, Adama Lamberta, Kida Rocka, Jewel, Trickyho či Paris Hilton...

Nové zboží tohoto mocného pána s mocným hlasem se docela vymyká jeho předchozí tvorbě. Jako ukázkový příklad může posloužit samotný svižně vesele optimistický a nevídaně kytarový první singl "Los Angeloser". Jeho autorem je James Michael (ten tuto píseň nazpíval v roce 2009 i sám) a Meat Loafovi napsal již několik písní pro jeho poslední tři desky. Deska je instrumentačně bohatá a vkusně lepí prvky onoho mítloufovského staře klasického ryzího rocku, slyšíme ale i mnoho akustických kytar či novodobých rockových balad, překvapivě se dočkáme i několika skromných efektů či tvrdších míst. Jako pomyslně nejpovedenější stopy můžeme kontrastně vytyčit dravou a procítěnou "Peace On Earth", specificky melancholičtější baladu "Elvis In Vegas" a zmíněný singl "Los Angeloser" - ukázkově napoví mnoho o hudebním konceptu celé desky. Podtrhnou původní myšlenku, že se stále ještě jedná o toho starého dobrého Meat Loafa a nikoliv žádný současný hybrid, poukážou také na příjemně vyváženou hudebnost i technickou stránku alba a nejspíše i obhájí určitou kvalitu této nahrávky.

Přestože se dá poznamenat, že deska "Hang Cool Teddy Bear" nabízí satisfakci pouze určité skupině posluchačů, nutno dodat, že ti ostatní by hypoteticky mohli ocenit alespoň její ryzí a polozpátečnický drive. Zájemce bezesporu potěší i speciální webovka tohoto alba, která disponuje hromadou přídavných a interních materiálů a také čtrnáctým songem tohoto třináctistopého alba - zavírák "Prize Fighter Lover" je na zmíněném webu ke stažení zdarma.

• V magazínu Rock+ to vnímáme takhle (merhaut, 27.06.2010 14:11) Reagovat

  Odmala jsem měl rád křičený rokenrol Little Richarda. V -nácti se při dal tvrdý hardrock a košatý artrock. Když jsem v sedmasedmdesátém poprvé slyšel, jak to všechno Masomlejn propojil dohromady, byl jsem u vytržení.
  Třiatřicet let s wagnerovským rokenrolem Meata Loafa, to už je nějaká doba. Mám pro tohohle chlapa slabost, jakkoliv si kdejaká nechápavá nicka o něj otírá hubu. Je pro mě přímým pokračovatelem elvisovských pěveckých tradic; ten taky rád zpíval na odiv a taky vládnul mocným hlasem.
  Meat Loaf už napořád zřejmě zůstane ve své netopýří kleci; evidentně je v ní doma, i když se změnil pan domácí a na místo Jima Steinmana nastoupila celá četa spolupracovníků.
  Takovéhle velkorozpočtové desky se točí na jistotu, podobně jako velké hollywoodské filmy. Všechno je promyšlené a svým způsobem vypočtené, od prvního hvězdného hosta po posledního komparsistu v orchestru. Takřka vždy s garantovanou puncovní kvalitou. Ke stylu Meata Loafa to navíc všechno tak nějak přirozeně patří, neumím si jej představit beze vší té pompy okolo, drtit holýma rukama hlínu jak starej Cash. I když, Marvin Lee Aday by to zřejmě dokázal.
  
  Už rok nemůžu dostat z hlavy loňského Springsteena, každý týden se jednou dvakrát i třikrát vyvalí z beden fullforte i piánko, podle chuti a hodiny. Hang Cool Teddy Bear bude nejspíš letošní kandidát na mou nejnutkavější desku roku. Mám pro podobnou americkou produkci malou slabost, už jen pro řemeslnou muzikantskou dokonalost, ze které až mrazí; potvrdil jsem si to loni na koncertu Eagles – na tohle Evropa nemá.
  
  Spojovacím můstkem alba je příběh zraněného vojáka, každá skladba zachycuje jiný možný scénář jeho budoucnosti. Podkladem byla povídka Kiliana Kerwina.
  Velkolepou partii rozehraje patetický rokec steinmanovského typu, Meat Loaf v kostce, Magisong Peace On Earth. Svižná teatrální jízda pokračuje Living On The Outside. Jamesbrownovský závar v mezihře (jen namísto funky zní hardrock) je pěveckou exhibicí celého ansámblu. Zatím to bylo k uznalému pokyvování hlavou v posluchačském křesle. Hybná rhythm&bluesovka Los Angeloser už ale svádí i k tanci, i proto byla zřejmě vybraná jako první singl. Parádní odrhovačka, aranžérsky vystlaná až na půdu, i po padesáté je co objevovat. If I Can’t Have You, první meatloafovský duet, vyhledávaná americká „hosteska“ Kara DioGuardi je i spoluautorkou. Zakulaceným podáním i provedením prvá menší úlitba poprockovému mainstreamu.
  To téměř osmiminutová kláda Love Is Not Real / Next Time You Stab Me In The Back je jiná rockerská liga. Nezaměnitelné kytarové party Briana Maye a Stevea Vaie zapadnou jak dvě půlky na hrnec, vařba až do konce. Ty dva tři raně queenovské kvíky spoluautora skladby Justina Hawkinse z Darkness v backgroundech jsou nejspíš poctou Brianovi a opravdovou mini-laskominkou pro pamětníky a čmuchaly. Pro mne vrchol alba, fantazie začíná pracovat, Meat Loaf & Queen Tour 2011… Like A Rose – první kontroverze, úvodní rapperská vložka Jacka Blacka je naštěstí brzo převálcovaná drtivým riffem a tvrdě rockovým meatloafským soundem. Po prvním úleku se mi i tahle odbočka začíná zadírat pod kůži. Song Of Madness vlnivě veze Meata Loafa Kašmírem, Steve Vai svým seismicky mocným potemnělým riffem dráždí démony hlubin, exhibičními nebeskými výšivkami současně nutí anděly zpívat. Nebe, peklo, ráj. Druhý vrchol alba. Klenutá árie Did You Ever Love Somebody je oslavou šedesátníkova stále velkolepého hlasu. Queenovsky aranžovaná roztleskávačka California Isn’t Big Enough (Hey There Girl) není úplně moje gusto, na koncertě bych ale radostně skákal s davem až do upadnutí. Running Away From Me je v refrénu taková, no, prvomájově lalala jásavá. Ještě, že se o ní soudruzi nikdy nedovědí. Let’s Be in Love: bez Patti Russo po boku si neumím Meata Loafa už ani představit, ti dva stále umí zapálit svými hlasy vatru. If It Rains je na celé desce jediná zbytečná vystýlka. Hitmaker Desmond Child, Billy Falcon a ochomýtlý Jon Bon Jovi napsali Elvis In Vegas. Kompozičně tedy žádná sláva, naštěstí muzikantská parta kolem Masomlejna to umí rozparádit, kdykoliv se jí zamane.
  Nové bezplatné distribuční kanály se začínají nesměle prosazovat i u velké vydavatelské čtverky. V rámci promokampaně je volně ke stažení Prize Fighter Love. A na iTunes i Boneyard (jinak B-strana singlu Los Angeloser).
  Když si to po asi tak dvacátém poslechu pro sebe shrnu, tak Hang Cool Teddy Bear je z více než poloviny fenomenální a ani ve zbývající části neklesne pod laťku mého rockerského vkusu. Je mi jasné, že u Meata Loafa se hodnocení v rockerské komunitě rozbíhá všemi směry, jak u málokteré jiné kapely; snad jen Queen vyvolávají podobně rozporuplné reakce.
  Malá douška. Album je k mání v několika verzích. Těm třem, co uvažují o koupi, si to doporučuju pohlídat.
  Jaromír Merhaut, více na www.cdklub.net
  
  
  

• www.rockplus.cz (merhaut, 10.07.2010 08:29) Reagovat

  spuštěny web stránky @hudebního magazínu pro starší a pokročilé rockery
  
  

8/10

Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií S aktuální "Dark Matter" mají Pearl Jam na kontě tucet studiových alb. Novinka kapely ze Seattlu naštěstí nepatří k těm tuctovým. S pomocí mladého producenta se zasloužilí rockeři, kteří už před pár lety vstoupili do... čtěte zde

Vydáno: 23.04.2024 08:00 v sekci Recenze

Naživo: Fletcher v SaSaZu obstarala zvuk, diváci zase obraz Popová, byť naživo spíše už pop-rocková zpěvačka Fletcher při své první návštěvě Prahy vyprodala klub SaSaZu. Ten nejprve od osmé večer na půl hodinky opanovala alternativně rocková dvojice Arxx z Brightonu, připomínající... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 16:00 v sekci Naživo

Rozhovory: Igor Orozovič - Když zpíváte text, který je váš, nikdy ho nemůžete zazpívat špatně "Pomíjivost divadla je pro mě někdy bolestná. Oproti tomu kratičká píseň toho může obsáhnout spoustu a zůstane v nás, můžeme si ji zpívat," říká herec a muzikant Igor Orozovič. Svou čerstvě vydanou debutovou desku "Když muž... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 11:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

8/10

Recenze: Na "One Deep River" je Mark Knopfler pořád stejně solidní Po nejdelší pauze mezi sólovými alby - konkrétně po šesti letech - je tu nezaměnitelný zpěvák a kytarista Mark Knopfler se svou desátou deskou "One Deep River". A jak se dalo čekat, všechno je u něj jako vždy na svém místě, nic se... čtěte zde

Vydáno: 22.04.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Rapper Grey256 na desce "Tentokrát" všem mladým pop-rockerům ukázal, jak se to dělá. A přitom to má jako vedlejšák Grey256 patří mezi spousty mladých rapperů, o nichž na musicserveru kromě pravidelného komentáře hitparád nepíšeme. V redakci totiž nemáme žádného teenagera, který by jim rozuměl. Jednadvacetiletý interpret se nyní rozhodl... čtěte zde

Vydáno: 21.04.2024 08:00 v sekci Recenze