Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!
Laibach, Divadlo Archa, Praha, 22.2.2009

Laibach - černé košile, Bach a hákové kříže

Vydáno: 23.02.2009 19:38 v sekci Naživo - Radek Hendrych

Jedu vlakem domů a snažím se rozpomenout, co že se to v Arše vlastně odehrávalo. Abyste rozuměli: v pražském klubu interpretovala skupina slovinských intelektuálů, Laibach si říkají, můj kus "Die Kunst der Fuge". A bylo to pozoruhodné. Cítil jsem enormní satisfakci. Tak přece se na mě nezapomnělo!

SDÍLET:     Sdílet na Facebook Sdílet na Twitter Odeslat mailem    
Laibach, Divadlo Archa, Praha, 22.2.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Shodou okolností si ke mě do kupé přisedl použitě vypadající mladík s rozcuchanými vlasy. Zapisoval do bloku - váhavě, nejistě, často škrtal. Zeptal jsem se ho, co že to píše; prý reportáž z onoho koncertu. Dal mi nahlédnout.

Den, který začal slibně, chmurně zešedivěl. Vše dostalo jistý industrializující šedavý nádech; v tomto barevném odéru vypadají i stromy a lesní zvířata jako stroje. Vynikající kulisa; pražské Divadlo Archa totiž dnes večer hostí koncert Laibach. Dnes je den L.

Nedlouho po mém příjezdu přestala Prahu hladit ruka s doširoka rozcapenými prsty deště. Matka měst a nálad byla jako obvykle čarokrásná, fosforeskující lunapark. Při cigaretě před Archou po mě někdo chce lístek. Dřív po mně chtěli drogy, asi kariérní postup. Od půl osmé otevírají bránu "klubu" ("kulturního prostoru"?).

Archa se plní pozvolna, slýchám obavy o poloprázdném sále. Nakonec se to nepotvrdí. Návštěvnictvo tvoří panoptikum stěží uvěřitelné rozmanitosti. Ex-Venuše v kožešinách, teď už se zestárlým, profesorským obličejem. Šedesátikilový chlapík v černých mrkváčích a okovaných botách (prý novinář). Namakanec, který vypadá jako postava z Mortal Kombatu. Dav v černých košilích. Tatík se synkem v oblecích, co asi přišli "na kultůru". Odhaduji, že návštěvníků, kteří přišli "na Bacha", vyšňořených jak do filharmonie, bylo přibližně deset procent. Snad nebyli zklamaní...

Laibach, Divadlo Archa, Praha, 22.2.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Sál je vydlážděn židlemi. My, plebiscit, se tísníme u krajů, případně za zvukařem. Pětičlenné komando černokošilatých se na pódium vyšvihne s minimálním zpožděním. Jejich arzenálem je několik samplerů, Mac notebooky, elektronické bicí, klávesy. Předznamenáním setu je variace na první dva spojené kontrapunkty; experimentuje se výškami tónů. První dva kontrapunkty pak přichází v očekávatelné hloubce, prýští z nich šílená, strhující energie. V pozadí videoprojekce na mechanická a industriální témata. Zmocňuje se mě nepopsatelná radost, jelikož vím, ano, vím, že takhle by to Bach chtěl...

Zeptal jsem se toho jinocha, kde béře tak silné přesvědčení o tom, co bych já chtěl nebo nechtěl. Odpověděl přesvědčeně: "Vím, že jste Kunst der Fuge (mimochodem, konzultoval jste se zetěm tenhle název?) psal bez předem zvolené instrumentace. Že je v tomhle díle obrovský prostor pro interpretův vklad. Váš syn tu skladbu navíc považoval za dovršení otcovy životní cesty. Cožpak nebyla tahle živá, strhující interpretace pro vás poctou?"

"Ale jistě," odpověděl jsem. "Víte, štve mě, že pořád nejznámější mou skladbou je 'Toccata&Fugue in d minor (BWV 565)'. Slyšel jsem ji v hororu Černá kočka s Borisem Karloffem, kde tento varhanní megahit hraje. Na kompilaci Jungle Bass Camp, která leckomu sloužila v jeho jinošských letech k tomu, aby pronikl do drum & bassu, je zas remix tohoto věčného šlágru. Do 'Kunst der Fuge' jsem dal mnohem více úsilí a času... Jsem rád za tuhle interpretaci."

Laibach, Divadlo Archa, Praha, 22.2.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
"A nepřijde vám divné, že v naší době chodíme na koncerty, kde sedíme, a koukáme se na pět mužů, jak kroutí knoflíky, sem tam zmáčknou klávesu, i když vlastně jeden hraje na bicí,"
zeptal se mladík. Odbyl jsem ho - v naší době jsme chodili na koncerty do kostela, kde jsme na varhaníka ani neviděli. Zase se ptal - jestli mi nepřišla Laibachovská interpretace moc radikální.

"Radikální?" vyhrkl jsem ze sebe se smíchem. Když jsem sloužil v kostele v Arnstadtu, odjel jsem na tři měsíce pryč bez dovolení. Hudba, kterou jsem hrál, lidi děsila, takže mě pak z kostele, z mého postu varhaníka stejně museli vyhodit. Tohle bylo radikální. Za svého života jsem vydal jedinou práci, na popularitu jsem čekal přes sto let. Mimochodem, originálu "Umění fugy" se prodalo ve svém čase několik desítek výtisků. To bylo radikální... radikální neúspěch. K tomu, co Laibach ten večer předvedli, jsem měl stejné výtky jako mladík:

Laibach, Divadlo Archa, Praha, 22.2.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Třetí kontrapunktus přichází po úvodních dvou jako zlom, vytržení z meditace. Rozkrývá se tu před námi radikální post-postmoderní estetika, kdy všechno je zapracováno do všeho. Třetí skladba je postavená na partech pro perkuse a perkusní samply, což znalci připomene Varéseho "Ionisation". Bubeník má čitelný jazzový rukopis, jeho výkon posouvá skladbu do dalších rozměrů. Celá tato "bouchavá" aranže působí nesmírně ironicky, nevážně. Další fuga v pořadí zas oplývá v podání Laibach skutečně strhující dynamikou. Další a další kusy však silně reflektují problém, který má i původní "Kunst der Fuge". Pokud nejste do Bacha zažráni až po uši, můžete se při poslechu prostřední pasáže nudit. Laibach s tím problémem bojovali rozmanitostí aranží, přesto se tak úplně nezdařilo.

Skrz uši až k duši sedimentuje silný pocit: laibachovská interpretace Mistra je zatraceně acidofilní, občas udělá krok až k diskofilnímu tabu, nechybí i spíše minimalistický náhled věci. Jako koncept geniální, a pro posluchače jednadvacátého století stravitelné a zábavné; jako Bachův příznivec si vysoce cením vůbec popularizačního aktu. Slovincům se v případě "Kunst der Fuge" dá vytknout prachmizerné množství improvizace oproti nahrávce.

Jistě, úvod setu byl poctivý, takový, jaký jsme jej očekávali a jaký měl být, prostřední fázi by však neškodilo více překvapení. Ačkoli jinak příliš mnoho novoty oproti desce nebylo, v jednom naprosto zásadním momentě se kapele podařilo povážlivě zesílit: byla to poslední skladba.

Laibach, Divadlo Archa, Praha, 22.2.2009
© Vladimír Komjati / musicserver.cz
Zčernělá obrazovka. Na podiu zůstává sám klavírista a preluduje poslední kánon, "Contrapunctus XV, Canon per Augmentationem in Contrario Motu". Obrazce, přilétnuvší skrze videoprojekci, se začínají formovat do dobře známých tvarů. Hákové kříže, milion jejich variací, keltské kříže... Je zločin přiznat se, že taková věc je krajně působivá?

Z koncertu jsem odcházel plný. Bylo to velké, hluboké, objímající, chvílemi nudné, ale nakonec umně vygradované. Já vím, ano, vím, že Bach by to takhle chtěl. Protože všechno, o co usiloval, bylo vytvořit hudbu, která pohne, kterou si budete pamatovat, ne proto, že si ji poslechnete u oběda (nebo v neděli v kostele), a zalíbí se vám pár tónů; zkrátka proto, že ji prožijete a ona vás změní. A Laibach mu to přání, přes drobné nesnáze, splnili.

Fotogalerii z koncertu naleznete ZDE.

Laibach, Divadlo Archa, Praha, 22.2.2009

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • dotaz (thufir, 23.02.2009 20:41) Reagovat

    Muzu se zeptat, co je krajne pusobiveho na formujicich se hakovych krizich? Ptam se pouze za naivniho predpokladu, ze nejste nacek.

    • Re: dotaz (maca89, 23.02.2009 22:46) Reagovat

      Můžu se zeptat, co je tak krajně odpudivého na formujících se hákových křížích? Pokud si odmyslím nacismus, vidím jen pár bezvýznamných čar...

      jinak, moc pěkný report:-)

      • Re: dotaz (thufir, 24.02.2009 08:58) Reagovat

        Ale chlapce, tohle byl slaby argument:-) Proc mi vkladas do ust neco, co jsem vubec nenapsal. Kde pisu, ze by to melo byt krajne odpudive? Ja se ptam jen a jen na to, co je krajne pusobiveho na hakovych krizich. Sam jsi napsal, ze jsou to jen bezvyznamne cary, tak proto ta otazka. Podle me muzou "krajne zapusobit" jen a jen na nacka, ostatniho by mely nechat v klidu. To s tim odmyslim nacismus jsem jako prehledl. Uz je trochu usmevne porad cist o tom, jak jsou vlastne vsichni nacci slusni hosi, co se jen neskutecnou nahodou zamilovali do neskodneho symbolu slunce, ktery s tim osklivym panem s knirkem souvisi opet jen s cirou nahodou. Mimochodem, kdyz si clovek odmysli nacismus, on ten Hitler byl vlastne fajn clovek, ze?

        • Re: dotaz (maca89, 24.02.2009 09:20) Reagovat

          neřekl jsem, že jsou nácci slušný hoši - to opravu nejsou. nechci zlehčovat holocast ani nic podobného. A Hitler nebyl vůbec fajn člověk - byl to vyšinutý inteligentní manipulant...

          to bych mohl říct, že když vidím Ježíše na kříži, vzpomenu si na ty hrůzy, co křesťané způsobili za Křížáckých tažení a že bych ten symbol zakázal. Ale to je samozřejmě blbost.

          prostě když autor článku řekne, že se působivě promítaly starodávné symboly mezi nimiž byl i háknkrojz, nepřijde mi na tom nic špatného - pokud v tom nebude nic nacistického.

          ale stop offtopicu, tohle sem fakt nepatří...

    • Re: dotaz (Nukum, 24.02.2009 23:44) Reagovat

      Dobrý den
      Naivní předpoklad... Samozřejmě, že Laibach poslouchají jedině náckové, texty Laibachu propagují nacismus, hákový kříž působí jedině na nácky, protože žádní jiní lidé k hákovému kříži nemají žádný emocionální vztah, jako třeba strach, ohromení nad tím, co všechno je se svastikou spojeno a jaktože se k tomu doteď hlásí tolik lidí. Laibach vůbec nemá žádnou image, vtip a nesnaží se upozorňovat na to kam vede totalita, jak se Vám určitě bude snažit nějaký nácek namluvit. Jste chytrej. Nashledanou

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Alice Merton, Retro Music Hall, Praha, 21.2.2020
Naživo: Obyčejná holka Alice Merton zahrála euforicky rozjuchané Praze Třetí návštěva německé zpěvačky Alice Merton v České republice proběhla v klubu Retro Music Hall. Autorka velkého hitu "No Roots" se tam vrátila opět pod patronátem organizátorů z Colours Of Ostrava, kteří ji k nám dovezli už... čtěte zde
Vydáno: 22.02.2020 17:01 v sekci Naživo
0
Algiers, Lucerna Music Bar, Praha, 21.2.2020
Naživo: Algiers Praze po roce opět nabídli své žánrové experimenty Algiers jsou zpět v Evropě a mezi zastávkami samozřejmě nemohla chybět ani jimi velmi oblíbená Praha. Ta čtveřici zaujala již v roce 2017, kdy vystupovala ve strahovské 007. Tentokrát skupina z Atlanty dorazila s novým programem... čtěte zde
Vydáno: 22.02.2020 12:26 v sekci Naživo
0
James Harries - Slova pop se nebojím
Rozhovory: James Harries - Slova pop se nebojím Nová deska Jamese Harriese "Superstition" se dost odklonila od písničkářské rutiny a nabízí současný pohled na pop. Nejenom o tomto žánru jsme si povídali, došlo i na příběh o vzniku duetu s Blanch nebo na vzpomínky na... čtěte zde
Vydáno: 21.02.2020 12:00 v sekci Publicistika | Rozhovory
0
Patero momentů, kdy Jan Garbarek propojoval hudební světy
Publicistika: Patero momentů, kdy Jan Garbarek propojoval hudební světy Norský jazzový saxofonista Jan Garbarek je bezpochyby živoucí hudební legendou. Platí za jednoho z největších žánrových inovátorů druhé poloviny dvacátého století, jeho stopu najdeme napříč řadou odlišných jazzových stylů. A... čtěte zde
Vydáno: 20.02.2020 15:30 v sekci Publicistika
1
Pohled do českých hitparád - 7. týden 2020
Vítězové českých hitparád se nemění, nová deska Green Day propadla První místo rádiového i albového žebříčku zůstalo stejné jako před týdnem. DJ Regard přidává v éteru s "Ride It" už čtvrtý týden v čele, Viktor Sheen vévodí pořadí alb dokonce potřinácté. Překvapivě nízko odstartovali... čtěte zde
Vydáno: 19.02.2020 19:00 v sekci Novinky | České hitparády
9
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Nové desky 48/2019 - od Coldplay přes Becka po Robbieho Williamse (27.11.2019 06:44)
- Nové desky 47/2018 - od Vesny přes Take That po Erose Ramazzottiho (27.11.2018 07:30)
- Laibach se na "The Sound Of Music" inspirovali Severní Koreou (10.09.2018 15:11)
- Naživo: Brutal Assault, den druhý: Když jdou metalisti na diskotéku (16.08.2018 17:21)
- Fotogalerie: Brutal Assault, den druhý aneb Hledá se headliner! Laibach se hlásí (15.08.2018 10:30)
- Brutal Assault rozšiřuje line-up o překvapivé kapely. Areálem bude znít i country (19.04.2018 12:06)
- Naživo: Chladní Laibach ponořili Palác Akropolis do temnoty (07.11.2017 10:42)
- Fotogalerie: Laibach v obrazech (06.11.2017 20:17)
- Minirecenze: Laibach se vrátili s temně elektronickou deskou "Also Sprach Zarathustra" (09.08.2017 15:43)
- Nové desky 28/2017 (18.07.2017 07:06)

ALBUM TÝDNE 07/2020

teepee
Where the Ocean Breaks

Koncem ledna vydali teepee třetí řadovku "Where the Ocean Breaks". Na nahrávce plné nadějí na lepší zítřky spolupracovali s britským producentem Tomem O. Marshem, který je zvukově posunul opět dále. To ale není jediná novinka: teepee už nejsou duem a jsou o krapet pozitivnější.

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Ne 23.02.
Tycho (USA) (Roxy, Praha)
Ne 23.02.
Amigo The Devil (USA) (Café V lese, Praha)
Út 25.02.
Starset (USA) (Rock Café, Praha)
Čt 27.02.
Seafret (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 28.02.
Half Moon Run (CAN) (Rock Café, Praha)
Pá 28.02.
Turnover (USA) (Café V lese, Praha)
So 29.02.
Griz (USA) (Rock Café, Praha)
Ne 01.03.
Milky Chance (DE) (Forum Karlín, Praha)
Po 02.03.
Jade Bird (UK) (Roxy/NoD, Praha)
Po 02.03.
The Score (USA) (Roxy, Praha)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Coldplay Taylor Swift Rihanna Sia Imagine Dragons The Weeknd Bruno Mars Mandrage Kryštof Lady Gaga Beyoncé Marek Ztracený Chinaski Ewa Farna Adele The Cure Metallica AC/DC Billie Eilish Madonna
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2020 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver