Tori Amos navštívila pražské publikum tentokrát pouze s dvoučlenným doprovodem, konkrétně s bubeníkem Mattem Chamberlainem a basistou Jonem Evansem. Trio se tentokrát nevěnovalo toliko starým deskám a známým hitům, ale především tvorbě z posledních let a samozřejmě aktuálnímu materiálu z nové desky.

Podmanivá diva, které by rozhodně nikdo netipoval více jak třicet let, přivítala české publikum půl hodiny po oficiálním začátku koncertu. Sál se ihned zaplnil podmanivou atmosférou, která by se dala krájet. První spontánní a bouřlivé reakce publika vzbudila třetí píseň v pořadí, hitovka "Cornflake Girl". Za zmínku určitě stojí i hitovka "Precious Things", která byla, díky nevšednímu podání a improvizaci, bez debat jedním z vrcholů večera. Pěvecky Tori předvedla excelentní výkon, kdy chvíli křičela, chvíli šeptala, jindy si naschvál pohrála s tónem tak, že úplně změnila nádech známých hitů. Nicméně hlavním důsledkem zůstává to, že vás Tori prostě baví, vzbuzuje napětí a nenechává ani chvíli vydechnout.

Tori Amos opět potvrdila, že kromě toho, že je sama excelentní instrumentalistkou, má také mimořádný talent na výběr muzikantů, kteří ji obklopují. Odměnou nám je excelentní kombinace bravurní instrumentality s naprostou lehkostí a kompaktností, která je zde především za účelem zvýraznění a podpoření celku jako takového. V tomto ohledu můžeme vyzdvihnout především hru bubeníka Matta Chamberlaina, který od prvního okamžiku maloval písním Tori barvité rytmické variace, až s neuvěřitelnou přesností a vynalézavostí přesně zapadající do geniality klavírního podání hlavní hvězdy.

Písně střídající se v rychlém sledu, bez zbytečných prodlev či proslovů, dávaly zapomenout na plynoucí čas. Takový koncert patří přesně k těm okamžikům, kdy vám téměř dvě a půl hodiny uplyne jako deset minut. Zpěvačka během koncertu skutečně promluvila jen párkrát, aby poděkovala, či vyjádřila náklonnost Praze a jejímu vděčnému publiku. Přesto a nebo právě proto působilo její vystoupení, přes skvělou a nápaditou světelnou show či dráždivý kostým, příjemně skromným a civilním dojmem. Vyvážený mix mezi dravou marketingovou strategií posledních let a prostou lidskostí a umem vás nenechá na pochybách, že Tori si prostě na nic nehraje, rozdává sama sebe a se svými spoluhráči prýští nezaměnitelnou energií na všechny strany.

Zvukově byl koncert velmi vydařený, i když ve vzduchu stále visí otevřená otázka, zda vybraná lokalita je opravdu ta nejvhodnější volba pro koncerty s obdobnou atmosférou a jestli by Tori neseděla poněkud komornější atmosféra a bližší kontakt s publikem.