Energická bomba v podání Skunk Anansie

19.11.2009 10:57 - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

Koncertní podzim je v plném proudu. V Česku se střídá hvězda s hvězdou, ale fanoušci navrátivších se Skunk Anansie zůstali ochuzeni. Kdo však zná tuhle partu trochu blíže, dokáže si představit, jaké peklo umí naživo rozpoutat. Vlastně nedokáže. Právě proto musicserver za skupinou vyrazil do Vídně.

Live: Skunk Anansie

support: The Chemists
místo: Gasometer Halle, Vídeň, Rakousko
datum: 17. listopadu 2009
setlist: Intro, Selling Jesus, Charlie Big Potato, Because Of You, Charity, 100 Ways To Be A Good Girl, I Can Dream, I Don't Want To Kill You, Weak, Brazen, Twisted, Cheap Honesty, On My Hotel TV, Tear The Place Up, The Skank Heads, Hedonism, Squander, Little Baby Swastikkka, Secretly

Skunk Anansie
© flickr.com
Už asi víte, že se rozpadnuvší Skunk Anansie dali znovu dohromady. Možná jste postřehli, že vydali album největších hitů "Smashes And Trashes" či snad jste zaslechli o jejich evropském turné. Jenže na Česko se nedostalo a fanoušek tak musel vyrazit za hranice. Třeba do vídeňské Gasometer Halle, kde se odehrálo jedno z těch představení, které patří do kategorie nadpozemských.

Zatímco si Češi připomínali události, jež je vymanily z chřtánu totality, v bývalém plynojemu v rakouské metropoli se pomalu schylovalo k explozi. Nejprve se však vcelku vkusně prezentovali Britové The Chemists, jimž však nepřál pan zvukař a po půlhodince převažovalo pískání v uších nad jakýmkoliv hudebním zážitkem. Stejně rozpačitý byl tou dobou pohled do čtyřtisícové haly. Horní balkóny byly zcela uzavřené a že by spodní plocha zrovna překypovala lidmi, se říci rozhodně nedalo. Důvodem však nebyl zoufalý nedostatek příchozích fanoušků (vždyť celé turné je ze dvou třetin vyprodané), jako spíš prostorné a komfortní prostory mimo hlavní sál, kde si většina z nich krátila chvíle čekání.

Skunk Anansie
© flickr.com
Velkolepou show zvěstovalo už samo pódium: ve vzduchu volně visely nejrůznější trashes, tedy trojúhelníkové střepy, jež tvoří zajímavou mozaiku na přebalu zmíněné bestofky. Scéně dominovala asi dvacítka jednoduchých světelných boxů ve tvaru čtverce a před baskytaristou Cassem se hrdě vyjímala mohutná sestava efektů velikosti menšího mixážního pultu.

Když lehce po deváté začalo sálem dunět intro, v němž byla rozpoznatelná zmutovaná "Yes It's F*cking Political", muzikanti již byli na svých místech. Na scénu záhy naběhla Skin ve stříbrném blyštivém outfitu, horní polovinu těla ukrývající ve třpytivé třapaté kouli. Začalo pravé šílenství! Neberte však tohle otřepané slovo na lehkou váhu - to, co na pódiu předváděla zpěvačka, se jen tak nevidí. Celou úvodní "Selling Jesus" se Skin zmítala po jevišti, zběsile poskakovala z jednoho kraje na druhý a vzhledem k faktu, že zmíněný doplněk měla stále na sobě a od pasu nebyla prakticky vidět, vypadala jak tvor z jiné planety. A přes kvanta vynaložené energie brilantně zpívala, až z toho mrazilo v zádech.

Skunk Anansie
© flickr.com
Snad se na mě zbytek kapely nebude zlobit, ale Skin je svým projevem naprosto zastínila a odsoudila do rolí komparzistů. Co byla Cassova platná parádní ekvilibristika na basu v "On My Hotel TV", když celý sál stejně upíral oči na černou divoženu, která se neohroženě vrhla do davu a na trase pódium-zvukař-pódium nad hlavami lidí ještě zvládla zpívat. Jindy si zase do davu doslova vyšlápla a celou píseň zazpívala stojíc deset metrů od pódia nikým a ničím nejištěná na rukách, (ramenech, hlavách?) přítomných fanoušků. Skin je ohromný živel a celý koncert byl od začátku v její režii. A hlavně - každý její výskok, každé zuřivé zahození stojanu na mikrofon stejně jako všechny ty úsměvy - to všechno bylo naprosto autentické. Pamatujete, jak v časech Gaia Mesiah dováděla na pódiu Marka Rybin? Vynásobte deseti a stále to bude na míle daleko od toho, co bych tu rád vyjádřil... Když k tomu všemu ještě široce otevřela pusu a vytřeštila oči, skoro až naháněla strach.

Skunk Anansie
© flickr.com
Bylo by však příliš fanatické "svádět" všechno pouze na Skin. Absence energické skupiny byla znát na jejích dvou sólových albech, která (ač povedená) zdaleka nedosahovala úrovně Skunk Anansie. Skunci se vždy výborně doplňovali a naživo i po letech dokázali, jak skvěle jsou sehraní. Zapomeňte na osmiletou pauzu, na pódiu stála kapela, která jako by se nikdy nebývala rozpadla. Dechberoucí drive rychlejších skladeb a nehrané emoce těch jemnějších (během nichž se z ďáblem posedlé bestie stávala na pár okamžiků melancholická lady, se zavřenýma očima něžně šeptajíc do mikrofonu) z let minulých byly samozřejmě proloženy třemi novinkami z desky výběrových hitů a jednou zbrusu novou písní s všeříkajícím komentářem: "It's just about fucking." Samozřejmě nemohla chybět ani fanoušky nejoblíbenější "Secretly" coby poslední přídavek. A už dost se všemi superlativy. Přívlastek "dokonalý" pro vystižení večera se Skunk Anansie plně vystačí.

Občas zkrátka stojí za to obětovat čas a těch pár korun, respektive euro navíc, může z toho být zážitek na hodně dlouho. V případě Skunk Anansie spíš na pár let.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY