Jasně nalajnovaný plán večera byl dodržen s minutovou přesností a maximální profesionalitou. Nedošlo snad ani k sekundovému prostoji. Vše odsýpalo a probíhalo plynule, pořád bylo na co koukat a díky vynikajícímu arbitrovi Hanákovi i čemu se smát. Stoprocentní hudební zážitek v naplněném, ale rozhodně ne přeprodaném SaSaZu umocnila i úžasně kolektivní atmosféra. Samozřejmě došlo i k rivalitě mezi fanouškovskými tábory, a protože to byl netradiční zážitek, přinášíme vám i netradiční reportáž. Ortodoxní fanynka Monkey Business Tereza Vavroušková se bije za čest "své" kapely a neskrývaný obdivovatel Tata Bojs Tomáš Tenkrát bojuje za kluky z Hanspaulky. Gong!

Kolo 1.: Warm up (každá z kapel zahraje své tři písně)

TB: Milan Cais v zákulisí vyhrává kámen-nůžky-papír a od té chvíle začínala naše převaha. Tata Bojs nabíhají na pódium plní energie a v jejich grimasách je úplně všechno. Jedno slovo se vám však při pohledu na jejich vystoupení dere na mysl až proklatě často: Vítězství. Ti kluci na to mají! Trochu panuje strach, jakými skladbami se rozhodnou na začátku prezentovat, ale volba "Býk, či nebýk" ("Toreadorská otázka"), "Pěšáci" a "Attention Aux Hommes!" byla správná. Žádné velké cavyky s aranžemi, ale tři poctivé a libové hitovky napříč diskografií. Attention Monkey Business! Formu máme, teď už jen počkat na vhodný moment k útoku...

MB: Hoši, na rozjezd dobrý, ale tohle přehrajeme s prstem v nose. Peckoidní "Who Killed My Libido?", "Allah Took My Tartar Sauce" a "Kings Of Discotheque", což samozřejmě jsme! Řežeme nejtvrdší beaty a nařežeme vám zadky. Roman začíná třepat afrem, Matěj šířit své moudžou a blondýnky v první řadě rozepínat podprsenky. Nepodcenili jsme ani kostýmy, s nalepovacími vousy se přece musí zpívat mnohem líp!

TB: Jasně no, hlavně že Ruppertovi praktický nalepovací knír po patnácti sekundách upadnul a Holý si plnovous musel přidržovat rty. Pozlátko na oko, kamarádi, to by vám šlo...

Kolo 2.: Cover (vybranou píseň zahraje každá kapela po svém - za 1 bod)

TB: Jako píseň určena pro předělání byla vybrána "Personal Jesus". Milan si bere české slovo a nasazuje laťku tak vysoko, že ji MBs ani nevidí, natož aby ji měli šanci přeskočit. "Pozvali i Mankáče, kdo není Čech neskáče...", či že "z neznámých důvodů teče redbull i z vodovodu," to jsou rýmy, kterými dostala píseň úplně jinou atmosféru. Nezatěžkaně bezstarostnou, jak to umějí jen oni. A refrén? "Tleskejte častějc!"

MB: Srandičky srandičky. Připitomělým textem se snažíte zakrýt, že neumíte pořádně zazpívat a na zemi máte návod, jak se vlastně drží kytara a paličky na bicí. I ta Klárka už vám z kapely utekla. MY totiž máme Tonyu, čokoládovou královnu s medově hlubokým hlasem, který Davida Gahana spolehlivě strčí do kapsy. Tohle se totiž na Hanspaulce nenaučíte.

TB:Tady někdo zapomněl, že Češi jsou národem šprýmařů, a tak nás nějaká akademická úpravička Depešáků neměla šanci ohrozit. 1:0 pošvejkovsku.

Kolo 3.: Take Over (jedna kapela začne hrát svou píseň a druhá ji musí dohrát po svém - za 2 body)

MB: "Elišce" - Ach. Kdybych se tak jenom jmenovala Eliška. Matěj v obleku. Holky sundávají podprsenky. Jeho feelingy dávají songu úplně nový rozměr. Děvčata omdlévají a kluci tajně utírají slinu. Milan Cais na druhé straně pódia esemeskuje své učitelce zpěvu, jestli si může připlatit hodiny. Tohle máme v kapse.

TB: "Saturday Night Is Over" - V kapse máte možná tak díru od toho, jak si neustále honíte triko na vokálních a instrumentálních ekvilibristikách. Váš hymnus přebíráme s grácií a navíc Milan šroubuje refrén: "Sobotní , sobotní, sob, sob, sobotní noc už končí..." a ani Mardoša nezůstává pozadu, když kníká výšky, které po Matějovi sice nemůže přezpívat, ale alespoň to zkouší a je sranda.

MB: "Šťastnější" - My vám dáme, takhle nám prznit texty. Hned zítra voláme na OSA. Lidi u našeho pódia vypadají stejně mnohem šťastnější. Je nás v kapele víc a čím víc lidí, tím víc štěstí. A potlesku.

TB: "Party Shit" - Aha, tady někomu došly argumenty. Nevadí, alespoň si s klidným svědomím můžeme zatančit. A bez těch vašich trapných poskoků v jednu chvíli při každém refrénu. Hlasování bylo těsné, ale ano, je to tam! Levý hák, pravý hák, 3:0.

Kolo 4.: Clash (kapely zahrají své tři písně ve třech různých, předem určených žánrech - za 3 body)

TB: "Tanečnice" (country) - Dupající country spodek, pomalejší rytmus a přidané "hej, hou." V refrénu pak rozbíjející Milan Cais určující tempo vozembouchem. Kotlíkáři jsou sice tou dobou už na chatách (je pátek) a debatují o oblázcích uprostřed Sázavy, ale Tata Bojs k nim vysílají na dálku jasný vzkaz: váš žánr je nuda jen v podání vašich oblíbenců. A co na to kapela na druhém konci uznale pokyvující hlavou, he?

MB: "Piece Of My Life" (country) - To pokyvování hlavou jste špatně pochopili, to jsme se jen dusili smíchy nad vaším ubohým pokusem. Vytahujeme největší kalibr večera. "Piece Of My Life" . Ta písnička je sama o sobě hodně dobrá, a my jsme ji stejně zvládli posunout ještě o úroveň výš. Dokonalost. Holky sundávají kalhotky. Vaši kotlíkáři balí krosny z chat a utíkají do SaSaZu. Ivan Mládek oznamuje konec kariéry a střihá struny na banju.

TB: "Jaro" (reggae) - Se vám poprvé něco povedlo a už se dusíte pýchou. K "Jaru" - tuhle předělávku už hráli dříve na koncertech, ale to nikdo neví, že ne?

MB: "My Friends" (reggae) - Tuhle předělávku už hráli dříve na koncertech, ale to taky nikdo neví, že ne? Na tohle jsme se všichni trochu vyflákli, ale už jsme nervózní z posledního kola!

TB: "Kluci kde ste?" (dance) - Nervózní jste možná vy, my jsme připravení! Písnička našroubovaná na "Born Slippy" od Underworld. Blýskavé oblečky, rychta a beaty v rytmu pračky. Tohle je veliký. Přímo obrovský. Monkey Business se krčí za repráky a skoro to vypadá, jako by si na druhé straně hráli na skovku, na skovku, na skovku, na skovkuuuu.

MB: "Intercooler" (dance) - Vy jste fakt neuvěřitelně domýšliví. Oni se za těmi repráky váleli smíchy. Nebo jste si mysleli, že nás můžete porazit v dance kategorii? Co budete dělat zítra? Soutěžit s Martinou Sáblíkovou v rychlobruslení? Hrát šachy s Albertem Einsteinem? Zvyšovat státní deficit s Paroubkem?

TB: Tak podívejte se, já si myslím, že se nemá cenu hádat. Nechme promluvit čísla. Hlasování je tentokrát tak těsné, že se pro shodu 124dB musí opakovat. Ve druhém hlasování vítězíme 125dB ku 124dB a ujímáme se drtivě jednoznačného vedení 6:0. Takže? Čajíček, exhibice, fórky & úsměvy.

Kolo 5.: Wild Card (každá z kapel zahraje se svým tajným hostem - za 1 bod)

MB: Čekali jste Daru Rolins? Ashleyho Slatera? Dana Bártu? Vedle jak ta jedle. Písničkář, před kterým Marek Ztracený tříská kytarou o pódium a Michal Motyčka nervozitou přetahuje oční linky. Jaroslav Uhlíř! Severní vítr je krutý! Karta divočejší než jelen v říji, klávesový koncert s Romanem Holým a publikum šílí. S čím originálnějším se tak můžete vytáhnout?

TB: No, s čim asi... H, CH, K, R, D, T, N a Ž, Š, Č, Ř, Ď, Ť, Ň s Danem Bártou! Sorry, nicméně zahrát táborákovou odrhovačku s tím pánem od Svěráka není umění, to je někde na úrovni Tří sester. Ale nechat zpívat našeho nejlepšího zpěváka, jenž je navíc ironicky ze stáje soupeře, souhlásky? Ať žije vtip a lásky jedné souhlásky. Trošku jsme se obávali, že další bodík nepřijde, i kdyby Tatáči zahráli "Show Must Go On" s Freddiem Mercurym, protože zlověstně svítící nula u skóre soupeře by byla nespravedlivá. Ano, takoví jsme kádři a klidně to uznáme! Jeden bod si zasloužíte... což ale neznamená, že jsme při rozstřelu neřvali jako Růžička na Hadamczika a alespoň to nezkusili.

MB: Haha. Nějak jste nepočítali s tím, že Danek je NÁŠ. Před vystoupením jsme mu strčili kilo do kapsy, a tak vám schválně v té abecedě vynechal všechny samohlásky. Konečně spravedlivé hlasování a bod v kapse. Sice jediný, ale o to cennější. 1:6.

Finále

MB: Hm. Romanovi vypadaly všechny vlasy, Tonya kupuje letenku do Ameriky a Matěj se bojí přijít domů. Jaroslav Uhlíř chce příplatek, protože mu slíbili, že bude hrát s vítěznou kapelou a že tohle on nemá zapotřebí. Tatáči volají Mankáče k sobě na pódium a diváci dostanou za úkol jim vytvořit uličku. Když skupina prochází pod hlasovacím zařízením, Roman briskně zkontroluje jeho funkčnost a samozřejmě najde štěnici. Potom, co jim podplacení a zmanipulovaní fanoušci Tata Bojs začnou nastavovat nohy, házet po nich vejce a ukazovat si prstem (až na tu štěnici, vejce, podplacenost, nohy a prsty je to všechno pravda!), je jasné, že tohle volá po odvetě! Obě kapely se sejdou na jednom pódiu a s úsměvy a blahopřáním si vystřihnou společný závěr. Je však více než jasné, že v backstagi si zválcují obličeje a ty propíchané pneumatiky u aut taky nebudou náhoda.

TB: Chtěl bych jen dodat, že někdo na pódiu vtipně poznamenává, že Monkeys neprocházejí čestnou uličkou, nýbrž uličkou hanby. Ale my se nemáme proč popichovat, my ne. Fórky stranou a teď zcela vážně. Myslím, že by s prstem v oku rozválcovali i Beatles v dobách největší slávy, takže se opičky určitě nemají za co stydět. Ale na jednom se shodneme všichni - byl to bezchybný večer.