Spojení punkových kapel je naprosto běžnou věcí, ostatně i metalových, ale je naprosto ojedinělým aktem, když se punkeři spojí s intelektuálským rockem. Není divu, vždyť to u běžného posluchače obou kapel musí vyvolat skepsi. Jenže oni i Ucházím jsou svým způsobem intelektuální punkeři držící prapor odkazu kultovní Kritické situace, a tu neposlouchali alkopunkeři z nádraží. Zkrátka to s trochou tolerance celkem jde.

První půlka desky patří právě těžkotonážním punkerům, kteří se od prvního tónu prezentují tak syrovým, agresivním a hutným zvukem, že jim ho může závidět leckterá podstatně tvrdší kapela. Protože nejde o řadovou desku, vystřihli poklonu svým oblíbencům, a tak došlo i na Kritickou situaci, Šanov 1, ale třeba i na ukrytou, leč přiznanou stopu Michala Horáčka, což by u punkerů čekal málokdo. Zdaleka nejsilnějším songem je však úvodní a původní "Odsouzení k doživotí ve tmě" - již název vypovídá o náladě, která prostupuje celou nahrávkou.

Black Spirit Rose jsou naopak vybavení lehkostí projevu, ale optimismu taktéž pobrali asi jako Franz Kafka při psaní svých nejznámějších děl. Velkou výhodou jejich tvorby je ozvláštňující saxofon a specifický projev zpěváka. Jejich příspěvek je složen z vlastní tvorby a velice překvapivého coveru. "Ikarus blues" od Olympicu je song, který dává vzpomenout na časy, kdy Petr Janda dělal dobrou hudbu a zároveň se nemuselo jednat o notoricky profláklé hitovky, které dodnes omílá asi každá zábavovka. Tenhle kousek sedí neuvěřitelným způsobem k ostatním songům napsaným BSR. A že jde o velmi příjemné překvapení.

Poslech split CD musí v normálním člověku vyvolat potřebu si uříznout nohu vidličkou nebo se minimálně oběsit. Rozhodně se nejedná o žádnou mainstreamovou optimistickou záležitost. Tady negativní emoce čiší z každého tónu. A je to jen a jen dobře, protože tahle nahrávka se po všech čertech povedla…