Co poslouchá musicserver 19/2009

16.05.2009 05:00 - Redakce | foto: facebook interpreta

Preferujete světový mír a klid v rodinném zázemí? Je Kirk ze "Star Treku" nesmrtelný? Kopíroval George Harrison hudební nápady jako propíraní Coldplay? A vůbec, kdo je Ewa Burdová? Příliš mnoho otázek? Kdepak, to jen další vydání oblíbených desek na musicserveru, bez žánrových omezení, ale plné tipů pro vás.

Co poslouchá...

Luboš Kreč
From Autumn To Ashes - Holding A Wolf By The Ears (2007)

From Autumn To Ashes - Holding A Wolf By The Ears
© facebook interpreta
Ne, fakt to není klidná muzika. Tuhle mi From Autumn To Ashes proklouzli do rádia v autě a už to bylo - "Ježiši, to je kravál! Přepni to, vždyť tam jen řvou a vůbec." Pro klid a mír v rodině jsem naladil Radiožurnál, ale v duchu litoval. "Holding A Wolf By The Ears" je totiž skvělá metalcoreová deska. A s parádními melodiemi, což může ledaskoho překvapit, když si nedá tu práci a FATA vyslechne jen povrchně. Řezavé riffy šlehají a perou se štěkaným vokálem, brutální energie uhání jako Jaguar E-Type po vyprahlé dálnici. V některých momentech by se mohly dokonce nechat napálit zdeptané puberťačky, sem tam Francis Mark haleká jako emouš, ale zdání klame. Tohle je kravál autentický, upřímný, surový, bez okras, bez divadla. Škoda, že "Holding A Wolf By The Ears" byla čtvrtá a současně poslední deska skupiny, která předtím několikrát změnila své složení. Teď jsou prý na pauze, ale znáte tyhle umělecké přestávky...


"Death Cult Social Club"


Co poslouchá...

Radek Londin
Richard H. Kirk - The Number Of Magic (1995)

Richard H. Kirk - The Number Of Magic
© facebook interpreta
Jednu z mých vůbec nejoblíbenějších elektronických desek jsem poznal jako mnoho dalších díky hudebnímu oddělení táborské knihovny. Ještě dneska si vybavím, jak jsem ji tehdy nahrával na kazetu, abych si ji mohl s sebou brát ven do sluchátek. Kazeta zmizela v nenávratnu, byla to devadesátiminutová metalka (nejkvalitnější druh pásky). Co si pamatuju, nikdy jsem však tohle album nepřemazal. Nedávno jsem se do něj zase ponořil poté, co mi trailer na nový "Star Trek" asocioval Kirkovo jméno. A při poslechu jsem byl stejně nadšený jako tehdy. Tvůrci z Warp Records v polovině devadesátých let určovali žánr IDM a Kirk ukazuje proč - abstrakce, kmenové rytmy, latina i jazz, industrial a pocit nekonečnosti ještě výraznější než u příbuzných The Orb. Kirk, polovina post-industriálních průkopníků Cabaret Voltaire, pod více než třicítkou pseudonymů (např. Sandoz, Ubu Rahmen) zaplavil posluchače stovkami hodin magie. Těchhle šedesát sedm minut mám nejraději.


"The Number Of Magic"


Co poslouchá...

Michal Koch
George Harrison - All Things Must Pass (1970)

George Harrison - All Things Must Pass
© facebook interpreta
Čím jsem starší, tím více oceňuji tvorbu toho třetího vzadu. George Harrison možná nesypal melodie z rukávu tak snadno jako Paul ani nebyl burcujícím rebelem jako John, ale jeho životní postoje a filozofie jsou mi čím dál bližší. A že byl na sklonku kariéry The Beatles jako autor upozaďován poměrně neprávem dokazuje tato vynikající nahrávka, která v původní podobě vyšla jako trojLP - tolik měl George připraveného materiálu, který nedokázal na alba domovské kapely prosadit. Poměrně výrazně rocková nahrávka plná skvělých kytarových riffů je vzácně vyrovnaná, mezi třiadvaceti skladbami nenaleznete slabé místo (kdybych ale musel vybrat ty úplně nejlepší, jmenoval bych "Wah-Wah", "What Is Life", "Apple Scruffs" a "Isn't It A Pitty"). Na albu se také nachází Harrisonův nejúspěšnější sólový singl "My Sweet Lord", poznamenaný soudem s majitelem práv na skladbu dívčí skupiny The Chiffons' "He's So Fine", který obvinil George, že melodii ukradl. Verdikt zněl, že se Harrison dopustil nevědomého plagiátorství, což jej stálo většinu peněz, které skladba vydělala.


"Wah-Wah"


Co poslouchá...

Petr Bláha
Prípad Ewi Burdovej - Bábkové porno (2004)

Prípad Ewi Burdovej - Bábkové porno
© facebook interpreta
Slovenský punk jsem vždy stavěl nad český, ale nikdy bych neřekl, že v punkovém undergroundu města Martin najdu kapelu, která navždy změní můj hudební život. Našel jsem. Prípad Ewi Burdovej je kapela vymykající se všemu, co se v punku dá najít. Lídr kapely Rado Fernich je jednoznačně opomíjený genius. Jeho smysl pro melodii a textařská genialita se plně projevily až ve chvíli, kdy měl po ruce schopného zpěváka. Toho našel před deskou "Bábkové porno" a ta dodnes platí za jeden z největších skvostů novodobého punku. Všechny ty vtipné mezihry, poetické texty a zároveň pořádný říz. To zkrátka nikdo jiný nemá. A já se kdysi zařekl, že jednou budu na nahrávce společně s Rado Fernichem, a pak se v poklidu stanu emeritní rockovou hvězdou. Ani ve snu by mne nenapadlo, že se toho dočkám už ve svých osmnácti letech. Moje bývalá kapela tehdy natočila split s S.R.O., které tato martinská ikona drží nad vodou. Nebyla to sice Burdovka, ale její motor spolehlivě šlape i jinde. Každopádně "Bábkové porno" je vrcholem a nepřekonatelnou modlou, kterou můžete okusit na Bandzone.cz.


"Ľudí je veľa"


NÁZORY

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY