Na úvod: deska se jmenuje "Láska je tu pro všechny", jsi o tom opravdu přesvědčený?

Naprosto, na lásku má nárok každý. I kolega v práci, který tě nesnáší, i soused, který ti strašně leze na nervy, dokonce i uchylák nebo masový vrah... (smích)

Potřebovali jste asi dost té lásky i při vzniku alba, to se rodilo docela náročně, ne?

Tohle byla naše nejtěžší deska, co jsme kdy natočili. Taky proto to natáčení trvalo tak dlouho. Vlastně je to výsledek čtyř let práce. Nedokážeš si představit, jak složité a komplikované to zprvu bylo.

V čem to bylo tak složité?

Natáčeli jsme ve studiu stále další a další písně, abychom měli dostatek materiálu, a když jsme je dotočili a následně je poslouchali, vůbec jsme už nevěděli, zda jsou dobré nebo zralé na to, abychom je vyhodili. Docházelo pak mezi námi i k rozepřím, v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se snad i rozpadneme. Atmosféra ve studiu byla občas opravdu hodně napjatá a navzájem jsme si všichni lezli na nervy. Takovou ponorku jsem v životě ještě nezažil.

A jak jste to celé vyřešili?

Nakonec nám pomohl manager, který nás ze studia jednoduše vyhnal, všichni jsme si povinně vzali několik týdnů volna a věnovali se jen sami sobě nebo svým rodinám. Když jsme se následně vrátili opět do studia, začali jsme úplně znova a nějak to šlo pak samo. Pauza natáčení této desky vlastně zachránila.

Deska má opět jedenáct písní, je záměr?

V tom nic nehledej. Není tam žádná skrytá symbolika. Nejprve jsme jich měli k dispozici něco kolem padesáti, pak jsme počet zúžili na třicet šest, pak na dvacet čtyři, následně na osmnáct a z toho vybrali jedenáct na desku a dalších pár na limitovanou verzi. Něco máme ještě v záloze, to by se mělo objevit na singlech jako bonusy.

Zase jste vsadili na šokantní, známá témata, třeba na příběh duševně narušeného Rakušana Josefa Fritzla, který více než dvacet let věznil a znásilňoval svoji dceru. Popisujete to v písni "Wiener Blut". Je tohle všechno práce Tilla Lindemana?

Ano, vlastně všechny texty jsou opět z jeho pera. Ale není to vždy tak, že by Till přinesl text a my k němu udělali hudbu, občas má k dispozici hudbu a k ní on musí vymyslet vhodný text.

Už jste někdy nějaký jeho text odmítli?

Že bychom nějaký přímo odmítli, to se ještě nestalo, ale někdy mu poradíme, co by měl napsat jinak nebo s ním něco v textu změníme. Ale většinou se nám text líbí přesně tak, jak ho Till napsal.

Já mám Tillovy texty rád, ostatně se mi líbí i jeho sbírka básní "Messer", ale asi mi dáš za pravdu, že někdy jsou jeho texty na hraně...

Jde hlavně o to, jak ty texty vnímáš. Jde často o hodně velkou nadsázku a vtip, ale to je třeba pochopit. Když si zmiňoval píseň "Wiener Blut", tak například tady si myslím, že to celé téma Till zpracoval opravdu velmi citlivě a nelze tomu nic vytknout.

A co pilotní singl "Pussy"? Jak vznikla tahle píseň?

Tahle skladba je stará několik let. Tedy její refrén, ten nás napadl někdy během posledního turné, tehdy jsme zrovna měli před koncertem někde v Rusku a všichni jsme se tomu hrozně smáli. Till téma při natáčení znovu otevřel a dopsal k refrénu i sloky, které byly celé v angličtině. Následně jsme píseň pustili našemu managementu pro Anglii a Ameriku a ten nám doporučil, ať do textu zakomponujeme i nějaká hloupě znějící a přitom všeobecně známá německá slova. Myslím, že to byl dobrý nápad, protože takhle je text vtipnější.

A pornografický videoklip?

Je nám jasné, že video nikdo nebude vysílat, protože na konci jde o normální porno. Ale to byl vlastně i trošku záměr. Natáčel ho s námi švédský režisér Jonas Åkerlund, s kterým jsme již spolupracovali, ale koncept klipu byl náš. Jsem rád, že jsme ho k tomu přemluvili, i když na začátku se moc netvářil. (smích)

Mimochodem, když se podívám na alba "Rosenrot" nebo "Reise Reise", vždy na desce byla jedna balada. Tentokrát chybí, proč?

To je pravda, ale jen z části. Na základní verzi desky ji nenajdeš, ale dali jsme ji jako jeden z bonusů na limitovanou verzi.

Zmiňoval jsi, že nahrávání desky bylo velmi složité a vypadalo to na váš konec. O tom se již jednou mluvilo, a to v době, kdy váš kytarista Richard přišel s projektem Emigrate. Jak jste to vnímali?

Mně se jeho produkce líbila, dokonce jsme na našich stránkách i oficiálně o tom projektu informovali. Nikdo z nás v tom neviděl žádný problém. A Richard mohl lidem prezentovat materiál, který by u Rammstein možná neprošel.

Rammstein v minulosti udělali i několik remixů. Například pro Faith No More nebo Marilyna Mansona. Poslední léta se ale v tomto směru nic nového neurodilo.

To je pravda a myslím, že to tak prozatím i zůstane. Remixy jsme dělali v době, kdy nás bavilo si hrát s mašinkami a písním dávat novou tvář. My se teď chceme věnovat naší tvorbě a na remixy vlastně ani nemáme čas. Upřímně musím říct, že i nadále dostáváme poptávky po remixech, ale když mám čas, je to poslední, co bych chtěl dělat, sedět u počítače a hrát si s nějakými zvuky. To raději půjdu ven, v poslední době hodně volného času trávím na surfu.

Vy jste dost striktní, co se týče překupníků lístků na koncerty. Pokud se nemýlím, většinu lupenů prodáváte přes registraci na svých stránkách. Také jste omezili i množství vstupenek, které je možné na jednu osobu koupit. Proč to?

Ty problémy se táhnou už dlouhou dobu. Víme, jaký je zájem o naše koncerty, a naším cílem je, aby si každý fanda mohl dovolit jit na náš koncert. Díky tomu, že poptávka byla a je vždy větší, je často okamžitě vyprodáno, avšak z velké části ne fanoušky, ale těmi, kteří si následným prodejem přes eBay nebo na černém trhu chtějí namastit kapsu. Tak proto.

A jak jste prozatím spokojeni s výsledkem?

Zatím jsme hodně spokojeni. Nejde nám o ty, kteří si koupí dva lupeny a pak je prodají někde o pár eur dráž, ale o organizované skupiny, které vydělávají tímto prodejem tisíce eur denně. Tohle mě osobně dokáže opravdu strašně nakrknout. Je mi jasné, že tomu nejde úplně zabránit, ale hodně se nám v tomto směru již povedlo.

Když jsme u té slávy - jak si vůbec vysvětluješ úspěch německy zpívajících Rammstein ve světě?

Myslím si, že němčina je náš největší kredit. Někde jsem slyšel, že jsme pro Německo aktuálně stejně velkou reklamou jako naše automobilky. Tohle člověka hodně potěší, na druhou stranu je to pro nás velmi svazující. Především to svědčí o tom, že naši fanoušci naši hudbu chápou, což je nejdůležitější.