Vždycky mi tak nějak přišlo, že jsou Phoenix ve francouzské pop music takovým tím černým vzadu, co se snaží ukázat aspoň bradu. Typ hráče, kterej odvádí skvělou práci, ale v hledáčku objektivů se příliš často nevyhřívá. Vždycky mi přišlo, že z tý pozornosti, kterou na sebe strhávali stars Air nebo Daft Punk, na Phoenix už moc nezbylo. Jasně, možná to byl jen můj dojem. Spojení s Daft Punk není jen čistě kulturní záležitost. Každej fanda už dnes ví, že kytarista Phoenix Laurent Branzovitz začínal ve skupině (ovlivněné Beach Boys) Darlin', kde mu spoluhráče dělali Thomas Bangalther a Guy-Manuel De Homem-Christo, největší francouzští hrdinové za posledních několik desítek let. Přibližně.

Vezměte si všechna čtyři řadová alba Phoenix od "United" po "Wolfgang Amadeus Phoenix". Krůčky od sjednocení k dokonalosti. Na začátku dekády se přihlásili o slovo výborným, i když trochu ospalým debutem, na jejím konci pak radostně vykřikují, že "past and present, they don't matter, now the future's sorted out". Phoenix do tmavě červené tak dlouho přidávali bílou, až z toho vznikla růžová. A ta je prý barvou "něhy a vyšších citů v lásce. Prozrazuje sentimentalitu a jemnost. Uvolňuje napětí ve svalech a v mysli."

Největší problém jsem měl asi s jejich "Alphabetical". Na rozdíl od debutu mi přišla mnohem nudnější a navíc bez jakéhokoliv většího kouzla. "It's Never Been Like That" ukázala ten ksicht, jehož grimasy zvládaj' Phoenix nejlíp. Nemůže bejt řeč o nějakých žánrových rošádách, spíš o postupném broušení hran. "Wolfgang Amadeus Phoenix" je přesně to, co si přejete, aby Phoenix udělali, když posloucháte "It's Never Been Like This".

"S našimi třemi předchozími alby to bylo tak, že lidé souhlasili s jedním, nebo druhým, 'Wolfgang Amedeus Phoenix' mají rádi všichni, což je skvělé." - Thomas Mars.

Není pravidlem, že letní desky nebo singly musejí vycházet v létě. Třeba jako když si Friendly Fires dovolili vydat singl "Paris" na podzim. Dobře, možná namítnete, že květen není od léta zas tak daleko, ale léto to není (bavíme-li se o počasí, tak léto letos snad ještě nebylo), o to se snad přít nebudem. Podstatné je, že nová deska zní jako ten nejlepší prázdninovej den, kterej se vám přihodil. Od rána do večera samá dobrá zpráva a když už si myslíte, že se to musí zkazit, přijde něco ještě lepšího. Sbalil jsem holku, povýšili mě v práci, vyhrál jsem milion.

Znáte to ale s tím pozlátkem ne? Texty na "Wolfgang Amadeus Phoenix" jdou jakoby proti hudbě. Ono totiž "záleží na náladě. Původně jsem texty písní do bookletu vůbec nechtěl dát, protože když si lidé mylně vyloží text, je to někdy lepší," řekl v jednom rozhovoru Mars. Phoenix rádi spojují opozita. Smutnej text + veselej riff. Což mi připomíná pizzu s ananasem, kterou miluju. "Wolfgang Amadeus Phoenix" je poctou umělcům jako Franz Liszt nebo Steve Reich. Zvlášť Reichův odkaz Phoenix připomínaj' každou minutou. Vrstvení jednoduchých zvuků nebo práce s opakováním motivů snad nikdy nebyla zábavnější. Zajímavé je, že ačkoliv jsou písně z desky zahaleny elegancí a lehkostí, některé z nich vznikaly dost dlouho, než s nimi byli pánové spokojeni. Třeba "Love Like A Sunset" dle slov kapely vznikala asi dva roky.

Na závěr bych si jenom dovolil shrnout fakta: Phoenix nahráli svoji nejlepší desku. Desku, kterou by si přála nahrát každá indiepopová parta ve vesmíru. Desku, která by ve výročních cenách za tento rok neměla chybět. Zkrátka: s "Wolfgang Amadeus Phoenix" můžeš být klasik po ránu i ty!