Nové album legendárních The Plastic People Of The Universe "Maska za maskou" oživilo zájem o tuzemský androš. A právě z retro vlny, která se mezi alternativci vzedmula, těží i nahrávka Odvážných Bobříků. Zatímco Plastici byli vždy kultem pražských mániček, Odvážní Bobříci se stejnou vervou cílili na moravské hlavní město - Brno.

Těžko bodově ohodnotit dílo brněnských vysokoškoláků, které vznikalo na přelomu let 1981 a 1982 a svého vydání se dočkalo až vloni. Neučesaný projev doprovází absence jakéhokoliv hudebního citu a invence. Měřítkem tak tentokrát nebude hudební kvalita, nýbrž schopnost expresivně a naléhavě vyjádřit nasranost čišící z dané doby.

Z bobří tvorby je cítit prázdnota tehdejší normalizace snad ještě více než z plastického alba "Co znamená vésti koně", jež vznikalo ve stejné době jako komplet Bobříků. Na rozdíl od PPU ale Bobříci zaskočí občas až prvoplánově provokativními, buřičskými texty: "Má milá je mrtvá, já to s ní dělám dál, říkaj, že jsem prase, jenže já ji fakt mám rád".

Daleko více ale jejich tvorbě sluší ironický, až Krchovského nádech: "To raděj cirhózu, než z páteře mít gumu, tripla s vředem jak kolo od vozu, než život jako lásku přes gumu".

Spíše než k bigbítu a undergroundu mají Odvážní Bobříci blíže k přímočarému punku. Jejich komplet je minimalistickým počinem, který ocení jak pamětníci, tak nezkušená píva, pro které může být odvážná brněnská výpověď zajímavým studijním materiálem.

Odvážní Bobříci v pořadu České televize "Kultura.cz"