Přímé beaty, pokřivené poselství

25.04.2009 05:00 - Viktor Palák | foto: facebook interpreta

Punku holdujícími posluchači dobře přijatá deska frýdecko-místeckých nováčků má bezesporu svá světlá, rockovou energií nabitá místa. Ale taky lehce nedomyšlenou agendu, která mění rozvernost v naivitu a kapelu pomáhá přikovávat na lokální pódia, odkud se jim bude těžko natrvalo unikat.
5/10

The Crooked Beats - Life In The Consumer Society

Skladby: How Does It Feel (Not To Feel)?, Theres No R'N'R On The Radio, All The Lonely Hearts, I Looked Too High, Opening Up, Ticket To Underground, New Rage To Dust (Watch The New Rage Turn To Dust), Love In A Consumer Society, Nothing Going On, What The Hell, 21st Century Blues, Red Velvet Madness
Vydáno: 1.9.2008
Celkový čas: 39:11
Vydavatel: Cecek Records
"Život v konzumní společnosti" je bezesporu dobrý název pro nahrávku s kritickým či ironizujícím ostřím obráběným punkovým či hardcorovým brusičem. Po skladbě The Clash pojmenovaní The Crooked Beats (Bandzone.cz) mají bezesporu blíže k prvnímu zmíněnému žánru, který dále osvěžují o rockovou rytmiku i melodické náběhy tu a tam připomínající písničkaření Mňágy a Žďorp. Proč desku počastovali zmíněným titulem, je však záhadou.

Moravané totiž působí, jako by proti konzumní společnosti (ať už si ji charakterizujeme jakkoliv) bojovali názvem alba, ale v jádru snili o světlech reflektorů na velkých pódiích, a to nikoliv proto, že by z nich toužili šířit nějaká světoborná poselství. Z elementárně rockové desky ponoukající k tanci i punkovému pohazování končetinami je totiž více než provokativní dvojlomnost cítit zřetelná dávka naivity a sofistikovanost je přímým protikladem toho, co The Crooked Beats dělají.

Název, nenázev, desku ovládá vcelku optimistická nálada podpořená přehledným frázováním zpěváků, které nahrávku posouvá od případné drásavosti k rozvernosti amerických středoškolských kapel. Taková "I Looked Too High" prokazuje hitové ambice, ovšem jen do chvíle, než zabředne do opakování, které má blíže k Sum 41 než Ramones. The Crooked Beats jsou tak přístupní, že nepřát jim úspěch, by zavánělo škarohlídstvím. Stávající "rokec" je totiž v zásadě bezchybně zahraný, k naprostému uznání kapely byste ale museli přehlížet i její nevynalézavost.

Vcelku často se zdá, že by uskupení nerado zůstávalo u elementárních melodií, což ale dokáže podpořit jen ozvláštněními dílčích momentů, většinou na pomezí sloky a refrénu. Lepšímu dojmu z desky to však příliš nepomáhá, neboť ta potřebuje vyztužit na mnohem důležitějších místech. Jednoduché melodie se však dočkávají dostatečné podpory všech nástrojů, které si spolu rozumí a ví, co v danou chvíli hrají ty druhé. Ač zpívají o nudě, minimálně sebe The Crooked Beat baví obstojně a splňují u toho kritérium "upřímnosti", které v rocku dokáže omlouvat nedostatky v jiných oblastech.

Přes solidní drive některých skladeb se ale nakonec ukazuje, že hudba The Crooked Beats je stejně jednoduchá jako jejich vidění světa. "Společnost nikam nespěje", zpívají hned ze začátku svého debutu a zdá se, jako by to tak kapele vyhovovalo a do názvu vytesaná společenská otázka jí byla vlastně volná.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY