Jako ugrilovaná prasátka se grupa metaláků jen neochotně odebírala z hlavního sálu k šatně. Propocení od hlavy až k patě se oblékali a unavení z dvouhodinového hopsání, tleskání a zpívání se trousili z kavárny. "Ta cesta se mi vyplatila," prohodila jedna mánička ke svému souputníkovi. Ten odvětil: "Joo, to máš pravdu, na tuhle finskou saunu se bude dlouho vzpomínat..." Asi tak nějak ohodnotili sami fanoušci koncert jedné z nejpopulárnějších a nejkvalitnějších kapel současné metalové scény.

Celý večer ale tak dobrý nebyl. Hlavní chod jménem Sonata Arctica byl podle menu podáván až v deset večer. Do té doby zbývaly ještě dvě hodiny a dav si musel vystačit s finským heavymetalovým koktejlem Winterborn a holandským předkrmem Delain. Finové dostali naštěstí jen půl hodiny a pokud jste na jejich show nestihli dorazit, nemusíte litovat. Jak bývá u podobných a trochu nezkušených kapel zvykem, na desce zní jejich tvorba dobře, ale naživo tomu chybí trocha té chemie a drajvu. Nebylo divu, že většina posluchačů začala po několika odehráných skladbách korzovat kavárnou. Pohybu zatím nic nebránilo, neboť prostory klubu nebyla zdaleka zaplněné. To se ale za další hodinu říct nedalo.

Další formaci Delain pořadatel charakterizoval jako "symphonic-metalovou kapelu s půvabnou rusovláskou v čele". Tomu není co vytknout - je pravda, že zrzka natřásající se na pódiu byla jedinou devizou téhle sebranky. Delain se dají charakterizovat jako věrná kopie všech dalších kapel, které přišly (a uspěly) s konceptem "kráska a zvíře". Co do projevu a tvorby předvedli duplikát svých krajanů z Epiky. Sem tam si něco vypůjčili i od Within Temptation a párkrát mi připomněli Xandrii. Nevím jak vy, ale já napodobeniny nesnáším. Hlavně ty špatné.

Už půl hodiny před vystoupením hlavní hvězdy byl v sálu těžký vzduch a slovu "klimatizace" se většina jen smála. A do toho vedra se zhasla světla a napěchovaný dav začal Sonatu Arcticu nedočkavě vítat. Fanoušci byli jako u vytržení, když zpěvák Tony Kakko nakráčel na scénu. Kdo ho viděl poprvé a živý projev kapely moc nezná, musel být překvapený. S křičícím davem se zdravil usměvavý chlapík v zelené košili, který je zároveň skvělý bavič, velmi příjemný a charismatický člověk a v neposlední řadě unikátní zpěvák.

Bez velkých okolků se společně s dalšími muzikanty pustil do intra nové desky "The Days Of Grays". Publikem projela tak obrovská vlna energie, jakou Čepkov už dlouho nezažil. Hudebníci namíchali playlist vskutku šibalsky. Mistrně zmixovali nové skladby se staršími. Nejen, že si fanoušci rádi zavzpomínali na kousky jako "In Black And White", "White Pearl & Black Ocean" nebo "Fullmoon", ale navíc tím muzikanti všechny přesvědčili o kvalitě nového materiálu. Někteří z posluchačů totiž považují nové album za příliš vyměklé. Takhle budou jistě souhlasit, že nové skladby jako "The Last Amazing Grays" a třeba "As If The World Wasn't Ending" jsou naopak pro kapelu velkým krokem kupředu. Navíc reakce užaslého obecenstva při prvních tónech právě jmenovaných písní daly najevo, že právě nová deska přitáhla na koncert velkou část posluchačů.

Po jedenácté se Sonata Arctica poprvé rozloučila s rozdováděným publikem, nicméně fanoušci si vydupali hodnotný přídavek a dostalo se i na finskou vodku. Po poctivě odehraných sto minutách, na které se bude skutečně dlouho vzpomínat, popřáli muzikanti svým věrným už naposled dobrou noc a slíbili, že zase přijedou. Na polovinu května příštího roku se totiž chystá poblíž Plzně metalový festival a právě tady se má objevit i finský kvintet. Skvělá šance nejen pro ty, kterým se nepoštěstilo se na oba vyprodané koncerty dostat.