Oldřich Janota se ve své tvorbě toulal různými cestami. Hrál folk, rock, alternativu, rád experimentoval, oblíbil si minimalismus. "Ztracený ve světě" je tribute album, které k jeho šedesátinám připravili interpreti vydavatelství Indies Scope Records. Na desce tak nenajdete Janotův nejslavnější cover - "I cesta může být cíl" od Mňágy. A i když je to škoda, neznamená to, že by sedmnáctero skladeb nebylo dobře zpracovaných. Naopak.

Je až neuvěřitelné, jak se podařilo skloubit Janotovu auru s duchem jednotlivých interpretů. Ti s tributovaným umělcem dokonale souznili, tudížk písničky zůstávají cítit svým autorem, k tomu navíc dostávají další, nový rozměr. Ať už je to dřevorubecky čistý a upřímný folk Žambochů nebo elektrické kytary Oldy Krejčovse, vždy jde o perfektní souznění.

Celá deska pak vyzařuje velmi příjemnou, až magicky tajemnou atmosférou. Zcela odlišní interpreti jako ZVA 12-28 Band nebo Tara Fuki díky Janotovi jako by dýchali stejný vzduch, pili stejnou vodu a žili pohromadě v jedné vesnici. Tak silně je z výsledku cítit úctu k původní tvorbě, její absolutní porozumění a pokorné zpracování nové verze.

Přidáním dětského recitativu do "Bitvy na Tursku" se Marace podařilo vytvořit tu nejhustší náladu z celé desky. Tak silná skladba se slyší málokdy. Při jejím přehrání strhne pozornost na sebe, a pokud album posloucháte k nějaké činnosti, musíte přestat a věnovat se jen jemu. K tomu ostatně svádějí i další kousky. Už v úvodní "Ztracený ve světě" navodí Jablkoň posvátnou náladu a velmi rychle a nenásilně vás vtáhne mezi sebe. Takže vzduch, který společně dýchali muzikanti, najednou zavane i u vás v pokoji.

"Ztracený ve světě" je díky tomu jednou z nejlepších tribute desek, jaké jsem slyšel. Janotova tvorba a zvlášť jeho texty jsou samy o sobě velmi silné. A ve zpracování lidí, kteří vědí, o čem jsou, dostávají další rozměr.