shop.musicserver.cz
Makrorecenze "Black Gives Way To Blue" Alice In Chains

Makrorecenze "Black Gives Way To Blue" Alice In Chains

Vydáno: 05.11.2009 15:00 v sekci Makrorecenze - Redakce | foto: facebook interpreta

Fanoušci a fanynky Alice In Chains letos dostali dárek, který by před pár lety nečekali: kapela se vzpamatovala ze smrti svého frontmana, našla za něj náhradu, vrátila se na koncertní pódia a nakonec vydala novou desku. "Black Gives Way To Blue" je přijímána veskrze pozitivně, co na ni pět našich redaktorů?

Alice In Chains - Black Gives Way To Blue
© facebook interpreta
Dvě čísla se v souvislosti se čtvrtým albem seattleských grungerů Alice In Chains objevují nejčastěji: Sedm a čtrnáct. Sedm jako sedm let od doby, kdy zemřel frontman kapely Lanye Staley, čtrnáct jako čtrnáct roků od doby, kdy vyšla předchozí Alenčina deska. "Black Gives Way To Blue" tedy po nejdelší pauze mezi řadovkami v historii Alice In Chains přináší nahrávku s novým zpěvákem v čele. Projev Williama DuValla a jeho kumpánů se Pavlu Parikrupovi v hlavní recenzi líbil na sedmdesát procent, což je mimochodem známka, kterou dle serveru metacritic.com dostává album nejčastěji. "Nové skladby mi vykoply prdel z kalhot," prohlásil přitom DuVall během nahrávání. Udělaly to samé alespoň s jednou zadnicí redakce musicserveru? Ve dvou případech ano, v jednom ani trochu, výsledek 7,2 pak zmíněné metakritické hodnocení v podstatě kopíruje.


Petr Bláha - Luxusní most přes minulost (9/10)
Vztah ke kapele: Láska na první poslech.

Učebnicový grunge. Alenka se v řetězech vzpírá a mocně křičí do celého širého světa. Ani dlouhá přestávka a smrt frontmana nezastavila rozervané rockové duše. Tady není co namítat, deska se mi dostala pod kůži při prvním poslechu a v podstatě začala tam, kde skončila ta předchozí. Nikdy bych neřekl, že Alice In Chains ještě takhle výrazně dokážou promluvit do hudebního světa. Zkrátka jsem nad Alenkou zlomil hůl a nic od ní nečekal, jen jsem spokojeně poslouchal staré desky. Na vystoupení s Jamesem Hetfieldem jsem reagoval spíš opovržlivě, na nového zpěváka skepticky. Nikdo nedokáže nahradit Layna Staleyho, myslel jsem si. Důstojnou poctu mu však složila celá kapela a nový zpěvák, který do projevu dal duši, a já mu to prostě věřím. Nikde se nic nezměnilo a grunge nezemřel, alespoň v mém srdci pořád žije a AIC tento pocit jen umocnili. Je to dar, když si můžete sednout do křesla, popíjet kafe a za poslechu téhle desky se dívat, jak v šedé kulise města prší. Pak ji pochopíte a zamilujete si ji.

Honza Průša - Neuvěřitelné se stalo skutkem (8/10)
Vztah ke kapele: Na grunge jsem vyrůstal a mám ho dodnes rád. Ale Alice In Chains jsem ze všech těchto kapel poslouchal vždy asi nejméně.

Fakt jsem si myslel, že kouzlo Alice In Chains nadobro vyšumí. Ztrátu Layna Staleyho jsem bral jako poslední hřebík do rakve jedné ze seattleských legend a zlínský koncert před třemi roky toho měl být důkazem. Pánové se ale vzchopili k neuvěřitelnému výkonu a nahráli album, které má na to stát se srdeční záležitostí. Zapadnout do diskografie skupiny a ne z ní ohavně vyčnívat. Jeho největším kladem a jasnou výhrou je schopnost navázat po dlouhatánských čtrnácti letech na svou tvorbu bez přetrhání nitek, zcela přirozeně a uvěřitelně. Něco takového se povede málokomu, vzpomeňme třeba na Guns N' Roses nebo Queen. Alice In Chains neobjevují Ameriku, nesnaží se vyvíjet a posouvat, i když by pro to teď mohla být příležitost. Oni potvrzují, že jejich předchozí tvorba nebyla póza. Jsou se svým podáním grunge pevně spjati. Mají ho v krvi a chtějí ho předávat dál. Až doteď jsem zvažoval, zda jít 28. listopadu na Editors nebo na AIC. Po poslechu "Black Gives Way To Blue" už mám jasno.

Petr Balada - Stará vlna s novým obsahem (7/10)
Vztah ke kapele: Nostalgie studentských let.

Alice In Chains
© facebook interpreta
Příliš jsem nevěřil, že příliv znovu oživlých kapel zasáhne i grunge. Přece jenom to byl natolik specifický hudební žánr, navíc svázaný s dobou vzniku, aby měl ještě dneska co nabídnout. Ale stalo se. A při vědomí nemožnosti resuscitace jeho největší hvězdy se k novým skladbám odhodlaly alespoň ty vždycky druhé. V případě Alice In Chains možná až čtvrté. Paradoxně se však právě tahle partička přiblížila k dávnému stylu více než velikáni z Pearl Jam. I přes handicap ztráty původního zpěváka nalezli optimální polohu nepůsobící výsměšně či nepatřičně. Není to hraní si na něco, co bylo, ale spíše přenesení dávného feelingu do moderní doby. Původní fanoušci párkrát zaplesají a jejich následovníci by se mohli chytit například na zvuk kytar, který zaplaťpánbůh nemá nic společného se současnou ostrovní mazlivostí. Kdo se ale chytí na Eltona Johna, to je otázka. "Black Gives Way To Blue" představuje příjemný návrat. Jeho účinek už však těžko bude tak silný jako u nahrávek z první půlky devadesátých let.

Kateřina Červenková Plápolající ohně temné legendy (7/10)
Vztah ke kapele: Jsem příležitostný posluchač Alice In Chains. Jejich nová deska mě ale více než příjemně překvapila, takže dost možná přehodnotím slovo "příležitostný".

Ostré a řezavé melodie i nezbytně ponurá atmosféra. Alice In Chains jednoduše smazali dlouhých čtrnáct let od své poslední studiovky, jako by ta odmlka v jejich tvorbě nic neznamenala. Kapela vystavěla novou desku na dostatečně pevných základech, které ji nenutily zbytečně experimentovat. Výsledkem je opravdu vydařená nahrávka, kde se svérázná a stále dráždivá Alice představuje ve svých nejlepších polohách. Album ženou kupředu našlapané a řízné písničky, jejichž přízemnost se snoubí s rozpínavostí, lehkostí, sílou a především jemností balad. Deska je tak smyslně různorodá a přitom příjemně a nenásilně kompaktní. V rámci tvorby skupiny sice nevyčnívá, nicméně nabízí opět podmanivý pohled do duše Alice, kterou obklopují efektní plápolající ohně. Přestože Wiliam DuVall nikdy nenahradí Layna Staleyho, má na úspěchu "Black Gives Way To Blue" lví podíl. S hnacím motorem formace Jerrym Cantrellovem si prostě více než sednou. Až si z toho skoro sedám na zadek.

Ondřej Michal - Hlas ze záhrobí (5/10)
Vztah ke kapele: Drobný střípek z mozaiky s názvem grunge.

Nechápu, co na tom oživování grunge v poslední době všichni mají. Přitom ti, kdo ho křísí a považují se za "opravdové fanoušky grunge", patrně dodnes neslyšeli asi o tom nejzajímavějším z celé vlny - Mudhoney. Letošní "Black Gives Way To Blue" je takovým hlasem ze záhrobí. Vychází z pootevřených dveří hrobky v opuštěném koutě hřbitova. Je to hlas známý a tisíckrát slyšený. Pocity, které se nám snaží sdělit, bohužel už dávno odnesl tok času. V dnešní době zní nepatřičně, možná až archaicky. Nepřekvapí, nenadchne, jen propluje jedním uchem dovnitř a tím druhým zase neškodně vytěká ven. Během zlomku sekundy se ho zmocní podzimní vítr, promíchá s padajícím listím a rozežene mezi plochými kameny pokrytými břečťanem. V přítmí hrobky je možné jenom s obtížemi přečíst zašlé tabulky s vytesanými jmény Nirvana, Soundgarden nebo právě Alice In Chains. Nic proti nebožtíkům, za svého života všichni odvedli velký kus práce. Ale mezi námi: neměli bychom je už jednou pro vždy nechat v klidu odpočívat?


Album: Alice In Chains - Black Gives Way To Blue
Průměrné hodnocení: 7,2/10
Celkový čas: 54:12
Skladby: All Secrets Known, Check My Brain, Last Of My Kind, Your Decision, A Looking In View, When The Sun Rose Again, Acid Bubble, Lesson Learned, Take Her Out, Private Hell, Black Gives Way To Blue

  • 2 Odřej Michal... (chiibo, 05.11.2009 16:49) Reagovat

    ... o uměleckých kvalitách Mudhoney se není třeba ani zmiňovat, o tom žádná, ale to nejzajímavější co za krátké období Grunge vzniklo jsou bezesporu Truly, poslech jejich debutové desky Fast Stories...From Kids Coma tě doslova přinutí vyhrabat ze dna skříně flanelovou košili :-D

  • pro všechny krom pana Michala (arab, 05.11.2009 22:21) Reagovat

    Přátelé recenzenti,nerad Vám kazim škatulky,ale opravdu zkuste spíš Mudhoney a Tada než začnete metalu říkat grunge.grunge znamená "špína" a pánové z alice in chains si dávaj sakramentsky bacha aby vypadali dobře.Dneska už jsou to "losangelská" kapela,jestli víte co tim myslim...neni to špatná deska,ale chytne hned napoprvé a to je vždycky signál, že brzo začne nudit...

    • Re: pro všechny krom pana Michala (Kvetos, 05.11.2009 23:12) Reagovat

      Jo a taky grunge znamenal nezávislost..........takže se ani moc neřeší co máš na sobě..........grunge byl vždy procítěný a jde ti to od srdce a né jestly jsi s Los Angelas a nebo s jiné prdele............myslím že Alice byla kurva grunge a za svoje zásluhy v 90 rokách si tedkom můžou nosit co chcou ............hlavně že jim to pořád hraje.........

      • Re: pro všechny krom pana Michala (Sonny, 06.11.2009 13:42) Reagovat

        SOUHLAS!!!!! Je to Alice jak za starejch časů a v plné síle!!! JInak předpokládám, že na to aby někdo dělal dobrou muziku(třeba grunge) nemusí se za každou cenu soukat do vytahanejch sepranejch hadrů!

        • Re: pro všechny krom pana Michala (arab, 07.11.2009 09:53) Reagovat

          jasný,já jsem jen alergickej když mi recenzent napíše,že je to grunge,protože tu definici považuju fakt jen spíš za demografický označení a já netušim jak to zní.Co to vlastně je? Někdo říká "mix punku a metalu",někdo říká "tvrdá muzika hraná v pomalym tempu".ty kapely z toho města...vždyt hraje každá něco jinýho...mudhoney myslim garážovej rock,punk,rockńŕoll,je tam nadhled,prdel, žádný depky...Tad je taky prdel v textech,do toho sekaný riffy,nádherae...Nirvana na in uteru spíš noise...Melvins sou kurevsky těžký,někdy pomalý,taky samá prdel...no a pak sou tu tyhle alice in chains,který sou prostě metal jako kráva,tak proč se za to stydět? Dyt to neni sprostý slovo.Ale o svobodě to moc neni,sorry...svoboda je dělat co se mi líbí i když to zrovna moc nejede a tyhle chlapi chtěli koncem 80ek vypadat jako ten glam a hairmetal,jako Posion a tyhle sračky,sežente si dokument o nich...a o pár let pozdějc,když si z hairmetalu všichni ty cobainové dělali prdel,tak už nenosili trvalou a prostě nasedli do vlaku s tim co se prodávalo jako grunge...tak proč kurva nebyli frajeři až do konce a nenosili dál trvalou a nesólovali jak Van Halen? Abych to shrnul, myslim, že co se týče muziky,tak sou dobrý, hrajou těžkej metal,ale třeba "dirt" ...co je frajerskýho na tom vyprávět dětem příběhy o tom,jaká je to bolest bejt na heroinu? Co mi má dát skladba "junkhead"? Jak mě má pobavit když sem heroin nikdy nebral a nikdy brát nebudu? Co má ve mě vyvolat skladba o zážitku Cantrellovo táty z Vietnamu? Mam s nima jako kurva cítit ? Na to seru,já se chci kurva bavit.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Duff McKagan, Sono Centrum, Brno, 11.10.2024
Naživo: Báječný Duff McKagan v Brně maximálně uspokojil poučené publikum Pokud bychom i u hodnocení koncertů používali číselnou škálu, vystoupení Duffa McKagana v brněnském Sono Centru by si vysloužilo čistou desítku. Nemělo totiž chybu - na návštěvníky čekal nejen výborný zvuk, ale i parádní... čtěte zde
Vydáno: 12.10.2024 19:30 v sekci Naživo
Albert Mudrian - Choosing Death: Nepravděpodobná historie death metalu & grindcoru 8/10
Hudba v tisku: Vzestup, pád i druhé nadechnutí death metalu líčí kniha "Choosing Death" Alberta Mudriana erudovaně i v živých barvách Jeden bonmot praví, že metalisti se nepotřebují hádat s posluchači jiných žánrů, bohatě si vystačí sami se sebou a všemožnými kategoriemi, jež metal skrývá. Ostatně, k všemožným půtkám svádí už dělení na black, thrash a... čtěte zde
Vydáno: 12.10.2024 16:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku
Eminem - The Death Of Slim Shady (Coup de Grâce) 6/10
Recenze: Eminem se na "The Death Of Slim Shady (Coup de Grâce)" snaží sám sebe zabít Detroitský rodák už na svých předchozích albech opakovaně naznačoval svou (předčasnou) smrt. Nyní se ale rozhodl svůj záměr dokonat a jednou provždy uložit k ledu alespoň své alter ego Slim Shady. Podařilo se mu to? A jak k tomu... čtěte zde
Vydáno: 12.10.2024 08:30 v sekci Recenze
Seal na prvních dvou stejnojmenných albech předvedl, jak bravurně kombinovat žánry a pracovat s emocemi
Zaprášenosti: Seal na prvních dvou stejnojmenných albech předvedl, jak bravurně kombinovat žánry a pracovat s emocemi Devadesátá léta přinesla hudebnímu světu spoustu výjimečných interpretů, z nichž odkaz mnohých přetrvává dodnes. Jedním z nich je Seal, britský zpěvák brazilsko-nigerijského původu s nezaměnitelným pěveckým projevem. V... čtěte zde
Vydáno: 11.10.2024 14:30 v sekci Recenze | Zaprášenosti
The Cure - A Fragile Thing 8/10
Audio: "A Fragile Thing" The Cure zní o trochu méně depresivně Dlouholeté čekání skončilo. S temnou skladbou "Alone" ohlásili The Cure napjatě vyhlíženou studiovku "Songs of a Lost World" a nyní mohou až do plánovaného vydání - už 1. listopadu - jen nenápadně přisypávat další informační... čtěte zde
Vydáno: 11.10.2024 09:00 v sekci Audio / Video | Audio
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 16/2024 - od Taylor Swift přes Pearl Jam po My Dying Bride (24.04.2024 10:00)
- Recenze: Pearl Jam na "Dark Matter" překypují nadšením a mladickou energií (23.04.2024 08:00)
- "Útok na lidskou kreativitu musí skončit," píší Billie Eilish, Pearl Jam i Robert Smith a bouří se proti AI (05.04.2024 10:48)
- Audio: Pearl Jam ve dvouminutové "Running" laškují s punkem (23.03.2024 19:28)
- Pearl Jam se vracejí s deskou "Dark Matter". Bude prý tvrdší, než čekáme (14.02.2024 10:43)
- Hudba v tisku: Mark Lanegan je v syrové autobiografii "Zpívej pozpátku a plač" krutý k sobě i ke čtenáři (10.12.2023 09:00)
- Nové desky 43/2023 - od Duran Duran přes Annu K. po Taylor Swift (01.11.2023 20:30)
- Album "In Utero" kapely Nirvana oslaví 30 let vydání výpravnou reedicí. Nabídne 53 nevydaných skladeb (11.09.2023 18:13)
- Kytara Kurta Cobaina se vydražila za 600 tisíc dolarů. Vlastnil ji Mark Lanegan (23.05.2023 09:32)
- Pearl Jam oslaví 25. výročí alba "Yield" jeho novým vydáním (01.03.2023 07:56)

ALBUM TÝDNE 41/2024

The Smile
Cutouts

Trojice The Smile, ve které se sešli Thom Yorke a Jonny Greenwood z Radiohead s Tomem Skinnerem ze Sons of Kemet, si společné hraní užívá natolik, že letos vydala už svou druhou desku "Cutouts". A jak se dozvíte z naší recenze, opět jde o jedinečný zážitek.

8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Ne 13.10.
Bryan Adams (CAN) (Winning Group arena, Brno)
Po 14.10.
Oska (A) (Cross, Praha)
Po 14.10.
Fink (UK) (Palác Akropolis, Praha)
Út 15.10.
Jonas Brothers (US) (O2 arena, Praha)
St 16.10.
Melanie Martinez (US) (O2 arena, Praha)
St 16.10.
Take That (UK) (O2 Universum, Praha)
Čt 17.10.
Nick Cave & The Bad Seeds (AU) (O2 arena, Praha)
Čt 17.10.
Jann (POL) (Roxy, Praha)
Pá 18.10.
Einstürzende Neubaten (DE) (Forum Karlín, Praha)
Pá 18.10.
Kamelot (US) (Masters of Rock Café, Zlín)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík Justin Bieber Prince The Prodigy Coldplay Linkin Park Marek Ztracený Madonna Lucie Vondráčková Queen Lady Gaga Richard Müller Taylor Swift Billie Eilish Viktor Sheen The Hu Katy Perry Dua Lipa Ed Sheeran Kabát
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2024 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe