Víte o tom, že nejlepší publikum naleznete v řadách punk-rockových fanoušků? Věřte tomu, nebo ne, ale tihle fandové si dovedou zařádit při jakémkoliv stylu muziky. Důkazem byl například čtvrteční koncert v Lucerna Music Baru. Čistý moderní rap v podání amerických MC Lars překvapivě rozhoupal celý sál. A že to není tradiční vkus punkového publika! Rappeři tak udupali cestičku kolegům z Attack Attack!, kteří svým stylem pasovali do kontextu večera přece jenom o něco víc. To, že fandové téměř rozdupali podlahu během setu dlouho očekávaných headlinerů Zebrahead, se dalo čekat. Ale už dlouhou se nestalo, aby diváci vztyčili do vzduchu les rukou i při vystoupení předskokanů, natož aby je následně prosili o písničky navíc. Celý ten večer stál prakticky na jejich podpoře. Přestože jedna ze šatnářek vytáčela hosty svou pomalostí, nikdo z nich neztrácel rockovou náladu a všichni dychtivě vyčkávali příchodu kalifornských draků.

Vystoupení pětičlenné partičky Zebrahead by se dalo shrnout do několika hesel: propocené peklo, záviděníhodný temperament, crowd surfing, neonová svítící pizza a hra na kytaru pomocí lahve Jim Beama. Shrnuto do jednoho sousloví - pravý punk. Zpěvák Ali nejen že stačil poučit přítomné o prevenci bezpečného sexu, ale také poslat písničku Jessice Simpson a pokořit Britney Spears s cover verzí její písně "Oops I Did It Again". Nechyběla ani přemíra tradičního slovíčka fuck. Fanoušci se při tomhle všem museli cítit jako v nebi (někteří si možná tajně přáli schytat nějaký ten "posvátný" flusanec od jednoho z kytaristů). Jenže nutno přiznat, že celek působil jako přílišná sázka na jistotu. Osvědčené songy i vyzkoušené fráze nahradily tak trochu upřímnost a bezprostřednost.

Svým fandům se Zebry zavděčily zajisté na sto procent. Pro nezaujatého posluchače ale koncert a především vystupování Američanů mohlo postrádat ve srovnání s předchozími předskokany vřelejšího projevu invence.

Zebrahead mají na kontě sedm alb, což je pro živé vystoupení vcelku vražedné číslo. Kapela se snažila vybrat to nejnabušenější ze svého repertoáru. S maniakální energií hráli úctyhodnou hodinu a čtvrt. Skromné pódium Music Baru hyperaktivní pětici téměř nestačilo. Alespoň že bubeník Ed Udhus se se svými bicími uklidil o pár stop dozadu. Sem tam se muzikanti skutečně míjeli jen tak tak o pár centimetrů.

Klimatizace LMB se tentokrát snažila splnit svou funkci. Sál mohl dýchat, pokud se tedy nejednalo o bezprostřední kritickou zónu před pódiem, kde tradičně vznikl pěkný kotel. Music Bar zažil v relativně krátké době při koncertech Enter Shikari a The Subways ostrý crowd surfing. Čtvrteční skoky mezi živý plot (ne)nastavených rukou se nesly ve střídmějších měřítku. Žádné fronty na tobogán se nekonaly, ale i tak se pár odvážlivců svezlo na vlně nefalšované euforie.

Společná závěrečná písnička za přítomnosti všech kapel, které ten večer účinkovaly, potvrdila přítomnost přátelské atmosféry. Kolektivní dílo, pomyslel by si jeden. Zebrahead přijeli, nezklamali a obohatili přítomné o nějaký ten hudební zážitek. Žádná převratná věc se nekonala, ale to ani nikdo nečekal. Pro někoho možná zásadní koncert v životě, pro někoho příjemná tečka ke konci týdne. Hlavní bylo znamení hudby, které spojilo všechny přítomné a zanechalo v nich impulzivní prožitek.