Co předcházelo průlomu na české hudební scéně, tedy digitálnímu vydání vaší desky "Karton Veverek"? Odkud vlastně vzešla iniciativa - od vás, nebo od vydavatelství?

Matěj Homola: Byla to primárně iniciativa našeho managementu, což je v podstatě i naše vydavatelství v jedné osobě. Martina Tůmová se dohodla se společností T-Mobile, která si v té době vybírala vhodnou kapelu k uskutečnění tohoto nápadu. Všem kapelám, fanouškům, novinářům i vydavatelstvím je jasný, že právě končí jakási éra něčeho. V současnosti se jen hledá vhodný způsob, kdy a jakým způsobem to něco nahradit něčím novým.

Jsou k dispozici nějaké statistiky k digitálnímu vydání alba? Počet stažení nebo zisky?

Zemánek: Koncem prvního týdne jsme zaznamenali více než šest tisíc stažení.
Matěj: Co jsem se koukal včera (druhý týden od zveřejnění - pozn. autora), tak na účtu bylo 160 tisíc.

To se mi jeví jako hodně dobrá čísla. Sám jsem byl k celé té akci docela skeptický, nepředpokládal jsem, že by tuzemské publikum bylo ochotné platit za něco, co je vlastně distribuováno zdarma.

Matěj: Otázkou je, zda-li se to dá považovat za úspěch. To musí zhodnotit někdo jiný než my.
Zemánek: Já si myslím, že za týden je to celkem dobrý.
Matěj: Mám pocit, že je to ještě ve stádiu, kdy to nechytlo vrchol proma a spousta našich kamarádů ještě vůbec neví, že jsme vydali nějakou novou desku. Dříve přitom byli tihle lidé dost v obraze, no přece jen fyzické CD má asi jinou propagaci než ten digitál.

Kdysi jsem četl, že s wohnoutími texty je to komplikované, že za půl roku vznikne jeden, maximálně dva texty. Jak tomu bylo u "Veverek"? Oprášili jste starší věci nebo se jedná o texty napsané na tělo "Veverkám"?

Matěj: Na téhle desce dělal texty víc Honza, ale já sám za sebe můžu říct, že jsem měl tentokrát příznivý hvězdy. Zatímco u minulých desek to byl docela pot, u "Veverek" to šlo samo. Čím je člověk starší, tak si dává na těch textech víc záležet, víc se jim věnuje a nepíše je na poslední chvíli, navíc se vše dělá kontinuálně s tím nápadem v počátku. To třeba dříve nebývalo zvykem - nejdřív vznikla písnička s nějakým nápěvem, pak se napsal celý text a dostavil se nějaký vlastní příběh. Teď vzniká ten příběh hned na začátku, už v prvních akordech. K příběhu se u "Veverek" napsal celý text a teprve potom se dodělala hudba. To byla veliká změna.

Dá se říct, že třeba "Činely" z minulé desky byly až ve stylu Rage Against The Machine, na "Kartonu Veverek" ale žádná píseň výrazněji nevyčnívá. Báli jste se experimentů nebo na ně jen nebyly nápady a chuť?

Matěj: Nebyl nápad, jak říkáš. My si předem nenařizujeme, že odteď začneme experimentovat. Nápady přichází a odchází, některých se zbavujeme, protože nám přijdou něčemu podobný, jiný nám zas přijdou moc měkký a sladký. Nemůžeme vydat písničku, která by od nás nebyla uvěřitelná, věrohodná. Vždycky se sejde nějaká kolekce a na jejím konci vidíme, že to dopadlo tak, že jsme natočili tvrdé nebo experimentální album. Prostě nic neplánujeme předem.

Které písně z nové desky považujete za nejsilnější?

Matěj: Já ještě žádné vyvolené nemám.
Zemánek: Taky se na to pořád dívám jako na celek.
Matěj: Když se vrátím k té předchozí otázce, tak pro mě je na "Kartonu Veverek" nejvíc experimentální "Myší píseň". Je to vlastně nejpomalejší song, jaký jsme kdy natočili. Pomalý písničky jsou pro nás navíc pole, na které vstupujeme s rozvahou a velmi opatrně, protože to od nás občas působí strašně směšně. Takže si myslím, že se "Myši" dají považovat za experiment a zajímavou skladbu zároveň.

Říkal si, že pomalé písně mohou působit ve spojení s Wohnouty směšně. Mně se spíše zdají jako příjemné oživení. Neumím si legendární desku "Pedro se vrací" představit bez táhlého a pomalého tracku "Pedro se vrátí".

Matěj: To byl taky podobný experiment jako "Myši", sami pro sebe jsme si říkali, že už je to asi moc jinde.
Zemánek: Tak my tam tu píseň hlavně ani nechtěli dávat, dlouho k ní nebyl text, ten se dodělával postupně až...
Matěj: ... do poslední chvíle jsem si říkal, jestli to není prostě moc. A zda tam "Pedro se vrátí" vůbec patří.

A název "Karton Veverek" je z čí mozkovny?

Zemánek: Člověče, ani nevím. Podle mě je to takový nějaký...
Matěj: ... no na našem webu byla soutěž - hledali jsme název desky, který může být zcela libovolný a vůbec nemusí souviset s albem. No a právě tam nás "Karton Veverek" zaujal. Vytáhli jsme si to a jsme s tím absolutně spokojení.

Jak do té veverčí mozaiky zapadá postava Borise Carloffa?

Matěj: My jsme ho tam zakomponovali z důvodu, že jsme hledali trošku jiný zvuk. Nedá se říct, že bychom byli nespokojení s tím předchozím zvukem, ale dohodli jsme se, že si zkusíme něco nového.
Zemánek: To byl právě jeden z těch mála experimentů, které se na "Kartonu Veverek" objevují.
Matěj: Přesně tak. Předtím jsme se pohybovali, řekl bych, ve špičkových tuzemských studiích. Tak jsme tentokrát chtěli něco jiného a poprvé je pod naší deskou podepsaný někdo jako producent. Vždycky to bylo tak, že pod deskou bylo podepsáno studio, takže teď je to album podepsané Borisem.

Boris Carloff je bezesporu kvalitní, ale nepřijde mi, že by na nové desce byl jeho rukopis až tak patrný. Na "Fenoménu" Vypsané fiXy je Dušan Neuwerth podepsaný pod vším. Dá se říci, že "Fenomén" je Dušanovo vypiplané dítě.

Matěj: Přesně tak.
Zemánek: Ale to je dáno tím, že se na "Fenoménu" vše tak radikálně změnilo. Sound Vypsané fiXy s Dušanem a bez něj je úplně jiný.
Matěj: U fiXy byla ta změna hodně diametrální i v přístupu kapely. FiXa předtím točila v punkovějších studiích, takže měla úplně jiný drajv a nikdy netočila s metronomem. Najednou celý ten princip úplně změnila a řídí se počítačovou prací i metronomem. Zpravidla ale nejde říct, že když je nahrávka strojovější, je lepší než ta, která je nahraná bez metronomu. Ono v těch produkcích hlavně záleží na tom, s jakou vizí do toho celého jdeš a co všechno od producenta očekáváš. Když prostě angažuješ producenta jenom proto, že máš nápady a nemáš písničky, je to jako případ Dušana Neuwertha a kapely Kryštof. Tam to funguje tak, že jako kapela doneseš nápady a producent písničku a celou desku udělá. My máme ale od začátku jasnou představu o písničkách i celkové desce, takže nám do aranží a do formy písniček vlastně nikdo moc nemluví a producent se stará jen o ten zvuk. Ale i tam neměl Boris úplně volnou ruku. Když ulítl hodně do elektroniky, tak jsme ho zbrzdili. Naopak někdy se tam zase ty jeho výlety nechaly. Každopádně si myslím, že kdyby Boris dostal úplně volnou ruku, tak bys ten jeho rukopis zaručeně poznal.

Tento rozhovor vzniká na začátku vašeho turné. Jaké jsou první pocity? Jak přijalo publikum na začátku šňůry nové písně?

Zemánek: Lidi to celkem přijali. Zatím jsme hráli v Příbrami, v takovým malým klubu. A bylo to fajn.
Matěj: My to děláme hodně pomalu. Z nový desky jsme na prvním koncertě hráli čtyři písničky a třeba každých čtrnáct dní přidáme do playlistu další. Ale je jasný, že je rozdíl v atmosféře, když hrajeme "Ó gramofón", který ty lidi slyšeli tisíckrát a najednou něco úplně nového. U těch starších písní se nechávají fanoušci strhnout tou atmosférou, u těch nových se spíš zklidní a poslouchají. Ale mám pocit, že všechny ty čtyři písničky, který jsme hráli, tak sedly, člověk to po létech hraní vycítí, když je písnička dobrá a nebo když naopak nesedne.
Zemánek: Nám ty písničky musej taky sednout. Zkoušeli jsme týden před šňůrou a ještě to není ono. Nechci říct, že to lidi na začátku turné odsrali, ale my ty nový songy ještě pořád nemáme v rukách a je to na pódiu znát. Musíme to prostě doladit.
Matěj: Nejsme ten typ kapely, která si připraví písničky ve zkušebně, pak jde do studia a nahraje je a má je navíc zmáklý z předchozích koncertů, kde je už odehrála. My naopak tvoříme písničky přímo ve studiu a pak se je musíme zpětně učit. Ale ono si to sedne, teď už jen budeme z "Veverek" vybírat a vyhazovat.

Dočetl jsem se, že připravujete novou desku. Bude to jen béčko "Kartonu Veverek" aneb písně, které se na album nevešly, nebo se dočkáme plnohodnotné řadové desky?

Matěj: Nebude to úplný béčko, teď sice nemáme písničky, abychom hned vydali další desku, jenže z "Veverek" nám tu zůstal kus kytar, kus bicích, jinde kus melodie a z toho všeho chceme novou desku připravit. Teď jde jen o to, přidat k tomu nový části a vytvořit celek. Bude to řadovka, nějakých deset písniček.

A vyjde ještě v létě nebo až na podzim?

Matěj: Já doufám, že vyjde přesně na přelomu léta a podzimu. Zatím nemáme žádný přesný termín, jen vím, že v květnu půjdem točit do studia. A přes léto bychom udělali promo.

Hostování na nějaké desce přátel neplánujete?

Matěj: Hostování je příjemná záležitost. Většina kapel to má stejný jako u nás, kdy člověk chce mít na svý desce svý kamarády a nejde konkrétně po nějakým hlase nebo tak. Nabídku mám od Divokýho Billa.
Zemánek: To já měl nabídku od Radiohead, jenže jsem neměl čas, musel jsem jít totiž s kamarádem hrát tenis. Byla to práce na hodinu, musel jsem ale odmítnout, no tak to nakonec vzal ten, jak se jmenuje, no Iggy Pop. (smích)

A jak na tom jsou vaše další projekty: Rádio Děda, Duo Egon...?

Zemánek: Rádio Děda jsme už ukončili, ale připravili jsme comeback Dua Egon, budeme mít nový, krásný, veselý a barevný číslo.
Matěj: A pak také wohnoutí televize WTV, která vlastně plnohodnotně nahrazuje Rádio Děda.

Když zrovna nekoncertujete na turné nebo nezkoušíte, jsou vaše volnočasové aktivity stejné jako před léty? Florbal, skejt?

Matěj: Zatím to zůstává stejný. Teď jsme se ale vrátili z dovolených.
Zemánek: Já navíc pořádám každé léto nohejbalový turnaj kapel Fest On The Cup. Vloni jsme změnili pravidla. Dosud platilo, že ten, kdo skončí na posledním místě, bude muset půl roku hrát píseň vítěze. Jenže v historii to hráli akorát Polemic a ještě někdo, na koho si teď nevzpomenu. Prostě nový pravidla jsou jednodušší, aby se na to nikdo nevykašlal. Poražený odehraje písničku pro vítěze ještě ten večer. Vloni si tak zahráli Lety Mimo. Uvidíme, kdo letos...
Matěj: ... je to taková novodobá Amfora.

A co, Matěji, říkáš na tuzemskou komunitu skejťáků. Je z těch dnešních kluků cítit zápal a chuť tak jako před léty na Staliňáku nebo Štvanici?

Matěj: Za posledních pět let se věci daly do pohybu, do té doby vlastně nebylo Čecha, který by zaznamenal nějaký výraznější úspěch na západních kláních, vyjma Luďka Váši, který před pětadvaceti lety udělal rekord ve skoku vysokém. Až ta dnešní generace se dostala do týmů západních firem a někteří lidi mají i svou značku bot, což je ten nejvyšší level, jakého asi můžeš dosáhnout. Firma DC dělá boty deseti lidem na světě a mezi nima jsou i modely pro české skateboardisty. Jde to v posledních letech nahoru, celý skateboarding u nás je už někde jinde než tomu v minulosti bylo. Kluci vozí medaile z vrcholných akcí. Dá se říct, že veliký podíl na tom má kromě Štvanice, která to všechno začala, i stát nebo spíš Evropská unie, která štědře dotuje skate parky ve všech městech. Když to řeknu nadneseně, tak v České republice je nejvíce skateparků na světě. Je zde masivní podpora skateboardingu, což nemá v zahraničí obdoby. Když je člověk vnímavej, tak zjistí, že v každým okresním městě je skate park a za chvíli přijde doba, kdy bude i na každé vesnici.

Ke skejtu patří, minimálně v našich zeměpisných šířkách, hip hop. Jaký máte názor na tu specifickou subkulturu?

Matěj: Mě to hodně baví. Ale jenom ten domácí.
Zemánek: Mně tam trošku chybí nadhled.
Matěj: Tak to ale posloucháš špatný věci. Třeba slovenskej rapper Vec, toho si pouštím nejčastěji.
Zemánek: Já to poslouchám jako konzument a mně to přijde strašně pitomý.
Matěj: Tak jasně, když to sklouzne do stavu, kdy si tam jednotlivci řešej jenom svůj život a osobní problémy, tak je to pitomý, ale jak říkám, pro mě je Vec nejvíc. Textově to má nadhled, rýmy jsou bomba, jo, tak si to představuju, tak by to mělo vypadat.

Tak si s Veckem domluvte hostování, myslím, že konkrétně v jeho případě, by to klidně mohlo vyjít.

Matěj: Já bych to bral, byl bych hrozně rád. Vec je prostě borec.

Další wohnoutí láskou je cestování, jaká země vás v poslední době ohromila?

Zemánek: Byl jsem teď v Jižní Americe, v Chile, Argentině a Bolívii. Hodně mě ohromila právě Bolívie, zatímco v Chile a Argentině má člověk pocit, že je v vlastně v Evropě a kromě unikátní přírody tam není nic k vidění, Bolívie zůstala tou syrovou zemí, kde jsem se fakt cítil jako v Jižní Americe. Chvílemi jsem se tam i bál, ale líbilo se mi tam určitě nejvíc.

A inspirovala tě Bolívie? Přichází inspirace ruku v ruce s cestováním?

Zemánek: Inspirace jak na co. V mým případě hudební inspirace moc nepřichází, to spíš jako... jsem tam byl sám, takže jsem vymýšlel různý kraviny. Spíš se tedy dostavila inspirace pro takový ty mimokapelní záležitosti.

Kdo je váš největší kamarád na české hudební scéně?

Matěj: FiXa.
Zemánek: I když je to kolikrát přátelství na bázi pošťuchování se, dělání si naschválů, ale určitě kamarádíme nejvíc s fiXou.
Matěj: S touhle kapelou jezdíme spoustu koncertů, sedli jsme si po hudební i osobní stránce a máme spolu tedy dost vystoupení. Ty dvojkoncerty hodně fungujou, pro nás i pro lidi je to zábava. Hodně fanoušků poslouchá obě kapely a hlavně hudebně je nám fiXa nejblíž. Jinak na festivalech člověk paří s Billama, se Sestrama, je to takový standardní, každoroční, festivalový kolotoč.

V minulosti jste koncertovali i v zahraničí - Slovensko, Polsko, Anglie nebo Švýcarsko. Plánujete další expanzi mimo naší pepíčkovskou republiku?

Matěj: Všechny ty koncerty, který jsi jmenoval, byly spíš experimenty. Nejúspěšnější teda byla Anglie, kam přišlo zapařit asi 300 lidí. Tam se člověk cítil jako v Česku. Lidi znali texty a dokázali vytvořit fakt domácí atmosféru, ta česká pracovní síla je tam znát. Naproti tomu, když člověk jede na Slovensko, tak za hranicema na nás přijde padesát lidí. Někdy ani to ne. Tam už je to fakt, jako když do Prahy přijede bulharská kapela, kterou nikdo nezná a do klubu na ní přijde padesát náhodných kolemjdoucích nebo kulturně zvědavých lidí, těšících se na exotiku.
Zemánek: Na Slovensku, ale i jinde v zahraničí bychom si to museli projet celý znova, začít od píky. Jako když jsme začínali tady, stejný postupy...

A třeba Polsko? FiXa odjela turné s populární polskou kapelou Hey a tamní publikum si získala.

Zemánek: Ve Varšavě jsme hráli taky. Ale pro fiXu bylo výborný, že se s těmi Hey, kteří tam jsou dost slavnou kapelou, předtím spřátelila. To turné se jim povedlo.
Matěj: No to Polsko je trošku něco jinýho než Slovensko. Tam chodí na všechno kvanta lidí. Když jsme tam hráli my, přišlo nějakých 200 fanoušků, což je super číslo. Když ti na Slovensku, kde by tě měli teoreticky znát, a když ne znát, tak alespoň ti rozumět, přijde padesát a v Polsku přijde čtyřikrát tolik, tak je to minimálně zvláštní. A navíc si Poláci koupili dost cédeček, takže tam ta hudební scéna funguje dost odlišně od naší a především od té slovenské. Ale jak říkám, buď se člověk rozhodne, že se zaměří na tuzemskou scénu a jednou za rok si z prdele vyjede do zahraničí, nebo se rozhodne, že bude hrát i za hranicema a musí pro to udělat všechno. Pod tím pojmem všechno rozuměj: vydat tam všechny svoje desky, pravidelně koncertovat, setkávat se s fanoušky, dělat rozhovory pro média a pokud možno v polštině nebo prostě jejich řečí. Jsou dvě cesty, no. My jdeme po té první.
Zemánek: Možná ale přijde zlom díky tomu digitálnímu stahování "Kartonu Veverek", třeba se to uchytí i v Polsku nebo na Slovensku. Mohlo by to fungovat, ale těžko odhadovat, jak to nakonec dopadne.

A se současným stavem Wohnoutů jste zřejmě spokojeni, že?

Matěj: Jsme spokojení, protože přesně tohleto jsme vždycky chtěli. Chtěli jsme se hudbou živit, mít plný kluby a zároveň nehrát nějaký sračky, nehrát něco, co hrát nechceme. Je to v pohodě. Tak jen ať to vydrží.

Na závěr něco speciálního, kdybyste měli říct ke každé vaší desce jedno slovo nebo větu, co by to bylo?

Matěj: Tak "Cundalla" je taková kunďárna, bez textů, s drajvem. "Zlý noty" jsou veliký experiment. "Pedro" je jízda. "Rande s panem Bendou" je experiment á la "Zlý noty". "Polib si dědu", to pro nás znamenalo veliký krok kupředu, cítili jsme se maximálně spokojeni, protože nám přišlo, že to má potřebný drajv a hlavně se polepšily naše texty. A na novou desku ještě fakt názor utvořenej nemám.
Zemánek: Takže "Cundalla" je Terezka, "Zlý noty" byla Jaruška, "Pedro", tak to byla Evička, "Rande s panem Bendou" zase Zuzanka, "Polib si dědu" Hedvika a teď zatím ještě nic.