---

První díl našeho nepravidelného seriálu o režisérech hudebních klipů najdete zde.

---

Může za to producent a hudebník Mirwais. To on vyhecoval Sednaouia, aby si připomněl, jak se dělá videoklip. Kdysi spolu dva spáchali a z jednoho se vyklubala lehce pornografická záležitost. Tentokrát se však nejedná o jeho sólový počin, ale o projekt s názvem Y.A.S. s hlavním vokálním doprovodem Yasmine Hamdan. Mírně futuristická obrazová podoba singlu "Get It Right" byla představena na sklonku letošního jara. Točilo se v Egyptě a jako by to ani nebyl Stéphane Sednaoui. Připomínají ho pouze mírné náznaky, jako například použití skelných odrazových ploch. Ale zhruba ve dvou třetinách jsme doma. Je jasné, že to celé byl jen nájezd na jeho tradiční barevné a barvité finále.

Y,A.S. - Get It Right

Pokud režisér takového formátu dlouho nic nenatočí, je jeho návrat vždy doprovázen nesmyslným očekáváním zázraku. Stéphane Sednaoui řemeslo nezapomněl. Udržel si svůj styl, ale zároveň v něm zkusil dospět. Reakce vzbudil tentokrát vlažnější. Čas pokročil, videoklipová kultura poskočila. A Sednaoui ji kdysi pomáhal utvářet. Jak k tomu došlo?

Na začátku kariéry vybíral představitele do rolí bílých zubů, hebkých vlasů i šťastných majitelů nejbezpečnějších aut. Jako castingový režisér reklamních agentur však nepracoval dlouho. Záhy pronikl mezi dlouhé nohy modelek a sněhobílé úsměvy showbusinessových figurek. Jejich nepřehlédnutelně barevnými fotkami pak plnil módní magazíny. Stále však nebyl spokojený. Scházel mu pohyb. Psal se rok 1990 a Sednaoui začal točit první z padesáti videoklipů. Ten, který mu přinesl celosvětový věhlas a uznání, měl pořadové číslo tři.

Red Hot Chili Peppers - Give It Away

Režiséra si vybral sám zpěvák Anthony Kiedis, který stál o neotřelé vizuální ztvárnění. A Sednaoui se rozhodně experimentů s obrazem nebál. Padl si s Red Hot Chili Peppers do noty. Černobílý výsledek však neuspokojil vydavatelství, kterému přišel experimentální až příliš. Nakonec ponechali klip bez dalších zásahů. O to více byli překvapeni následným úspěchem včetně dvou cen MTV Video Music Awards za rok 1992.

Ve své třeštivé vizuální expresi pokračoval Stéphane Sednaoui i v klipu pro U2 a jejich "Mysterious Way" s barevným pozadím orientu, k jehož prvkům se občas vracel. Naopak na své poměry umírněný přístup zvolil při práci na feťáckém videu pro The Black Crowes. Daleko údernějším se v tomto případě stal samotný obsah obrázků. V roce 1993 natočil s Madonnou natřenou na stříbrno video k singlu "Fever". Výsledek se oficiálně promítal pouze po Státech. Ve stejném čas spolupracoval Sednaoui také poprvé s Björk, a to na songu "Big Time Sensuality". Klip, který internetový portál Slant Magazine označil o deset let později jako pátý nejlepší na světě, zaujal zpěvačku Shirley Manson natolik, že si režiséra vymínila ke spolupráci. Díky tomu přišel přesně v polovině devadesátých let jeho další velmi výrazný počin:

Garbage - Queer

Shirley Manson zkrátka zvolila dobře. Sednaoui se s "Queer" opět ucházel o cenu MTV v kategorii Průlomové video. (Vítězi se stali Jonathan Dayton And Valerie Faris, kteří režírovali klip "Tonight Tonight" pro The Smashing Pumpkins.) Ačkoliv tedy byl Stephen Sednaoui později uctíván i odmítán pro svou barevnou hýřivost, největšího uznání se mu v první fázi režírování dostalo za černobílé variace. Po sérii klipů pro triphopového buditele Trickyho se to však mělo změnit. Zřejmě nejznámější Sednaouiův kousek byl pořízen v barvě. Vysloužil si šest nominací MTV a dvě nominace na Grammy, z čehož proměnil tři z prvně jmenovaných. Byla mezi nimi i odměna za střih. Rok 1996 a "Ironic" a Alanis Morissette.

Alanis Morissette - Ironic

Hudební publicista Saul Austerlitz o tomto videu napsal, že se jedná o první rockový klip, který se oprostil od vizuálu temného světa nastoleného Nirvanou a jejími pokračovateli. Lze ho proto považovat i za revoluční, a to ve smyslu změny tématického směru. O změnu se jedná i z pohledu tvůrčího přístupu režiséra. Vizuální architekturu každého záběru pro jednou vystřídala technická preciznost provedení. Sednaoui zde navíc prokázal svůj um v hereckém vedení interpretů vystupujících v klipech.

Pokud se někdo ohrazuje proti Sednaouiově tvorbě jako celku, bývá to většinou z důvodů určité povrchnosti sálající z většiny jeho klipů. Výtvarné řešení, výrazná barevná stylizace, make-up, kostýmy, kult těla, pózování interpretů ve fotogenických polohách. Za přenesení pozlátkového světa módy a reklamy do hudebního videa se stal adorovaným i proklínaným zároveň. Pomyslným vrcholem zmiňovaného přístupu může být jeho opětovné spojení s U2 v době desky "Pop", rozmíchávající doteď stejné vášně jako sám Sednaoui. Je klip "Discothéque" vrcholem nevkusu kapely nebo režiséra? Nebo se jim společně podařilo vytvořit postmoderní nadčasovou zprávu o pop kultuře jako takové?

U2 - Discothéque

Díky množství videoklipů, které Sednaoui přivedl na svět, je možné nalézt zástupce ukazující i trochu jinou jeho tvář. Pro MC Solaara mírně zabrnkal na sociální strunu. Ve spolupráci s Trickym se snažil obrazově definovat žánr trip hopu. Občas se mu podařilo protlačit jednoduchost nápadu do čistého obrazového tvaru jako například v "Big Time Sensuality" od Björk nebo "Thank U" Alanis Morissette. A snad nejpřesvědčivější byl výsledek jeho práce ve chvíli, kdy propojil svou vizuální zdatnost a nápaditost s kontextem výtvarného umění. Příkladem budiž i klip "Lotus" z roku 1998 pro R.E.M. s rozpohybovanými obrazy malíře Francise Bacona.

R.E.M. - Lotus

Trademark kruhových výsečí mu vydržel až do klipu pro Sheryl Crow. Následují "Scar Tissue" už podobné výstřelky neobsahoval. Stal se čistou esencí melancholie a zároveň zprávou o tom, že Redhoti, byť se šrámy, přežili svá běsnění a jedou dál. Ten samý rok (1999) spolu natočili ještě "Around The Word". Sednaoui se v něm vrátil ke svým živelným barvám a oblíbené technice montáže záběrů, kdy jich v jednom okamžiku dokázal přes sebe překrýt hned několik.

Přelom století byl pro Stéphana labutí písní. Za výše zmíněný letopočet zrežíroval neuvěřitelných deset videoklipů, které lze však z většiny označit jako výprodej. Možná to cítil stejně, neboť další léta počty radikálně snižoval. Více si vybíral. Kývl Beckovi a uvrhl ho do obrazových orgií postmoderních citací, kterými názorně připomněl svůj výrok, že prvními videoklipy byly dadaistické a surrealistické filmy z počátku dvacátého století. Dal se do kupy s Depeche Mode, ale jeho typické světélkující objekty a postavy už v "Dream On" příliš nezafungovaly. Vrátil se také do rodné Paříže, aby zde pro šansoniérku Camille natočil stejnojmenný klip. Jakýsi nenápadný hold svému rodnému městu. Video zdobí esteticky vybalancované záběry na tanečníka přes různé součásti lodě. A pak také jeho závěr, kdy zpěvačka opouští loď symbolicky na hranici staré a nové Paříže.

Camille - Camille

Poté už představil pouze "Antimatter" (2003) pro Trickyho. Šest let se následně Sednaoui videoklipům vyhýbal. Pouze v roce 2005 stvořil animáček inspirovaný Gondryho klipem "Army Of Me" a také desetiminutový snímek "Walk On The Wild Side" vycházející ze stejnojmenné písně Lou Reeda. K návratu ho přemluvil až Mirwais, se kterým se seznámil v roce 2000. Tehdy pro něj natočil dvě videa. Hned to první v pořadí, na skladbu "Disco Science", si díky erotickým scénám vysloužilo přídomek skandální. Inspirací mu byl japonský erotický film ze sedmdesátých let "Korida lásky".

A jsme zpátky na začátku, který v našem případě znamená konec. Jak již bylo napsáno v úvodu, svět videoklipů se za šest let proměnil. Technologické inovace dovolují natočit komukoliv cokoliv. Postprodukce, na kterou se Sednaoui hodně spoléhal, je nyní záležitostí pár kliknutí myší. Těžko nyní předjímat, zda jeho návrat bude mít pokračování. V tom zatím ojedinělém příspěvku však naznačil, že pořád umí. Možná se zatím jenom tak rozkoukává, aby následně ze svých příznivců i odpůrců nadělal pestrobarevné světlušky.