Angličan Jack Allsopp (Just Jack) vyrukoval se třetím albem potvrzujícím jeho status svébytného autorského vypravěče příběhů. Název "All Night Cinema" si proto nemohl vybrat lépe. Uvažovat však o desce jako o soundtracku by bylo zbytečně zjednodušující. Just Jack střídavě vstupuje svým hlasem do melodie a pomáhá ji dotvářet. Nikdy přitom nejde proti ní. Text s hudbou spolu kooperují, pomáhají jeden druhému vyniknout. Možná proto se při poslechu dostaví strach.

Bojíte se, aby po dvou úvodních skladbách nebyly smyčce také ve třetí (nejsou), aby téměř folková intimita nebyla jediným aranžérským výstupem (není), aby taneční samply a loopy ve druhé polovině stopáže nebyly samoúčelným exhibicionismem (nejsou), aby se Just Jack nepokoušel moc zpívat (nerozhodně). Už z toho výčtu je patrné, že desku si v klidu skutečně užijete až při opakovaném vložení do přehrávače. A díky vyrovnanosti kolekce navíc není třeba některé položky ani přeskakovat.

Neznamená to ale úplnou absenci problematických míst. Už bylo napsáno, že Just Jack je vypravěč, chcete-li zpěvák se zanedbatelným rozsahem. Ve většině písní tento fakt respektoval. Pouze titulní song vyžadoval pár zazpívaných not navíc. Bohužel. Co však nezvládl hlas, vybalancovala interpretova osobitost podání. Tady je na místě odbočení k Richardu Krajčovi. Zdá se, že právě model "All Night Cinema" by byl ideálním výsledkem podoby jeho případné sólovky - zajimavé texty v kombinaci s proměnlivou náladou hudebního doprovodu.

K textům ještě jedna připomínka: je škoda, že se přes své kvality neobjevily v bookletu. Místo nich dostaly prostor fotografické portréty lidských tváří. Ale možná, když se jim podíváte do očí, v nich ty příběhy objevíte. "All Night Cinema" je příjemné album. Chvíli kolebá, chvíli tančí a ve finále překvapí výbornou instrumentálkou "Basement". Jacka Allsoppa jeho alter ego zkrátka baví, což dokáže přenést i na posluchače. A to rozhodně není málo.