Loni jsme si ve dvou článcích (první, druhý) představili zásadní rockové producenty 60., 70. a 80. let. Tentokrát naše procházka po alternativních dějinách rocku pokračuje v poslední dekádě minulého tisíciletí. Už od nich nečekejme převratné novinky spojené s technologickými vychytávkami, ale ani tady není nouze o originální vize. Producenti jako Steve Albini, Flood, Butch Vig, Nigel Godrich a Ross Robinson pomohli dostat alternativní rock do žebříčku nebo dobýt svět s grungem či nu-metalem. A dojde samozřejmě i na šílenství.

---

Steve Albini - Prostě a jednoduše

Tento článek má být o producentech a Steve Albini si zaslouží být jmenován na prvním místě, nicméně o sobě jako o producentovi mluví velmi nerad. "Rád zůstávám při celém procesu nahrávání co možná nejvíce neviditelný," řekl mi vloni v rozhovoru. Albini dokonce ani nechce, aby se jeho jméno objevovalo na desce, kterou natáčel. Když na tom kapela nebo vydavatelská společnost trvá, volí funkci recording engineer (= nahrávací technik). Nejde o to, že by si Albini nevěřil jako producent, spíše má tento termín příliš spojený s popovými technokraty, kteří nahnali kapelu do studia a přinutili ji skákat podle svého pískání. On mnohem raději nechá skupinu, aby se produkovala sama. "Muzikanti, kteří se mnou natáčí, musí předně vědět, co sami chtějí, ne čekat, že jim to sdělím já," říká.

Albiniho jméno se v médiích nejvíce skloňovalo během příprav třetí desky Nirvany "In Utero". Kurt Cobain chtěl s jeho pomocí vrátit svoji kapelu k syrovému zvuku raných nahrávek a při rychlé studiové session se jim to i podařilo. Ale firma nebyla se zvukem příliš spokojená a když Albini odmítl na původní verzi cokoliv změnit, nechala alespoň zremixovat singly "Heart-Shaped Box" a "All Apologies" od Scotta Litta. Dávno před "In Utero" si ale Albini udělal jméno s deskami své kapely Big Black ("Songs About Fucking") a produkoval milníky alternativního rocku "Surfer Rosa" od Pixies a "Rid Of Me" od P.J. Harvey.

Albini je idealista, odmítá procenta z prodeje desky a ve svém Electric Studio v Chicagu rád přivítá hvězdy i zcela neznámou kapelu. A všichni platí stejné peníze. Je taky zvukový konzervativec a purista - používá analogové vybavení a nemá v lásce studiové efekty. Moderní nahrávání po jednotlivých stopách? Zapomeňte! Do studia nažene celou kapelu a ať ukážou, co v nich je. Zdá se, že aura Albiniho studia vábí čím dál více kapel a do jeho oázy míří všichni od metalistů (Neurosis, Om) až ke křehkým folkařkám (Joanna Newsom, Nina Nastasia). Letos je Albini podepsaný pod novinkou Manic Street Preachers "Journal For Plague Lovers", čerstvým albem Mono nebo "Further Complications" Jarvise Cockera.

---

Butch Vig - Z garáže do Garbage

Nejen hiphopoví producenti touží po sólové kariéře, rockoví producenti jsou na tom stejně. Zatímco Albini kromě své produ..., pardon zvukařské práce hraje v Shellac, Butch Vig poté, co dostal na vrchol Nirvanu a Smashing Pumpkins, mohl konečně rozjet svoji vlastní kapelu Garbage. Těžko říci, za co si ho bude rocková historie pamatovat déle. Produkce nejzásadnějšího rockového alba posledních dvaceti let je dost velký kalibr a nic na tom nemění ani to, že Cobainovi přišel zvuk "Nevermind" s odstupem příliš uhlazený.

Vig se od začátku 80. let pohyboval na scéně alternativního rocku a produkoval třeba desky Killdozer. Jeho velký průlom ale přišel v roce 1991, kdy vyšli "Nevermind" a také "Gish" od The Smashing Pumpkins. Vig s Cobainem a Novoselicem natáčeli v jeho studiích Smart ve Wisconsinu už od dubna 1990, ale teprve s příchodem Davea Grohla a podpisem s firmou Geffen se práce na "Nevermind" začala ubírat správným směrem. Firma jim chtěla vnutit některého ze zavedených popových producentů, ale Cobain trval na Vigovi. (Finální mix desky ještě dostal na starost Andy Wallace.)

Po obrovském úspěchu "Nevermind" se nabídky jen hrnuly. Alternativní rock na velkém labelu? Butch Vig v tom má určitě prsty. Pracoval na "Dirty" od Sonic Youth, "Bricks Are Heavy" od L7 nebo průlomové desce Smashing Pumpkins "Siamese Dream". V roce 1995 si ještě vystřihl nepříliš povedené album "Let Your Dim Light Shine" se Soul Asylum a pak už začala dekáda, v níž se věnoval skoro výhradně Garbage. Splnil se mu sen a ve čtyřiceti letech se stal rockovou hvězdou. Když si kapela v roce 2005 naordinovala pauzu, Vig se vrátil k produkování. Zakázky s Against Me! nebo The Subways byly jen zahřívací kolo, letos se vrací do velké hry s novou deskou Green Day "21st Century Breakdown".

---

Nigel Godrich - Šestý z Radiohead

Když se řekne Nigel Godrich, musí se zároveň říci i Radiohead. A naopak. Kariéra britského producenta je s oxfordskou kapelou úzce svázaná a často se o něm mluví jako o jejich šestém členovi. Zaslouženě, bez jeho zvukařských a producentských schopností by se Radiohead nikdy nemohli vydat do fantastických zvukových krajin alb "OK Computer" nebo "Kid A". Jejich spolupráce začala při natáčení "The Bends", které Colin Greenwood popisuje jako "osm týdnů pekla a mučení". Godrich byl zvukařem (produkce se ujal John Leckie), ale s Radiohead se během příprav alba velmi sblížil a natočil s nimi třeba "Talk Show Host" - příspěvek na soundtrack k "Romeo + Juliet".

Radiohead chtěli třetí desku natáčet úplně sami a mimo klasické studio. Když dostali od své firmy Parlophone peníze na vybavení mobilního studia, povolali Godriche, aby jim poradil, co koupit. Fanatik do nové záznamové techniky nakonec Yorka a spol. přesvědčil, že bude ideálním společníkem a zavřel se s nimi do domu v Oxfordshire, kde se zrodily první nápady na "OK Computer". Album bylo dokončeno ve viktoriánském sídlu v Bath patřícím herečce Jane Seymourové. (Mimochodem, rok předtím tam natáčeli The Cure.) "Byl jsem ve správném čase na správném místě," vzpomíná Godrich, kterému v té době bylo 26 let a s výjimkou Greenwooda byl mladší než všichni členové kapely.

Gordich s Radiohead natočil i další desky (včetně Yorkovy sólovky) a za "Hail To The Thief" si odnesl producentskou Grammy. Stíhá ale i jiné zakázky. Jeho album s Travis "The Man Who" bylo nejprodávanější britskou deskou v roce 1999, spolupracoval na čtyřech deskách Becka, točil s Pavement, Zero 7 nebo Charlotte Gainsbourg. V roce 2005 dostal pozvání do studia od Paula McCartneyho a společně stvořili jeho oceňovanou sólovku "Chaos And Creation In The Backyard", která mu vynesla další nominaci na Grammy. Na deskách Radiohead se Godrich proslavil vršením zvukových vrstev, jež vytváří hypnotické zvukové obrazce, jeho desky s Beckem či Maccou jsou ale zvukově střídmější.

---

Flood - Nenápadný všudybyl

Všichni nejslavnější producenti začínali stejně - vařením čaje kapelám a technikům ve studiu. Angličan Mark Ellis alias Flood není výjimkou. Čaj často rozlíval a tak si vysloužil na konci 70. let svoji přezdívku "Potopa". Trvalo ale ještě několik let, než se o ní dozvěděl celý svět. V roce 1987 dostal společně s Brianem Eno a Danielem Lanoisem U2 na vrchol s albem "The Joshua Tree". U2 si přizváním Flooda chtěli ponechat spojení s britskou post-punkovou scénou, z níž producent přišel. V té době už měl za sebou práci pro New Order, Cabaret Voltaire, Ministry, Erasure (!) a Nick Cave And The Bad Seeds, s nimiž natočil šest desek.

Na co Flood v první polovině 90. let sáhl, se proměnilo ve zlato - "The Downward Spiral", "Melon Collie And The Infinite Sadness" a nebo "Songs Of Faith And Devotion" byly obří hity. Producent ale svůj vliv nijak nepřeceňuje. "Můžeš si poslechnout různý desky, na kterých jsem pracoval a stejně na nich nenajdeš nic, co by je spojovalo... A takhle je to správně. Je lepší, když lidi debatují o deskách kapely a ne o tom, co udělal nějakej Flood," říká.

K jeho stylu práce promluvil Billy Corgan v časopisu Guitar Centre: "Flood je neuvěřitelný producent. Umí to se zvuky, ale v čem je obzvláště výjimečný, je jeho schopnost přijít se správným nápadem. Neřekne ti: Semhle dejte ten refrén. Spíše vidí atmosféru písně, kterou muzikanti obyčejně nevidí a bojuje s námi - ne nutně v negativním smyslu - aby nás dotlačil do míst, kde naše hudba ještě předtím nebyla." Flood v posledních letech pracoval na posledních albech Sigur Rós či Goldfrapp a letos by měly vyjít jím produkovaná alba 30 Seconds To Mars a Editors. Mimochodem, Flood za rok oslaví padesátku.

---

Ross Robinson - Popírané kmotrovství

Má pověst nesmlouvavého pedanta, který po muzikantech hází studiové vybavení a kromě hudby má nejradši motokros. Říká se mu "kmotr nu-metalu", ale Ross Robinson má k žánru, který pomohl v polovině 90. let přivést k životu, rozporuplný vztah. První bezejmenné album Korn z roku 1994 i "Life Is Peachy", "Roots" od Sepultury nebo "Three Dollar Bill Y'All$" Limp Bizkit jsou milníky žánru, který se pak ale podle Robinsona vydal špatným směrem. Robinson to ale nikdy nevzdal, na konci devadesátých let se třeba podílel na průlomovém debutu Slipknot. V novém tisíciletí se ale jeho záběr rozšířil i o post-hardcore scénu. Natáčel s Glassjaw, At The Drive In nebo Norma Jean. Velkou pozornost vzbudila jeho práce s The Blood Brothers na oceňovaném albu "...Burn, Piano Island, Burn" z roku 2007. Robinson jednoznačně odmítá stát na jednom místě.

Kdo chce mít Robinsona na své desce, musí přijmout určitá pravidla jeho práce. Jedním z nich je to, že se musí přestěhovat do jeho domečku v Los Angeles. Pak je potřeba producentovi vysvětlit každý text a popsat každou skladbu, kterou si kapela připravila, aby viděl, že si za svojí hudbou skutečně stojí. Když zjistí, že to nemyslí dostatečně vážně, mají problém. Skvěle to ilustruje historka, podle které Robinson strašlivě vynadal The Cure při natáčení jejich eponymní desky z roku 2004. "Cure jsou moje nejoblíbenější kapela všech dob, ale vy, jak tady přede mnou stojíte, to, kurva, nejste!" začal na ně prý křičet, načež se kapela urazila a odešla. Teprve později ale Smith a spol. pochopili, co tím Robinson myslel, a desku dodělali. "Chci přinutit lidi, aby zahodili svoji masku a začali být tím, kým opravdu jsou. Vždycky se snažím, abych v nich znovu probudil radost z dělání hudby," vysvětluje v rozhovoru pro The Grixer. Právě takovou energii se bude teď snažit probudit v Korn, s nimiž natáčí novou desku.

---

Další významní producenti 90. let

Terry Date - byl v Seattle dříve než Vig a rap spojoval s metalem dříve než Robinson. Produkoval debut Soundgarden, jedinou desku Mother Love Bone, průlomové desky Pantery a je nejlepším kámošem Deftones.

Andy Wallace - možná nejdůležitější rockový zvukař posledních dvou dekád. Podílel se na klasických deskách Slayer, Jeffa Buckleyho nebo Bad Religion.

Bob Rock - když tvrdé rockové kapely potřebovaly natočit mainstreamový hit, volaly Boba Rocka, který se zasloužené slávy dočkal s černým albem Metalliky nebo deskami The Cult a Bon Jovi.

Brendan O'Brien - někomu by stačily desky Pearl Jam, O'Brian k tomu může ještě přidat spolupráci se Stone Temple Pilots nebo Brucem Springsteenem.

Trent Reznor - kromě desek Nine Inch Nails se podílel i na "Antichrist Superstar" Marilyna Mansona.

Steve Lillywhite - častý spolupracovník U2 si vystřihl také desky s The Pogues, Morrisseym nebo Peterem Gabrielem (to ale ještě v osmdesátkách).

Rob Cavallo - dvorní producent Green Day zvládl i desky s My Chemical Romance nebo Dave Matthews Band.

Gil Norton - další z klasiků alternativního rocku pracoval s Pixies nebo Foo Fighters.

Dave Jerden - další z otců seattleského soundu. Zodpovědný za desky Alice In Chains, Jane's Addiction, Fishbone nebo Anthrax.