O reunionu slavné rockové skupiny toho bylo napsáno už mnoho - pozitivního i negativního. Nikdo se neubránil srovnání zesnulého Freddieho Mercuryho s Paulem Rodgersem, který doprovodil aktivní zbytek kapely na turné a na desce, avšak nikdy neměl status člena Queen. Mercury byl naprosto fenomenální frontman a pěvec nadpozemských kvalit, zatímco Paul je pouze skvělý zpěvák. Penzionovaný John Deacon byl pak zastoupen bezejmenným baskytaristou v doprovodném bandu. Půlka rockové legendy a nová tvář za mikrofonem si tedy říkají o šanci. Ta šance vyšla na koncertním DVD "Live In Ukraine".

Dvacet osm songů je plocha, na které si člověk udělá velice dobrý obrázek o smysluplnosti a úrovni jednoho z nejkontroverznějších comebacků v dějinách rocku. A za sebe říkám, že výsledek za pozornost stojí. Trojice starších rockerů plnými doušky hltá rokenrol a baví neskutečně velký fanouškovský dav. Co naplat? Brian May se sice dal na dráhu akademika, udělal si doktorát, je rektorem univerzity, ale na kytaru hraje pořád výborně. Roger Taylor pak spolehlivě drží kapelu pohromadě; nikdy nebyl bubnobijcem formátu Johna Bonhama nebo Iana Paice, ale podával skvělé výkony a navíc byl (a dodnes je) i velmi dobrým vokalistou.

Nuže, přejděme k obsahu disku. Ten má své pro i proti. Největším proti je ostudně nezvládnutá "The Show Must Go On" - tohle je song plný osobního prožitku a vidiny konce. Dle mého názoru ji už nikdy nikdo neprocítí jako Freddie, Paul ji ale navíc nezvládá pěvecky. Naopak "Bohemian Rhapsody" je vyřešena vkusně, rozumným způsobem a nikterak urážlivě: videoprojekce klipu starých dobrých Queen, která je vyrušena oním slavným rockovým vstupem, který si střihla současná sestava. Zde nemusím podotýkat, že šlo o precizní práci, jinak se také mohlo stát, že vše nebude navazovat. V podstatě neschází žádný z velkých hitů kapely (až na "Radio Ga Ga").

Ovšem nečekejte jen nostalgické vzpomínání na doby dávno minulé - ke slovu se dostanou i novinky jako "Cosmos Rockin' " nebo "C-lebrity", které kapele sedí přece jen o fous více. Je to dané hlavně Rodgersovým výrazně bluesovým feelingem, který místy starší věci sráží. Tady to však šlape jako dobře namazaný rockový stroje a je radost pohledět. Později dojde i na dřívější projekty tohoto pěvce. Svůj okamžik slávy si pak při sólových vstupech vyberou také May s Taylorem. Právě Roger Taylor se v jedné části přesune s bicí soupravou na výběžek pódia a užívá si slávy hlavního vokalisty. Co naplat? Je to skvělý zpěvák a pověstné ultravysoké hlasy v "Bohemian Rhapsody" patří jemu. V hrdle má zlato a velice dobře ho dokáže zúročit.

Co se týče výbavy disku, bonusový materiál je nulový. Inu, osmadvacet songů je dost a na nějaké další přídavky není místo. Zvukové nastavení se nabízí v klasickém stereu a 5.1 zvuku. Obraz v poměru 16:9 je na úrovni, kterou od takové kapely očekáváme. Jaké jsou tedy závěry? Disk je doporučeníhodnou záležitostí pro fanoušky dobrého rocku. V podstatě se ani už nejedná o koncert, ale spíše o show pod hlavičkou Queen. Pokud se přenesete přes absenci Mercuryho, pak je to velice dobrá volba.