Je známo, že formát EP bývá v našich končinách běžný spíše u začínajících kapel. To však the.switch rozhodně nejsou - po pěti podobných extended plays vydali dvě regulérní desky (mimochodem jak debut "Beautiful", tak i dvojka "Svit" získali v našich recenzích vysoká hodnocení), a tak nemusí být tento krok na první pohled pochopitelný. Vysvětlení je však jednoduché: čtveřice se tentokrát rozhodla udělat vše jinak a jelikož bude mít každý díl odlišnou, přesně definovanou koncepci, varianta tří samostatných disků se jeví jako ta lepší.

"Na dosah - part I" má dle slov samotných protagonistů co nejlépe vystihnout jejich současnou hudební polohu. the.switch tak zcela logicky pokračují ve stopách úspěšné placky "Svit". Návaznost je zde zcela zřejmá, což je jednoznačně dobrá zpráva. Znovu naleznete surrealistické texty, neklidné a zmatečné. Může se zdá, že obsahově jsou o ničem, což možná i jsou, avšak jejich síla se ukrývá zcela jinde. Je to jejich styl, logická disharmonie ("Světlo, který lovíme, bez větví nechytím!") stejně jako samotná forma, jež se více než hudebnímu textu přibližuje poezii a chvílemi se skutečně zdá, že zpěvák Štěpán Šatoplet spíše recituje. Tedy nic nového, ostatně takhle to mají fanoušci rádi.

Také hudebně sází kapela na osvědčené, tedy hutný zvuk, vrstvené kytary a naprostou neuchopitelnost. Od většiny podobných formací se tihle mladí pánové liší zejména používanými postupy, řekněme jakousi nepředvídatelností. Novinka to jenom potvrzuje - málokdy lze odhadnout, co se bude odehrávat v příštích vteřinách. Skladby mění tempo, jak se jim zlíbí, stejně tak nálady a prakticky neexistuje jednotící linka nebo melodie. Je znát, že si s nahrávkou čtveřice vyhrála - těch na první pohled neviditelných zvukových i instrumentálních detailů se tu objevuje více než kdy předtím.

Jenže z přednosti se paradoxně stává slabina. Novinka už totiž přes všechny ty kudrlinky a vyhrávky netáhne na bránu tolik jako její starší sourozenci. Třeba pirátsky laděná, nejostřejší věc desky "Kajuta" má výborný nájezd na refrén, jenže pak několikrát změní tempo a veškerá přicházející gradace je pryč. Jako by se kapela snažila do každé skladby narvat co možná nejvíc nápadů, až to zkrátka překombinuje. Na druhou stranu je zase poslední stejnojmenná "Na dosah" dobrého nápadu prostá a na EP by mi nijak nechyběla.

the.switch vytvořili vyspělou a ambiciózní nahrávku, která sice ztenčila jejich náskok před konkurencí, avšak stále si drží nadprůměrnou kvalitu. Těšme se na druhý (extrémně syrový) a třetí (extrémně experimentální) díl.