Tohle není Wonderland

24.03.2010 05:00 - Dominika Jiroušková | foto: facebook interpreta

V kinech už nějaký ten pátek zosobňuje pojem kasovní trhák nová verze klasického příběhu o Alence v říši divů. Tentokrát ho má na svědomí filmový mág Tim Burton, který kromě klasického soundtracku se scénickou hudbou připravil i druhou desku, která je různorodou písňovou skládankou.
5/10

Různí - Almost Alice (soundtrack)

Skladby: Avril Lavigne - Alice, The All-American Rejects - The Poison, Owl City - The Technicolor Phase, Shinedown - Her Name Is Alice, All Time Low - Painting Flowers, Metro Station - Where's My Angel, Tokio Hotel and Kerli - Strange, 3OH!3 featuring Neon Hitch - Follow Me Down, Robert Smith - Very Good Advice, Mark Hoppus with Pete Wentz - In Transit, Plain White T's - Welcome To Mystery, Kerli - Tea Party, Franz Ferdinand - The Lobster Quadrille, Motion City Soundtrack - Always Running Out Of Time, Wolfmother - Fell Down A Hole, Grace Potter and the Nocturnals - White Rabbit
Vydáno: 8.3.2010
Celkový čas: 58:35
Vydavatel: Parlophone
Tim Burton má pověst podivínského chlapíka, ale především bravurního filmaře, který z klasických kousků pro děti dokáže na plátně udělat excentrickou podívanou, která do křesla přiková i starší a otrlejší. Jeho kumpánem je už dlouhé roky Danny Elfman, který má rovněž nemalý podíl na autentičnosti jeho děl. Tentokrát však kromě desky s Elfmanovými čtyřiadvaceti skladbami s hudbou z filmu vychází i album s šestnácti písničkami, kterými přispěla různorodá směska umělců.

První, co na "Almost Alice" praští do očí, je seznam skladeb a interpretů. Vedle takových hvězd, jako jsou Robert Smith z The Cure nebo Franz Ferdinand, je album obtěžkáno i celkem bizarními postavičkami, například kapelou Tokio Hotel nebo estonskou hvězdičkou Kerli. Ti všichni se údajně inspirovali samotným filmem.

Už na první poslech se deska dělí na dvě poloviny. Skladby jedna až osm připomínají víc hudební podkres pro jakoukoli teen komedii, které dominuje scénář o Popelce, která přijde ke štěstí. Odpovídá tomu i plejáda pop-punkových interpretů, v čele s Avril Lavigne, která, upozorňuji, zdaleka není nejděsivější. Ostatní jakoby nahráli jen další skladbu na jakoukoli ze svých desek, konkrétní filmový podtext se lehce vytrácí. Naštěstí ani jednou ze skladeb nebudete v kině obtěžováni. Jediná Avril Lavigne se dostala do závěrečných titulků, ale to se dá lehce snést.

Zábava začíná až s Robertem Smithem a jeho předělávkou "Very Good Advice". LSD příchuť, ale hlavně první divná písnička, na kterou jsme čekali od první vteřiny. S druhou přispěchají o pár minut později Franz Ferdinand, kteří ve skladbě "The Lobster Quadrille" zhudebnili přímo desátou kapitolu z poemy Lewise Carolla. Cenu za nejzajímavější píseň s přehledem získávají Wolfmother, kteří se svým tradičním rukopisem okořenili závěr alba pětiminutovým nářezem.

Ovšem, proti gustu žádný dišputát. Zdá se, že to samé, co postihlo Burtonův poslední film, postihlo i tuhle desku. Samotnou Alenku v říši divů označili za průměrnou podívanou bez špetky Burtona, to samé platí o "Almost Alice". Tohle není Wonderland.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY