Zatím poslední řadová, mimochodem fantastická deska "Accelerate" zastihla R.E.M. ve skvělé formě. Přímočaré kousky bez zbytečných prostojů, konec nikam nevedoucích experimentů. Prostě svěží a zdravé album. A "Live At The Olympia In Dublin" je medicínou, díky které se athenské trio vzpamatovalo, uzdravilo a nabralo nový dech.

This is not a show, tohle je zkouška (resp. pět zkoušek) toho, jak fungují písně připravované pro "Accelerate" a doplněné přímočarými a energickými kousky často z raných alb. Polozapomenuté, mnohými nikdy neslyšené skladby, které ale rozhodně nejsou špatné. Jen se nestaly komerčně úspěšnými a postupně se vytrácely z repertoáru kapely.

Pro ni takové experimentování nebylo vůbec snadné. Představit se ve své nahotě s neznámými a nenazkoušenými písněmi (porovnejte z čeho - "Disguised" - vznikl hit "Supernatural Superserious") doplněnými málo hranými kousky, to chce odvahu. A zvlášť po propadáku "Around The Sun" to chce odvahy dvojnásob. A i když to celé mohlo dopadnout jakkoliv, pro účastníky vystoupení to stejně musel být vzácný a ojedinělý zážitek, ať už by nový materiál byl jakýkoliv.

Vzhledem k tomu, jak skvělé album je "Accelerate", je ale jasné, jak skvělý musel být tento experiment. Kapela si zkouší, nestydí se za chyby, klidně začne skladbu na dvakrát a zjišťuje, že to vše funguje, jak má. Už nešlápnou vedle, návrat ke svým (hrozné klišé, ale je to tak) kořenům se daří a nepůsobí trapně, vypočítavě nebo snad zoufale (ano, podobně u mnohých interpretů návraty ke kořenům dopadají).

Svůj nemalý podíl na celém úspěchu má určitě i Jacknife Lee, který z Dublinu pochází a produkoval jak několikrát zmiňované "Accelerate", tak tento živák. R.E.M. v něm našli (zůstaneme-li v lékařské terminologii) toho nejlepšího terapeuta a zřejmě i diagnostika.

"Live At The Olympia In Dublin" ukazuje, kdo to jsou R.E.M.. Navrací je na cestu, z které vyšli, a shodou okolností a působení z vnějšku se tu a tam z ní dostali do slepé uličky. Teď se ale Michael Stipe & spol. dokázali vymanit z vlivu svých největších hitů. Vůbec ne špatných, naopak, ale strašně moc svazujících. A tento žívák ukazuje, jak k tomu došlo.