Česká koncertní událost roku. Rozhodně. Irský rock se nám vyhýbá a český hospodský rock na Vypichu nepočítáme, takže letošní hlavní hudební akcí se stal koncert Madonny. Je dobře, že se promotéři rozhodli pro louku na pražském Chodově - na popovou star tak mohlo díky kapacitě areálu a ceně vstupenek přijít mnohem více lidí než při jejím minulém pražském koncertě. A vidět Madonnu za tisíc korun se přece vyplatí.

I když, jak dobře vidět? To běžné, "nejhorší" stání bylo totiž poměrně daleko od pódia. "Pamatuješ si dvorek na střední?". "Jo, tam jsme běhali stovku." "No, tak tohle je sakra dál než ten dvorek." Stříbrné a zlaté stání na tom bylo lépe, ti nejspíše i poznali, že začal hrát "předskokan" DJ Paul Oakenfold - pro ostatní to byl takový malý panáček na stage. Někteří návštěvníci neviděli ani to, protože ještě vyloženě trčeli ve frontě. Zkontrolovat lístek a zavazadlo nějakým čtyřiceti tisícům lidí je na dlouho. Což později zjistili i pořadatelé a nechali dav vcházet do areálu trochu benevolentněji. Přestože kolem postávalo asi 156 patnáctiletých pořadatelek, byl frontový chumel zmatek - nebylo příliš jasné, kudy jít. Já jsem prošel jakousi uličkou, kde mi ani nekontrolovali věci a neprošel jsem turniketem. Zvláštní.

Zatímco jste se mohli podivovat nad vyšroubovanou cenou pití v areálu, Oakenfold pouštěl samé pecky. Nehrál vlastní producentský materiál, ale osvědčené letní hity. Black Eyed Peas, Rihanna, Michael Jackson, nezahrál snad jedinou slabší písničku. Příjemný set skončil někdy o půl deváté. Několik minut po deváté, tedy se zpožděním, se rozeznělo intro Madonny, které přešlo do "Candy Shop". "Je tam to Madonna?" "Z takové dálky opravdu těžko poznat - počkej, nasadím si brýle. A jo, podívej na ty chlapské svalnaté ruce, to musí být ona."

Naštěstí po obou stranách obrovského pódia byly obrazovky, kde jste si Madge mohli prohlídnout detailněji. No na padesát opravdu nevypadá. A co teprve když se začne hýbat! Její elán je opravdu neskutečný. Tancování si očividně užívá a spektrum jejích pohybů je opravdu široké. Na jevišti ji často asistovala spousta tanečníků, ať už v hromadné choreografii, nebo si jen tak naoko freestylově tančili. Celá show byla rozdělena do segmentů, které rozdělovaly písně s předtočeným videoklipem pouštěným na obrazovkách - při těchto intermezzech se Madonna v zákulisí stačila převléct (do různě vyzývavých oblečků), možná i zajít za svým milencem nebo dětmi.

V prvním bloku se povedla hlavně "Beat Goes On", při které se Madonna s tanečníky pohybovala na veteránském kabrioletu a rapy od Pharrella Williamse a Kanye Westa byly promítány na zadní část pódia. To dokázalo po každé písničce naprosto změnit tvar a projekce vždy stály za to. Škoda jen, že při celém koncertu byly o kousek časově špatně sesynchronizované se zvukem. Zvuku však nebylo co vytknout. Samozřejmě až na Madonnin zpěv, který prostě nezní jako z CD. Není to to nejlepší do ouška, takže naštěstí existuje playback a podpůrné vokalistky.

Skvělým rysem vystoupení byla mixáž písniček. Původní hudební podklady starých fláků Madonny už jsou poněkud zastaralé, takže byly šikovně nahrazeny jinými instrumentálkami. Tyhle mash-up remixy se opravdu povedly, například z druhého segmentu "Holiday" znělo naprosto současně a "Music" ještě energičtěji. V této části došlo i na povedené (žádný nevkus) vzpomenutí na Michaela Jacksona a při "She's Not Me" také k zopakování líbačky s nevěstou (ta původní byla s Britney Spears na MTV Video Music Awards 2003). Bylo to trochu nechutné, perverzní, ale to k Madonně patří.

Při třetí interludě navozující pocit bouřky se z centrální části pódia snesla další konstrukce - byla to oválná obrazovka ukazující různé vodní efekty, ale zároveň šlo vidět skrz. A Madonna tam předvedla asi nejpovedenější část koncertu: Timbalandovu baladu "Devil Wouldn't Recognize You", kterou vyšperkoval i živý klavír. Při "Miles Away" jsme si na obrazovkách proletěli svět a po ní postupně přešla zábavná 2009 verze "La Isla Bonita" v cikánský večírek. Několik minut se na pódiu pohybovali Kolpakov Trio a pořvávali "Romale", zatímco Madonna jen tak posedávala. Publikum romskou vložku ocenilo, já ji považuju za zbytečnou a brzdící.

Po oscarové "You Must Love Me" z "Evity" přišla videoklipová přestávka v podobě "Get Stupid", což je neurčitý apel na lidi světa, aby něco dělali. Následně měli "4 Minutes" na záchranu světa - a Justin tančil na pódiu přímo s Madonnou. Obrazovky totiž opět morfovaly. Výborné! Výborný ale nebyl (jako jediný) remix "Frozen" - původní bezchybný instrumentální motiv byl téměř odstraněn a z písně se stala tuctová diskárna. Alespoň to ale dobře navazovalo na následující "Ray Of Light", které doprovázela i laserová show. Ta pokračovala i v poslední písničce koncertu, "Give It 2 Me". A Madonně jsme to moc nedávali. Hlasitost a odezvy publika neodpovídaly jeho počtu. Nějaké spoluzpívání, aplausy, tleskot, se konaly jen v umírněném duchu a ani povzbuzování Madonny návštěvníky nijak nenakoplo. Škoda, Madonna si to opravdu zasloužila, téměř dvouhodinové vystoupení bylo hlavně díky zvukové pestrosti, zábavným projekcím a skvělým tanečkům opravdu dobré. Popová královna dovezla prvotřídní cirkus.